Pomoz mi [Gejmr ]

Rande

„Safiro dávej pozor!" napomene mě učitelka na matiku. „Pardon" omluvím se. Přestala jsem si čmárat do sešitu a koukla na tabuli. Zrovna jsme probírali nějaké goniometrické funkce, které mi absolutně nešly. Na matiku jsem strašně blbá já vím.. Ale za to rovnice a zlomky to mi jdou. Učitelka dál a dál povídala výklad a já se snažila jí poslouchat, ale mé myšlenky směřovaly na dnešní odpoledne, kdy mám jít s Vaškem na rande. Ano čtete správně, na RANDE. Pozval mě na něj už nějak minulý týden a od té chvíle jsem z toho nějaká vyklepaná. A tak si představuji, co všechno se může pokazit. Můžu zakopnout a spadnout či říct nějakou pitomost. Ale zase na tohle je už zvyklý. Z mého přemýšlení mě vyrušil zvonek oznamující konec hodiny. Oddechla jsem si, že už nemáme matiku, při které tak moc trpím. Sešit a penál si dám do batohu. Zvednu se, batoh si dám na záda a všichni vyrazíme se převléknout na tělocvik. JO! A jedna novinka! Už mám nohu v pohodě odoperovanou, takže už nejsem retard se zlomenou nohou! :D Nicméně poté, co jsme se všichni převlíkli, jsme došli do tělocvičny. „Tak děcka, dneska si zahrajete florbal. Pak vyberu nejlepší z vás a ti pak pojedou na turnaj." Oznámí nám učitel. Tak to je bomba! Musí mě vybrat, jelikož ve florbalu jsem fakt dobrá a moc mě to baví. „Tak si běžte pro hokejky" mávnul rukou směrem, kde jsou hokejky. Reálně každý z nás se rozeběhl k těm hokejkám, aby si každý vybral tu nejlepší, která mu sedí. Pro mě to byla samozřejmě hokejka pro praváky. Btw když říkám každý, tak tím nemyslím třeba tu fiflenu. Ta jenom šouravým krokem došla k poslední hokejce a neochotně si jí vzala. Tak doufám, že jí to zase nepůjde jako minule. A taky doufám, že s ní neskončím v týmu. „Tak se nějak rozdělte" zamumlá učitel a skoro všichni se nahrnou ke mně. Trochu jsem si odkašlala, protože mi přišlo blbé, když v jednom týmu jsou jen 3-4 lidi a ostatní jsou v tom druhém týmu, kde jsem zrovna já. Učitel zvedne pohled od papírů na nás a překvapivě zamrká. „Tím rozdělením jsem myslel na půlku a ne takhle" povzdechl si. Tak nás teda rozdělil a víte co udělal?! Dal tu fiflenu do stejného týmu jako já. Každopádně jsme pak tedy konečně začali hrát. Jednou jsem sice spadla na zem kvůli mým tkaničkám na botách, ale za to jsem dala pár golů. No, a tak jsem byla potom vybrána s pár dalšími spolužáky.

„Tak co? Jak se těšíš?" uculila se Terka, když jsme si zavazovaly tkaničky. „Noo jsem nervní" přiznám se. To už vyjdeme z šatny a míříme ven ze školy. „Hele hlavně buď v klidu. Už jste takhle byli několikrát sami někde spolu, takže tohle nebude nějaká výjimka." Uklidňovala mě, ale mě to vůbec nepomáhalo. Přišlo mi to snad i horší. „Ale tohle je jiné. Není to jako normálně když se vidíme. Tohle je sakra rande" Ušklíbnu se nad tím. Tohle v životě nemohu zvládnout. „Prosím tě, co bys ty nezvládla? Znám tě dlouho a pokaždé, když se naskytlo něco takového, tak jsi to zvládla na jedničku." Jen se na to usměji a začnu přemýšlet nad tím, co si vezmu na sebe. Jak tak přemýšlím, tak si ani nevšimnu toho, že už jsme na zastávce. Po chvilce čekání přijede tramvaj a my společně nastoupíme. „Kde je vlastně Petr?" zmateně se rozhlédnu okolo nás. To je divné, vždycky jezdí s námi a teď tu není. „Kámo tak ty jsi teď docela mimo" zarazila se Terka „Na zastávce nám říkal, že jde s kluky na pivo" „Promiň... Já jak přemýšlím nad tím, co si vezmu na sebe a všechno okolo, tak nedávám akorát pozor" promnu si čelo. Musím se nějak uklidnit. Terka do mě najednou drkla a já se na ní zmateně podívám. „Co je?" Kývnutím mi naznačí, kam se mám podívat. Ohlédnu se za sebe, kde uvidím sedět dvě holčiny ve věku asi 13 let. Jedna měla na sobě mou mikinu a druhá tričko. Obě dvě se dohadovaly asi o tom, jestli mají za mnou dojít. „Tak co myslíš?" obrátím se zpět na Terku. „Že za tebou dojdou až my budeme vystupovat" A jak řekne tak se tak i stane. Když jsme vystoupily, tak ty dvě holčiny vystoupily také a hned utíkaly k nám. „A-ahoj Amare, mohly bychom se s tebou vyfotit?" optala se nervozně jedna holčina. „Ahoj, jasně" usměji se mile. Tak se se mnou vyfotily. „Děkujeme moc, tak se měj" „Není zač" To už jdeme s Terkou ke mně do bytu. Nebo spíše Terka mě jde doprovodit a pak půjde k sobě domů. „Tak jsme tady. Hlavně buď v klidu a uvidíš, že to bude v pohodě. Pak si napíšeme jo?" Obejme mě Terka a já jí to též oplatím. „Jasně, tak se měj. Ahoj!" „Čauky" rozloučíme se. Vytáhnu si klíče a odemknu si hlavní dveře. Pak vyjdu ty strašný schody až dojdu ke dveřím svého bytu. Odemknu opět dveře a vklouznu do mého bytu. Po zavření dveří si sundám boty, batoh hodím na zem ke stěně a zajdu do kuchyně. Tam si udělám něco k jídlu. Pak s hotovým jídlem se odeberu do obýváku, kde si pustím televizi. Najedu tam na Netflix a pustím si Riverdale.