Odhalená | HP FF

20. | část 1.

Byla už noc, když se vyplížila ze své komnaty. S nepozorovatelným pohybováním po školních pozemcích během večera měla mnoho zkušeností. Dnes jí to však nenaplňovalo takovým pocitem svobody, na který byla zvyklá. Obvykle věděla, že to nejhorší, co by ji za její večerní vycházky jako primusku mohlo potkat, bylo obyčejné napomenutí nebo školní trest. Dnes však procházela hlavní bránou pro to, aby se se svým profesorem přemístila pryč z Bradavických pozemků a splnila tak úkol, který jí uložil sám Pán Zla.

Žádné vyhlídky na pohodový večer.

Kráčela rychle, protože měla mírné zpoždění. Když vyšla z hradu, chladný vánek si začal pohrávat s jejím zeleným pláštěm, který přes sebe měla přehozený, stejně tak jako kápi. Nejen z důvodu několika dešťových kapek, které prozatím nebyly nijak urputné, ale i kvůli zvědavcům, kteří by případně mohli koukat z oken a poznat ji. Zastavila se na domluveném místě před mohutnou bránou a pohlédla vzhůru k zamračenému nebi. Blížila se krutá, nemilosrdná bouře, jejíž specifický odér byl cítit ve vzduchu.

„Jste připravená, slečno?" Ozval se náhle odnikud chladný, bodavý hlas. Mírně vykřikla a vyděšeně sebou cukla. Splašené tlukoucí srdce se začalo pomalu zklidňovat, až když rozpoznala tvář profesora lektvarů, který se do té doby schovával v tmavých stínech. Vrhla po něm vyčítavý pohled.

„V rámci možností," odvětila neurčitě. Nevšimla si toho, jak bedlivě ji pozoroval. V nočním světle vypadala jinak, možná by se dalo i říct, že byla krásnější. I přes tmu její modré oči zářily. Tentokrát však pohled do nich nebyl tak příjemný jako obvykle, protože v nich byl strach, stejně jako v celé její tváři a bojácném postoji, který zaujímala. Snažila se působit sebevědomě, což ho ani trochu nepřekvapilo, ale byl moc zkušený na to, aby nerozpoznal její oprávněné obavy.

Prošli v tichosti bránou, která se před nimi poslušně otevřela a opustili tak bradavické pozemky. Čekala, že jí upozorní nebo dá jasné instrukce, místo toho ji však pevně popadl za chladnou dlaň a oba je přemístil na danou lokaci. Její náhlý výkřik, dnes už druhý, mu prozradil, jak moc velkou chybu svou tichostí udělal. Na její obranu, nebyl jediný člověk při smyslech, který by se při takovém náhlém přemístění na nezvyklé místo, nepolekal.

Stáli totiž na kraji velkého kamene, který vyčníval z rozbouřeného moře. Hleděli přímo na hrůzostrašně vypadající Azkaban, který byl mnohem vyšší, než si kdy dokázala představit. Na první pohled se zdálo, že se škrábe až k samotným mrakům. Nikdo by neřekl, jak snadno by takto jednoduše vyhlížející budova z černých cihel mohla nahánět takovou hrůzu. Do nosu ji uhodil slaný pach moře, zároveň bojovala s mohutným větrem a měla strach, že každou chvíli ztratí stabilitu. Bouřka, ke které se před chvílí jen schylovalo, už propukla v celé své síle a dvojici tak dávala nepěkně zabrat.

Dešťové kapky ji nemilosrdně šlehaly do obličeje a ona tak pomalu ztrácela vidění. Byl to jakýsi obraný mechanismu, ke kterému její tělo ochotně přistoupilo, když se bez varování a většího zamyšlení, přimáčkla ke svému společníkovi a velmi pevně ho popadla za pravou paži. Nejdřív se pod tím nečekaným narušením osobního prostoru nervózně napjal, nakonec se ji však rozhodl dopřát o něco větší pocit stability, když ji pevně chytl za rameno. I on sám se v ten moment cítil jistěji, protože to pro ni znamenalo větší bezpečí, a to momentálně bylo jeho prioritou. Udržet ji v bezpečí. A živou.

Tak aby ještě někdy, aspoň na malou chvíli, mohl cítit to co teď, když se k němu odevzdaně tiskne.

Déšť, který na ně dopadal, se postupně vytrácel. A ne kvůli tomu, že by snad bouře byla na ústupu. Nathalii se po chvíli, kdy zkrotila vyděšení, podařilo ovládnout své síly. Bylo to, jako by někdo přes ně přehodil neviditelnou nepromokavou plachtu. I moře v jejich okolí se pomalu začalo zklidňovat, zatímco opodál matka příroda nepřestávala dál bouřit. Severus to celé tiše pozoroval a nemohl se zbavit jistého pocitu spokojenosti, když viděl, co tak nonšalantně a bez větší námahy dokázala. Zároveň mu to dělalo starosti. Čím víc schopná bude, tím zajímavějším objektem se stává pro Pána Zla.