Pomoz mi [Gejmr ]

Seznámení

Dneska jsem vstala časně ráno, jelikož si chci jít zaběhat. Převlíkla jsem se tedy z pyžama do černých kraťasů a červeného trička. Pak jsem si udělala ranní hygienu a udělala culík, aby mi vlasy nevadily při běhu. Tohle všechno jsem dělala extrémně potichu, protože kluci ještě spali.

Běžím podél pláže a obdivuji tu krásu tady, když je tu méně lidí než přes den. Hold všichni ještě spí no. Na okamžik se podívám na pár lidí na pláži, když v tom do někoho vrazím a spadnu na zem. Pohlédnu na dotyčného s tím, že se mu omluvím, ale zarazila jsem se v ten moment, když jsem tu osobu poznala. Vždyť to byl ten chlápek z hotelu, který včera pochválil oči a řekl, že jsem pěkná.

Včera byl tak upravený a teď? Teď měl své blond vlasy rozcuchané a v jeho očích šlo poznat, že se náramně baví. Potvrdil mi to i jeho lehký úsměv. „Promiňte, že jsem do vás vrazila. Já....já nedávala pozor na cestu." Zrudnu a doufám, že se mi za to nevysměje. „To je v pořádku. Nic se neděje, tak se nemusíte červenat" podá mi ruku a já při tom, zrudnu ještě víc. Jeho ruku přijmu a s jeho pomocí vstanu. „Nevěděl jsem, že ráda běháte" podotkne nesměle a já na něj nechápavě pohlédnu. „Ani jste to vědět nemohl. Poprvé jsme se viděli včera" připomenu mu tím i tu včerejší situaci. „Za ten včerejšek se omlouvám. Nevím, co to do mě vjelo." Sklopí na chvíli hlavu a pak se znova zahledí svýma hnědýma očima do mých modrých očí. „To se občas stává" pokrčím rameny. „Jsem Charles Armstrong" představí se a podá mi ruku, jak se to pokaždé dělá. „Safira Martinézová" potřeseme si rukama. „Máš americké jméno, ale se svými přáteli mluvíš jiným jazykem než angličtinou" s tímto se rozejdeme dál po cestě. „Má matka je z České republiky a můj otec z USA. A právě že moji přátele jsou z Česka" vysvětlím mu a on se zájmem pokývá hlavou. „A ty jsi odkud Charlesi?" „Z Anglie" mrkne na mě a já se na to nervozně pousměji. „Běžíme?" optá se a já kývnu hlavou na souhlas.

Řeknu vám, že běh s Charlesem byl víc náročný, než kdybych běžela sama. To co on vydrží, to není možný. Má prostě lepší kondici než já. Při běhu jsme se pokoušeli spolu nějak komunikovat a dozvěděli jsme se o sobě dost věcí. Co mě dost překvapilo, bylo to, že jsem přesně uhodla jeho věk. Jop je mu 30. Zjistila jsem, že tu je se svou mladší sestrou, který je 22 let. Prý tu chtěla poznat někoho nového a tak nás napadlo, že on mě seznámí s jeho sestrou a já je seznámím s kluky. Bude to fajn. Jakmile jsme byli v hotelu, tak jsme se museli rozdělit, protože každý z nás šel do jiného pokoje pochopitelně. Do pokoje, který mám s kluky, dorazím v rekordním čase. Chci se totiž ještě rychle vysprchovat, protože jsem celá zpocená. Vytáhnu z kapsy klíč od pokoje a následně pomocí klíče si odemknu. Vejdu do pokoje a málem narazím do Vaška. „Ahoj, kde jsi byla?" spustí na mě hned. „Šla jsem si zaběhat" odpovím mu krátce a ani se nechci zatím zmiňovat o Charlesovi. Zmíním se o něm až na snídani. „Máš trochu špinavou tvář" zamumlá a v tom mi rukou sáhne na tvář. Pravděpodobně mi to tam vyčistil, jelikož se usmál. „Ehm....díky" obejdu ho, vezmu si čisté oblečení ze skříně a následně se zamknu v koupelně. Tam se rychle osprchuji. Hotová a převlečená v čistém oblečení vyjdu z koupelny a pozdravím Martina a Richarda. Všichni čtyři následně vyjdeme z pokoje vstříc jídelně.