Pomoz mi [Gejmr ]

Oni o mě ví?

 „Tak co máš v plánu o prázdninách?" zeptá se mě Terka když už vycházíme ze školy i s vysvědčením v ruce. „Los Angeles s rodinou zatím" ušklíbnu se. Fakt se mi tam nechce ale zase uvidím své příbuzné které vidím jen o prázdninách. „Jo tak. To tam uvidíš Natea viď?" drcne do mě s ďábelským pohledem. „Huh ten idiot? Ani náhodou....viděli jsme se naposledy před 5 lety a za tu dobu co tam jezdím se na nás nešel ani jednou podívat" odfrknu si naštvaně. „Spíš na tebe" mrkne na mě Terka a já jen protočím oči. „Ale no taak... vždyť víš, že má teď hodně práce když je to slavný americký herec. Určitě pracuje na nějaké roli" snaží se najít nějaké logické vysvětlení. „Nebo si spíš cestuje po světě a fotí fotky a do Česka ani nepáchne" rozhodím pobaveně rukama. Ale je mi to jedno jestli uvidím Nathaniela Buzolica nebo ne. Dřív jsme byli velmi dobří přátelé ale teď za posledních 5 let jsme se spolu ani moc nebavili. Spíš vůbec. Došli jsme společně na tramvaj s tím, že spolu pojedeme na Chodov si koupit nějaký věci. Já potřebovala koupit nějaký český sladkosti, pití a tak abych mohla vzít sebou do Ameriky. Vždycky jsem takhle příbuzným vzala něco z Česka aby to mohli ochutnat. Třeba mému bratranci neskutečně chutná kofola a naše chipsy.

Na Chodově jsme tedy nejdříve zašli do nějakého obchodu s potravinami kde jsme koupili vše možné a pak se vydaly do New Yorku kde si chtěla Terka koupit košili. Všechno probíhalo v pohodě dokud jsem nenarazila do člověka o kterým jsem si myslela, že ho nikdy potkat v obchodě nemůžu. Herdyn a s ním i Baxtrix kupodivu. „Promiň" špitnu, otočím se a rychlím krokem jdu za Terkou, která je stále u košil a nemůže se stále rozhodnout jakou si vezme. „Nemůžeš to pospíšit?" nedočkavě a nervozně řeknu. „Ne mám dilema" odbije mě hned a já se ohlídla za těma dvěma retardama a všimnu si, že Herdyn na mě koukne pak na Baxe a při tom mu něco povídá. Bax mu na to přikyvuje a pak udiveně otevře pusu. „Prosím tě prostě si nějakou vyber a jdeme!" nedočkavě řeknu a dívám se opět na Terku. „Co ti jebe?" konečně se na mě podívá ale nechápavým pohledem. „Víš co koukni se nenápadně za nás a uvidíš tam ty dva, kteří nejspíš za námi za chvilku přijdou, protože něco tuší" Terka se tedy nenápadně ohlídla a pobaveně se ušklíbne. „Co jsi udělala, že něco tuší?" „Narazila jsem do Herdyna a potichu jsem se mu omluvila, jenže on to slyšel a nejspíš mě pozná podle hlasu, tak chci co nejdřív odtud vypadnout aby za mnou nemuseli chodit" vychrlím tak dost rychle, že si ani neuvědomím to, že se k nám rozešli. „Ahooj" pozdraví nás první Herdyn. „Čau" ozve se i Bax. „Čau kluci" pozdraví je s úsměvem Terka já jen kývnu hlavou na pozdrav. Proč já kurwa? „Potřebujete něco?" nadzvedne obočí Terka a já se modlím ať jim řekne něco ve smyslu: táhněte do prdele. „Její hlas" poukáže na mě Herdyn „znám velmi dobře" Bax dostane záchvat smíchu kvůli tomu co Herdyn řekl. „Kámo takovou kravinu jsi neřekl, že ne?" popadal se za břicho při čemž Herdyn se na něj díval s vražedným pohledem. Mám možnost se vypařit aniž by si toho ti dva všimli. Chopila jsem se příležitosti a nenápadně rychle jsem se vytratila z obchodu a měla velké štěstí, že si toho ti dva vůbec nevšimli. Šla jsem se schovat o pár obchodů dál kde jsem poklidně mohla vyhlížet na New Yorker zda už vyšli či ne. Vytáhla jsem mobil a začala psát Terce o tom ať jim nic neříká a až ti imbecilové půjdou pryč tak se k ní připojím. Opřela jsem se o náhodný sloup a vyhlížela až ti dva vyjdou. Nečekala jsem dlouho a opravdu vyšli z obchodu. Začali se rozhlížet a ukazovat na všechny strany. Nejspíš mě hledali. Ale nakonec se rozešli opačným směrem než jsem šla já. Začala jsem se potichu ale zlověstně smát. Mě jen tak nedostanete Herdyne a Baxtrixi. „Čemu se směješ?" uslyším mě velmi známý hlas. „Těm idiotům kteří mě hledají" ušklíbnu se a podívám se na Vaška, který stojí vedle mě a také pozoruje. „Co tu děláš?" optám se ho s úsměvem. „Nakupuji a ty? Krom toho, že se tu před někým schováváš" uculí se na mě. „Jsem tu s kamarádkou potřebovala koupit košili a já potřebovala koupit pár věcí příbuzným" pokrčím rameny, jen na to přikývne. „Ty vole kam si zmizela!" řekne mi přibíhající Terka. Už jsem otevírala pusu ale Terka začala opět mluvit. „Herdyn se začal pak ohlížet a když zjistil, že si zmizela tak rozhodl s Baxem, že tě budou hledat po celým obchoďáku a Herdyn se mě ptal otázkami typu jestli jsi tu často, v jaký části Prahy bydlíš a tak. Já nevěděla co tomu retardovi říct" zamračila se na chvilku „Tak jsem ho poslala do prdele s tím ať si to zjistí sám, že mu pomáhat nebudu a Bax dostal ještě větší záchvat smíchu než měl předtím" Tvář mi zdobil široký úsměv až když se mi chtělo smát tak jsem to vydržela. „Víš, že jsi nejlepší kamarádka kterou jsem kdy měla?" obejmu jí pevně až málem kvůli tomu spadla na zem a já s ní, ale to se naštěstí nestalo. Avšak slyšela jsem jak se vedle mě Vašek dusí smíchem. „Kdo to je?" pošeptá mi Terka. „Hádej" Terka se na mě podívá takovým tím stylem jestli si z ní dělám srandu. Zavrtím hlavou. Terka se zářivě podívá na mě pak na Vaška. „Ahoj jsem Terka" podá mu ze zdvořilosti ruku a Vaškovi došlo, že ví kdo je on doopravdy. „Já vím" usměje se „Vašek" Terka si s ním třese rukou už nějakou tu chvíli úplně omámená z toho koho to vidí. „Terko" zamávám jí před obličejem „pusť mu tu ruku" „Jo pardon" lehce se začervená. Chvíli tam stojíme v tichosti a mě je za to trapně. „No nic my už půjdeme ráda jsem tě tu viděla" usměji se na Vaška. „Nápodobně" obejme mě což dělá teď nějak moc často ale nestěžuji si. Tak jsme se rozloučili s Vaškem a šli směr tramvaj. No a tam jsme měli nemilé překvapení. „Jéé to je ale náhoda" usměje se na mě Herdyn. „Ach bože proč já" zamumlám si pro sebe. „Můžu s tebou mluvit?" optá se mě Herdyn. Lehce přikývnu a dojdu s ním kousek od lidí aby někdo cizí nemusel poslouchat. Herdyn se začal na mě připitoměle usmívat a já jen nadzvedla obočí. „Tak jak jde youtube?" usmívá se pořád. „Co prosím?" zeptám se slušně div jsem na něj nezačala nadávat, protože mě napíná jak sviň s tím zda ví o tom zda jsem Amare nebo ne. „Víš myslel jsem si, že vypadáš jinak ale vypadáš líp jako když jsem si tě představil, Amare" uchechtne se a já ho snad 4x bouchnu do ramene. „Au za co to bylo" začne se tvářit ublíženě. „Ty idiote víš jak jsi mě stresoval s tím jestli víš kdo jsem nebo ne?!" naštvaně jsem mu řekla a bylo mi jedno že byl tak o dost vyšší než já. „Tak sorry jako" omluvně se na mě podívá. „Předpokládám, že to Bax ví taky" přimhouřím na něj oči a on jen přikývne radši ode mě poodstoupil trošku dál. Nejspíš si myslel, že ho zase bouchnu. „Zkus někomu něco říct jak vypadám tak si mě nepřej! A Bax to samý!" ukážu na něj výhružně. Proč? Protože mu zas tak moc nevěřím. „Jasně prcku" pobaveně řekne za to ho pořádně bouchnu. „Au tahle ale fakt bolela!" zase si na to stěžuje.

Jou jou další kapitola hotová :D Více retardovaná ale co už.