Pomoz mi [Gejmr ]

Disneyland

Na začátek chci poděkovat: JuatMinako00

123Anonymmm123

Bramburek128

Děkuji za vaše nápady! Moc si toho vážím :))

„Jsi připravený?" zeptám se Vaška. Vypadal docela nervozně. „Budu v pohodě" zalže. Vím, že lže. Určitě se pak pozvrací. S bráchou na sebe rozpačitě koukneme. Dneska totiž já, brácha a Vašek odlétáme do Los Angeles. Proč? Protože jak já, tak i brácha máme prázdniny, a tak jsme chtěli letět do LA za babičkou a dědou. A Váša měl zrovna čas, takže chtěl letět s námi. Co se týče rodičů, tak ti s námi tentokrát neletí, jelikož musejí chodit do práce. Předložíme letenky ke kontrole, po které už můžeme jít do letadla. „Budeš sedět vedle mě?" zeptá se Tom Váši opatrně. Zas tak často spolu nemluvili, takže Tom neví, co si k němu může dovolit. „Jasný" usměje se na něj. Projdeme takovým tím tunelem, až tedy dojdeme až k letadlu. Pozdravíme se s letušky, vejdeme do letadla a začneme hledat naše místa. Po pár vteřinách se nám to povedlo. Tom si sedl k oknu, Váša doprostřed a já k okraji. Takže teď jenom čekat na to, než letadlo vzlétne, s tím poletíme do Londýna a v Londýně přestoupíme na letadlo, které poletí až do LA. Před námi je pěkných 13 hodin letu. P.A.R.Á.D.A.

V Los Angeles:

„Konečně" vydechne úlevně Váša a Tom se pořád chichotá tomu, jak Vašek hysterčil a pak se v letadle pozvracel na zem. Nebudu lhát, bála jsem se, že pozvrací mě nebo Toma. Rozhlížela jsem se po letišti, zda neuvidím někde Nathaniela, ale nikde nebyl k nalezení. „Tak kdepak je?" zeptá se nedočkavě Vašek. „Nevím, měl by tu být" zamumlám a vytáhnu si mobil z kapsy, abych mu zavolala. Chvíli to vyzvánělo, ale nakonec to spadlo do hlasové schránky. Zandám mobil zpět do kapsy a začnu se znova rozhlížet. Najedou pohledem zavadím o jednoho týpka s kšiltovkou, který se začal připitoměle smát. Pořádně se na něj podívám a hned mi je jasné, že to je Nate. „To je takový mamlas" začnu se smát. „CO?" řekne jak Tom i Váša najednou. „Pojďte" zavelím a společně se vydáme směrem k němu. „Víš ty, že jsi prvotřídní mamlas?" začnu se vtipně smát.. „Já vím, já vím... chtěl jsem si udělat z vás srandu" nepřestane se smát. „Jak jste se úplně tvářili!" Chvíli se ještě smál, ale pak se konečně uklidnil. Než jsme nastoupili do jeho auta, tak jsem ho a Vaška seznámila. Hned na to se začali bavit o tom, co je baví a tak dále. Zatím co oni si po cestě povídali, tak já nahrála story na instagramu o tom, že jsme v pořádku dorazili. Zanedlouho jsme dorazili před barák naší babičky a dědy. Vystoupíme, vezmeme si zavazadla a užuž chceme jít dovnitř. „Hej Safi" zavolá na mě Nate. Tázavě se na něj kouknu. „Vyřiď dědovi, že se pro něj večer stavím a odvezu ho za mým dědou, aby se mohli koukat na baseball" pousměje se. „Dobře a děkujeme za svezení!" Na to jen přikývne a odjede. Vejdeme dovnitř a na to hned uslyšíme babiččinu oblíbenou hudbu. Hned jsem poznala, že jde o Queeny. Zavazadla necháme na chodbě a já se potichu vplížím do kuchyně, kde babička tančí a zpívá u plotny. Za mnou přijdou kluci. Pak začnu zpívat také, aby si nás konečně všimla. Na to se babička hned šťastně otočí a na tváři se jí vykouzlí široký úsměv. „Vnoučátka moji..to už jste tady?" nahrne se k nám a pevně nás obejme. Pak se obrátí na Vaška. „Ty musíš být Vaclav.. Konečně tě ráda vidím, Safira o tobě tak moc básnila, že jsem se kvůli tomu nemohla dočkat, až tě potkám" Velmi příjemně se usměje. „Také Vás rád poznávám. Safira mi o Vás tolik vyprávěla – samozřejmě, že v dobrém" Pak ještě přišel děda, který se též seznámil s Vaškem a já mu mohla vyřídit to, co řekl Nate. „Tak si běžte vybalit a pak sem přijďte. Máme pro vás malé překvapení" popožene nás babička. Tom už vyzvídal teď, co to pro nás mají ale babička s dědou se nedali a zcela o tom mlčeli. Z chodby si vezmeme zavazadla a po schodech je táhneme do horního patra. Tom se rozejde ke svému pokoji vlevo a já vzápětí s Vaškem za sebou míříme do mého pokoje vpravo. Vejdeme tam a mě se naskytne na můj starý pokoj. Tady jsem strávila hodně času. „Tady si vyrůstala?" zeptá se mě najednou Vašek. „Jo" potvrdím mu to „když jsme tu nějaký čas bydleli, tak jsem v tomhle pokoji strávila hodně času." Odložím zavazadlo na zem hned vedle postele. To udělá i Vašek. Přejdu k oknu, které otevřu a podívám se na ten výhled. Tolik mi ten výhled chyběl. Najednou ucítím, jak mě Váša zezadu obejme a opře si hlavu o tu mou. „Těším se, až tu něco spolu krásného prožijeme" políbí mě do vlasů. Bylo to příjemné, co si budeme říkat. „To jsme dva" Ještě tam takhle chvíli stojíme a pak usoudíme, že bychom si mohli už vybalit věci. To nám netrvalo moc dlouho, a tak jsme se hned potom vypravili dolů. Zajímalo nás, co pro nás mají mí prarodiče. „Tak co pro nás máte?" nedočkavě řekne Tom. „Od známých jsme dostali několik lístků do Disneylandu a my si říkali, že když přijedete tak bychom mohli společně tam jet. Jeli by s námi ještě vaši bratranci a strýc s tetou" řekne děda. Překvapeně jsme na sebe koukali. „To......to..." nedokázal se vyjádřit Tom. Čekám, co z něj vypadne. „To je božííí!" vykřikne a začne pobíhat po baráku. Jak je úplně z toho šťastný. „Páni" vydechne Vašek. Asi to nečekal. „A kdypak přijedou?" zeptám se jich. „No buď dnes večer nebo zítra ráno" pousměje se babička. Na to lehce přikývnu. Ještě si tam takhle začneme bavit, než mi děda řekne, že bych mohla Vaška provést po L.A. Ani jeden z nás neměl s tím problém, tak jsme se vydali ven do ulic Los Angeles.