Pomoz mi [Gejmr ]

Zdravím všechny

Safira Martinézová jméno mé... Ano, dost neobvyklé jméno.. Dali mi ho rodiče, když jsem se narodila. Přišla jsem jim nějaká výjimečná, což plně nechápu, jelikož jsem byla normální jako ostatní děcka. Ale podle mých rodičů jsem měla při narození oči jako modrý safír, tak vymysleli ze slova safír jméno Safira. Jen tak mimochodem, ty safírové modré oči mám i dodnes takže......hej aspoň nemusím vysvětlovat lidem, proč mám takové jméno. Jsem brunetka s vlasy dlouhý až nad zadek, měřím něco málo kolem 160 cm. Je mi 18 let a bydlím ve svém bytě v Praze... Od rodičů jsem se odstěhovala už v 16, jelikož jsem se chtěla už osamostatnit, co se mi náramně daří... Moji rodiče bydlí také v Praze ale úplně v jiné části, než já. Taťka pochází z Ameriky, přesněji z Los Angeles a mamka pochází odtud, z Česka. Ještě mám mladšího brášku, který je naprosto šílený do youtuberů. I já vlastně točím na youtube pod přezdívkou AMARE.. Můj kanál nedávno přesáhl hranici 500 000 odběrů...

Ráno mi zazvonil mobil o půl osmé ráno a já ho neochotně zvedla. Byla sobota a já musela dnes celý den natáčet videa, abych měla co vydávat příští týden. Vstala jsem a udělala si ranní hygienu, převlékla se a udělala rychlou snídani, tu jsem pak následně snědla. Mezitím jsem zapnula svůj herní počítač, který stál fakt hodně i s tím setupem který tu k němu mám. Rozmýšlela jsem, co mám asi tak natočit a po té si vzpomněla, že jsem dlouho nenatáčela parkour v minecraftu, takže jsem zapnula minecraft i nahrávání a mohla začít. „Takže čau čau lidi, já jsem Amare a vítám vás u dnešního videa, tentokrát zase z parkouru. Dneska by to měla být nějaká troll mapa, takže jsem zvědavá, jak to celé dopadne..." začala jsem mluvit.

Natáčení tohoto videa mi zabralo skoro hodinu, jelikož to byla strašně příšerná mapa. Jak já nesnáším ty troll mapy. Po natočení jednoho videa, mi zavibroval mobil na příchozí zprávu. Čapla jsem mobil a podívala se, kdo mi to píše.

Teri: Ahoj, nechceš někam dneska zajít? :P

Já: Jasně že jo! Kdy a kde?

Teri: V půl desáté na václaváku?

Já: Ok, budu tam :D

Teri je moje nejlepší kamarádka, se kterou se znám už od dětství. Všechno si říkáme a i ona ví, že Amare jsem já a plně mě v tom podporuje. Vlastně o tom, že jsem Amara ví jen Teri a má rodina, nikdo jiný to neví.. Dobře, ví to třeba ještě jeden dobrý kamarád Petr ze třídy, ale nikdo jiný to neví. Jelikož jsem svou tvář nikdy ve videu neukázala, ani na instagramu, tak mám stejné soukromý jako Gejmr. Má to svoje výhody i nevýhody. Někdy toužím, aby se se mnou někdo chtěl vyfotit či by chtěl ode mne podpis, ale na druhou stranu bych neměla vůbec soukromý..

Koukla jsem kolik je a vykulila oči z jištění, že mám jen půl hodiny, abych se dostavila na václavák. Vypnula jsem počítač a rozhodla se, že v natáčení budu pokračovat odpoledne a že někomu napíšu, jestli by něco se mnou natočil.

Převlékla jsem se z domácího oblečení do něčeho normálního, protože v tričku s jednorožci, roztrhaných teplácích a růžových papučkách ven fakt nejdu.

Proto jsem si vzala na sebe černé legíny s logem batmana, černé tílko a přes to červenou kostkovanou košili. Vlasy jsem si zčesala do culíku s červenou gumičkou. Navoněla jsem se svojí oblíbenou voňavkou. Do vaku jsem si dala potřebné věci, jako je peněženka, powerbanku, nabíječku, mobil a nakonec klíče, se kterýma jsem zamkla svůj byt. Na chodbě jsem si ještě obula své černé konversky a mohla vyrazit na václavák.

Měla jsem jen 15 minut na to, abych se tam dostala. Pěšky jsem to rozhodně nestíhala, takže jsem nasedla do tramvaje se kterou jsem tam byla za 10 minut.

Tramvaj byla jako obvykle přeplněná dospělými lidmi a nějakou menší partou dětí ve věku 11-15 let. „Hej myslíte, že se Gejmr a Amare někdy odhalí?" uslyšela jsem nějakou holčinu a já začala plně a především nenápadně poslouchat. „No nevím... ale mě to je jedno, jelikož jestli se odhalí či ne, já je budu mít rád tak či tak. Budou to pořád stejný lidi" odpověděl jeden klučina. „Když už se o nich tak bavíme, myslíte, že se ti dva už někdy potkali na tajňačku?" řekl další klučina, o něco málo starší než ten první. „Hmmm toť otázka" zamyslela se ta holčina. Upřímně se mi tomu chtělo smát, protože za 1. ani já tak ani Gejmr nemáme v plánu se odhalovat, za 2. nikdy jsme se na tajňačku nesešli... Každopádně se nemůžu takhle začít smát na veřejnosti, protože by fanoušci můj smích i hned poznali, protože můj smích je tak retardovaný, jak se jen dá.

Každou chvíli jsem dorazila na václavák a rozhlížela se, kde pak stojí Terezka. Ani dlouho jsem nehledala a doběhla k ní. Stála u sochy sv. Václava sedícího na koni. Stála ke mně zády a tak jsem se pomalu rozeběhla a skočila jí na záda. Málem by jsme spadly, kdyby to nevyrovnala. „Ahoj Teri!" pozdravila jsem jí a slezla konečně na zem. „Safiro! No ahoj! Víš jak jsem se lekla?" začala se smát a já také, avšak velice potichu. „Já vím" šibalsky jsem se na ní podívala. „Kam zajdeme na oběd?" Terka se rozmýšlela a pak se na mě podívala s výrazem, u kterého jsem poznala, kam půjdeme. „Bageterie Bouevard!" řekly jsme jednohlasně a vyrazili do prodejny, kde dělali nejlepší bagety!

Cestou jsme si různě povídaly a když jsme procházeli okolo děcek, tak jsem svůj hlas trochu snížila, aby mě neslyšeli mluvit. Přece jen se nechci jen tak prozradit. Terka mě v tomhle plně chápala a byla ráda, že má za kamarádku tak úspěšného člověka.

„Hej Safiro, merch" pošeptala mi Terka a já se podívala na dvě holčiny, který měli na sobě moje tričko. „Oooo" zaculila jsem se nad tím, jelikož mi vždy udělá radost, když někoho potkám na ulici a má můj merch.

V Bageterii jsme si každá vzala svoji oblíbenou bagetu. Já si vzala bagetu Ceasar a Terka zase bagetu Caprese. I s našemi bagetami jsme se vydali si sednout ke stolu u okna, abychom mohli pozorovat, co se venku děje.

„Tak co ten Gejmr?" pošeptala Terka a zakousla se do bagety. „Co s ním?" trochu jsem nechápala. Terka nadzvedla obočí, jestli si z ní dělám srandu. „Jo už vím! Promiň! Jestli si s ním chceš pokecat, tak dneska odpoledne budu natáčet a chtěla jsem někomu napsat, tak můžu napsat jemu...." uchechtla jsem se a Terce se rozzářili oči radostí. Ano, Terka měla Gejmra ráda a mluvit s ním. Sice s ním už několikrát mluvila a strašně se u toho nasmáli, takže asi nějak tak. „Ooo díky!" usmála se Terka.

Vyndala jsem tedy mobil a napsala smsku Gejmrovi, zda by neměl dneska odpoledne čas.

Já: Ahojky Gejmříku, neměl by jsi dneska čas na natáčení? :3

Gejmr: Amařenko ahojky :3 na tebe a na natáčení s tebou si udělám čas vždycky :3 Stejně jsem neměl odpoledne co dělat :D

Já: Tak jo :3 A Terka by s tebou chtěla zase pokecat :D

Gejmr: Jooo?

Já: Jop :D

Gejmr: Tak jí dneska přiveď na natáčení :P #proefekt

Já: Tak si pak ještě nějak napíšeme

Položila jsem mobil na stůl a podívala se na Terku, která se dívala z okna. „Máš to zajištěný" vyrušila jsem jí „Co?" párkrát zamrkala. „Ten pokec....Každopádně pokud máš ráda doge a batmana tak u něj projdeš" mrkla jsem na ní a chtělo se mi strašně smát. „Ooo no nekecej! To budou zase chvilky smíchu" praštila do stolu rukou, až se někteří lidi leknutím ucukli....

Kolem půl druhé jsme se dostavili ke mně do bytu. Terka si šla odskočit na záchod a já mezitím šla zapnout počítač, přihlásila jsem se do TeamSpeaku a připojila se do roomky na natáčení. Napsala jsem Gejmřejovi, že už jsem v roomce na teamspeaku, při čemž se tam za pár minut připojil Gejmr. Zrovna v tu chvíli, kdy se připojil, přišla i Terka a sedla si vedle mě na židli. „Ahoooj" začal se smát Gejmr tím svým typickým vtipným smíchem. „Ahoj Gejmřeji" pozdravili jsme ho také a začali se s ním smát.

Natočili jsme minecraft minihry, konkrétně murdera. Samozřejmě, že byl Gejmr zase murder, jako vždycky a vyvraždil půlku lidí. Ale naneštěstí jsem byla detektiv a zabila ho. „Hej tak to nebylo fér! Kde jsi byla?" ublíženě řekl Gejmr, avšak po tom se začal smát. „Na tom stromě" dostala jsem záchvat smíchu.....

Tak tohle by bylo vše pro první kapitolu, takže doufám, že se vám líbila :P Herdyn se tu objeví tak ve 2 či 3 kapitole :D