Odhalená | HP FF

27.

„Velmi si mě zklamala, Nathalie..."

Pod chladným syčivým hlasem, který zněl až nebezpečně blízko jejího ucha, tuhla jako hadova oběť. Kolena ji bolela, jak křečovitě klečela u Voldemortovo nohou na prkenné podlaze, neodvažujíc se vzhlédnout. Za jejími zády seděli okolo stolu jeho nejbližší smrtijedi, včetně Severuse. Nikdo z nich si však onen pohled neužíval. Dokonce ani Bellatrix, protože věděli, že je čeká podobný trest za jejich selhání na ministerstvu.

„Omlouvám se, můj pane," zavyla a skoro se až neodvažovala dýchat, jak se bála zeleného paprsku, který by mohl být tím poslední, co kdy uvidí. Jediným důvodem, proč je stále naživu, je její moc, která je pro Voldemorta velkým lákadlem. Určitě by jí jinak nebyla ani dána možnost vysvětlit své chování.

„Tvým úkolem je poslouchat mé rozkazy, rozumíš?"

Celou dobu okolo Nathalie kroužil a teď náhle se zastavil přímo před ní, nebezpečně se sklánějíc. Určitě musel slyšet její vyděšeně rozbušené srdce. Užíval si, jaký strach z něj doopravdy měla. Chce ji potrápit a poté ji prostě zabije. Umírala strachy, ale věděla, že si musí zachovat zdravý rozum. Vše záleželo na její inteligenci, schopnosti lhát a hereckém umění.

„Ano," odpověděla poraženě, neodvažujíc se na něj pohlédnout. Výhled do její tváře zakrývaly rudé prameny dlouhých vlasů jako nepropustné clony.

„Tvé jednání ve mně vzbudilo jistý pocit... nedůvěry..." pokračoval dál chladně. „Zneškodnila jsi několik mých nejlepších smrtijedů a pomohla tak Potterovi, aby upláchl..."

Mrtvolně bledýma rukama popadl její tvář, zarývajíc jí do kůže ostré nehty.

„Dívej se na mě!" vykřikl rozhněvaně a ona tak musela čelit pohledu do jeho červených, vražedných očí toužících po krvi. Chtělo se jí brečet, ale věděla, že ukázání strachu a nejistoty jeho nedůvěru jen posílí.

„Řekni mi... proč bych tě neměl na místě zabít za zradu svého pána?" zeptal se stylem, který prozrazoval, že ho její odpověď vlastně vůbec nezajímá.

„Můj pane," kníkla a prudce se nadechla k sáhodlouhé odpovědi, „neměla jsem na výběr. Ztrácela jsem Potterovu důvěru... dozvěděl se, kdo je doopravdy mým otcem. Nesnesla jsem pomyšlení, že bych vám už dál nemohla vyzrazovat ty nejdůvěrnější informace. Má pozice je vám pouze ku prospěchu a nechtěla jsem ji tak snadno ztratit. Věděla jsem, že když se ukážu na ministerstvu a použiju několik základních odzbrojovacích kouzel na mého otce..."

„Odzbrojovacích?" vyjekla najednou ostře Bellatrix. „Málem si nás všechny zabila!" Okamžitě byla umlčena Voldemortovo pozvednutou rukou, sklápějíc zděšeně a poníženě pohled.

„Přesvědčím tak toho naivního hlupáka o své loajalitě," pokračovala dál, „vím, jak moc je ten kluk slabý... stačí mu jen trochu zahrát na city a dá vám vše, co si budete přát. Myslela jsem si, že Lucius využije příležitosti, aby mě použil jako návnadu a dostal tak od Pottera tu věštbu. Několikrát mu ji nabízel, prosil, aby ušetřil můj život... byl by se vám vydal do samotných rukou, můj pane, jenže můj otce nereagoval. Musela jsem něco udělat, protože kdyby pokračoval ještě chvíli, připravil by mě tak o rozum. Má moc... vymkla se kontrole. Byla to veliká chyba a já jsem připravena za ni nést následky."

K její nemalé radosti objevila v očích Temného pána zájem.

„Můj plán z části vyšel," doplnila, „Blackova smrt udělala Pottera mnohem zranitelnějším. Jsem teď jedinou rodinou, kterou má a též jeho nejsilnější slabinou."