Odhalená | HP FF

10.

|AUTHOR'S NOTE|  

(Nepřeskakujte, prosím) 

Já vím, jsem příšerná a zase jsem vás nechala čekat. Snad vám to vynahradí fakt, že kapitola má přes 3000 slov. Strašně mě mrzí celá tahle situace s karanténou, protože já mám naopak mnohem méně času na psaní. Musím plnit spoustu úkolů, které nám učitelé zadávají a doplňovat látku, o kterou přicházím. Do toho se snažím pomáhat doma a čas na psaní skoro nemám. 

Už mám předepsané jen 4 kapitoly a zatím jsem nepokročila. Snažím se odevzdat vše, co musím, abych co nejdříve nabrala síly a mohla začít psát. Buďte se mnou prosím trpěliví. Tenhle příběh píšu opravdu ráda a nápady jsou, jen ten čas mě zrazuje. A taky se hrozně moc omlouvám každému, komu jsem neodepsala na komentář :( Vážně se snažím, ale na wattpad vlezu tak jednou za týden, a pak se mi komentáře v návalu votes ztrácí. I přesto za každý jediný děkuju, dělají mi velkou radost! 

Opatrujte se, hodně zdraví a nervů:)

---

„Už jste připravená?" Protrhl ticho domu hluboký hlas nesoucí znuděný tón. Severus pozoroval Nathalii, jak pomalu scházela po schodech, přičemž se tvářila, jako by se stala srdcervoucí tragédie. Nijak na to nereagoval, ačkoliv to vůbec nechápal. Měla by být nadšená, že opouští jeho společnost a bude moc být zase s tou bandou tupohlavců.

Jen tiše přikývla hlavou, ale zarazila se v půlce malé chodbičky. Pomalu se otočila zpět. Prohlédla si část obývacího pokoje a očima protkanýma zvláštním smutkem se zarazila na laboratoři, kde s profesorem trávili nejvíce času. A v ten moment, když ucítila zvláštní bodnutí, si uvědomila, že jí to tu bude chybět. Bradavice pro ni byly domovem, ale i toto místo jí přirostlo k srdci (místo, ne majitel domu!). Cítila se tu dobře. A hlavně v bezpečí. Ačkoliv začátek prázdnin byl těžký, nakonec se z toho vyklubalo to nejlepší léto, které kdy zažila. Smutně se usmála, ukončujíc tak svou chvilku rozjímání.

Otočila se na profesora, který ji sledoval bedlivým pohledem s otázkou v očích. Rozhodla se to ignorovat. Přešla k němu a bez zaváhání ho chytla za ruku, a tak se okamžitě s tichým puf přemístili. Objevili se na neznámém místě, které nenasvědčovalo tomu, že by se zde měl vůbec ukrývat nějaký řád. Užuž otevíral pusu, když ji muž předběhl.

„Tohle si přečtěte a zapamatujte," poručil jí Severus typickým profesorským stylem, který používal při vyučování, aby získal potřebnou pozornost. Nathalie tak okamžitě učinila.

Hlavní štáb Fénixova řádu

najdeš na adrese

Grimmauldovo náměstí dvanáct

Londýn

Užasle pozorovala, jak se před nimi objevil úplně nový dům. Co dokázala magie ji neustále fascinovalo i po tolika měsících strávených v kouzelnickém světe. Bylo to něco úplně jiného, než o tom číst jen v knížkách. Severus se bez okolků rozešel rozhodným stylem ke staře vypadajícím černým dveřím, když ho náhle zastavil drobný stisk studené ruky. Ztuhnul uprostřed kroku a velice pomalu se na slečnu Evansovou otočil, obočí tázavě pozvednuté tak, jak to uměl jen on. Když získala jeho pozornost, okamžitě ho pustila, jako by se popálila a něco omluvně zahuhňala. 

„Chtěla bych vám poděkovat," začala pomalu se zamyšleným výrazem, stěží ze sebe dostávajíc ona slova, „za všechno. Vím, že jste zrovna nestál o to mít u sebe studentku okupujíc váš osobní prostor o prázdninách. A taky jste mě zachránil... už po několikáté. Jen chci, abyste věděl, že si toho všeho vážím," nepřestávala se mu dívat do černých očí, ze kterých nedokázala nic vyčíst.