Odhalená | HP FF

25.

Všude byla spousta spěchajících lidí, když se jí konečně podařilo přemístit na ministerstvo. Cesta tajnou chodbou byla delší, než čekala, čímž ztratila hodně času a už si nemohla dovolit přijít o další. Nikdy však ministerstvo nenavštívila a měla silný problém se zorientovat. Ptát se na pomoc nechtěla, protože by tím mohla vzbudit nechtěné podezření. Moc často se nestává, že byste zde potkali studentku v bradavické uniformě bez potřebného dozoru.

Po chvilce zaraženého stání si povšimla výtahů, ke kterým rychle zamířila. K nelibosti všech se jí podařilo silou do jednoho nacpat, čímž si vysloužila několik popuzených pohledů kouzelníků, protože se na sebe museli všichni úzce namáčknout. Ignorovala je a očima přejížděla přes štítky, když nakonec spatřila ten nejméně zašedlý s nápisem Odbor záhad, ukazující deváté patro.

Než se tam dostala, všichni už stihli vystoupit až nakonec zůstala úplně sama, což jí nevadilo. Zároveň to v ní však vzbudilo jakýsi zvláštní pocit, že tohle místo nebude úplně běžným centrem návštěv, což napovídalo o jeho možném nebezpečí, před kterým chtěla uchránit svého tvrdohlavého bratra. Nakonec se ozvalo jemné cinknutí a ženský hlas ohlásil její cílovou stanici. Ještě chvilku zůstala stát, než vykročila a nechala tak výtah, aby se opět ztratil.

Rozhodně to bylo zvláštní místo, obložené pouze černými lesklými dlaždicemi. Sem a tam visely sochy ze zlata, jejichž význam jí však unikal. Nikde nebyl jediný živý člověk. Trvalo jí, než nabrala odvahu a rozešla se po temné chodbě směrem kupředu. Hledala jediné – černé dveře se zlatou klikou uprostřed, odpovídající popisu Harryho snům, o kterých jí několikrát vyprávěl. Ze zasedání řádu tušila, co se tam skrývá. Voldemort zoufale toužil po věštbě, proto sem Harryho vylákal. Čím dál tím víc si uvědomovala, že mu v tom měla zabránit. Klidně i násilím, protože jít sem bylo doopravdy čiré šílenství.

Naštěstí nemusela hledat dlouho, když zdálky spatřila jediné pootevřené dveře v celé úzké chodbě. To jí jasně napovědělo a zároveň vyděsilo, protože to znamenalo, že přišla pozdě. Rozeběhla se a zastavila se až u nich. Slyšela tiché tlumené hlasy, kterým však nerozuměla. Velmi pomalu a potichu vklouzla dovnitř. Musela se na chvíli zastavit, aby zpracovala pohled na několik desítek metrů vysoké police obseté snad tisícem malých skleněných koulí, z nichž některé zůstávaly chladné a tmavé jako prasklé žárovky. Viditelnost byla mizivá, vzhledem k tomu že jediným zdrojem světla byly svícny, z nichž vycházel tmavý tlumený plamen modré barvy. Věděla, že Voldemort touží po věštbě, která se týká Harryho, ale tohle bylo nad rámec její představivosti.

Vytáhla si hůlku a pomalým, opatrným krokem, jako by se snad bála, že při větším dupnutí by všechny skleněné věštby mohly popadat, pokračovala dál za hlasy. Po chvíli už je pomalu začala rozpoznávat. Určitě tu byl její bratr společně s ostatními přáteli, což ji uklidnilo. Jenže náhle si všimla tmavé zahalené postavy probíhající mezi policemi. Srdce se jí hned divoce rozbušilo, protože se jí potvrdily ty nejhorší obavy. Temný pán vyslal smrtijedy. Nepřestávala dál postupovat, dávajíc si velký pozor, aby ji nikdo nespatřil.

„Harry!" Potrhl ticho hlasitý vyděšený výkřik Hermiony Grangerové, což ji donutilo mírně zrychlit. Dokázala si zachovat svou nenápadnost, už teď však věděla, že je smrtijedi, jejichž masky se v ohnivé záři děsivě leskly, začali obkličovat.

„Kde je Sirius?" Zaslechla svého bratra. Jeho hlas byl pevný, dominantní a vypadalo to, že se snad ani trochu nebojí, což v ní vyvolalo obdiv a vztek zároveň. Měl totiž zatraceně čeho se bát.

„Měl by ses naučit poznat rozdíl mezi sny... a skutečností."

Třetí táhlý syčivý hlas, který velmi často slýchávala ve svých nočních můrách, na ni zapůsobil stejně děsivým dojmem, jako když byla malé dítě. Musela zastavit a připomenout si, že už je dospělá, má vlastní hůlku a je perfektně schopná se sama ubránit svému násilnickému otci. Štvalo jí, že se stále neodpoutala od toho paralyzujícího strachu, který se pokaždé s jeho jménem a přítomností vracel. Dokázala s ním bojovat, nikdy však úplně nezmizel společně s několika silnými traumaty.