Odhalená | HP FF

15.

Bradavická knihovna zela prázdnotou a nikdo se tomu nedivil. Byl teprve začátek školního roku, málokterému studentovi přišlo nutné se začít učit a poctivě vypracovávat své domácí úkoly, když jim ještě nezačalo téct do bot. Obzvláště v páteční odpoledne byste tam nezahlédli ani živáčka, až na Nathalii Evansovou a Hermionu Grangerovou. Obě byly jedny z nejpilnějších studentek na celé škole, které nehodlaly zahálet a lelkovat.

Nathalie potichu vypracovávala další esej do lektvarů, když se slunce za oknem pomalu začínalo schovávat za horizont a skrze okno tak do místnosti dopadalo naoranžovělé světlo. Vzhlédla a zahleděla se ven, kde zahlédla několik studentů, co trávili zbytek pátečního dne venku, užívajíc si posledních teplých dnů. Pro ni to však nebylo to pravé, protože převážně u učení mohla zaměstnat svou mysl natolik, aby se jí do hlavy neustále nedral Voldemort, Harry a profesor Snape.

Ach ano, ten netopýr, jak mu s oblibou studenti říkali, jí dokázal pěkně pomotat hlavu a navíc jí... chyběl. Přestala s ním trávit svůj volný čas a na to jednoduše nebyla zvyklá. Jejich soukromé lekce skončili, už nebydlela v jeho domě, takže ho vídávala pouze na hodinách, a tam si zrovna moc popovídat nemohli. Ani jeden z nich nikdy nebyl ukecaná osoba, takže jejich rozhovory nebývaly výřečné, i přesto je měla ráda a scházely jí. Navíc jí vnitřně tak moc vadilo jeho chování. Díval se na ni, jako by snad byla jednou z těch mnoha tupých hlav, co je nucen učit. Měla pocit, že společně pomalu vybudovali něco víc, vztah, který nedokázala popsat, ale očividně se jen hořce spletla.

Frustrovaně zaklapla knihu, naštvaná na sebe samotnou, že o něm opět přemýšlí. Přistihla se v poslední době totiž až děsivě mockrát, že si přehrává jejich společné chvíle, znovu a znovu. Že ho pozoruje rentgenovým pohledem a čeká, až se na ni taky podívá, doufajíc, že v jeho očích zahlédne byť jen špetku toho, co cítí ona sama. Ale nikdy se tomu tak nestalo. Jejich oči se setkávaly jen, když ji vyvolal na hodině, a byly naprosto prázdné. Žádná stopa po událostech o prázdninách.

Křach!

Zlomila jedno ze svých neoblíbenějších brk, jak až moc zaryla do pergamene, když se ukrutně snažila soustředit na další řádek o Vlkodlacích. Byla dobrou, pečlivou studentkou, co se však tenhle rok rozhodla ignorovat, byl předmět OPČM. Ta odporná, proradná ježibaba jí nestála za jedinou sekundu pozornosti a snahy, to klidně ať dostane trolla i z OVCE. Hned poznala, že to je příšerný člověk. To, jakým pohledem plným falše na ně hleděla, hraný úsměv, chtělo se jí z toho zvracet. Navíc věděla, jak zavařila Harrymu a byla proti němu vysazená.

„Nathalie?" Vyrušil ji dívčí šepot. Odtrhla oči od popsaného pergamenu a překvapeně se podívala na Hermionu s Ronem, jak se nad ní sklání. Vůbec si jich nevšimla.

„Můžeme tě na chvíli vyrušit?" Optala se nejistě nebelvírka, vyměňujíc si znepokojený pohled se svým kamarádem. Nath nejistě přikývla, přemýšlejíc, co jí asi tak můžou chtít. Ne, že by se spolu nikdy nebavili, ale zase až tak vřelé vztahy spolu neměli, obzvláště s Hermionou se jim stále nedařilo překonat jisté bariéry a asi ani nikdy nepovede.

„Jde o Harryho," začala, nervózně se ohlížejíc, „nechtěl by, abychom za tebou šli, ale dělá nám opravdové starosti. Jeho chování... on jednoduše není v posledním měsíci sám sebou."

„Má to teď těžké," odvětila zmijozelka, „smrt Cedrica, a do toho ty žvásty, co vykládá ministerstvo. Všimla jsem si, jak na něj někteří koukají. Musí ho to trápit."

„Nejde jen o to," nadechla se zhluboka Hermiona, nejistě si pohrávajíc s prsty, „Umbridgová mu dává dost zabrat."

„Ano, o té hodině jsem slyšela."