Pomoz mi [Gejmr ]

Let do USA

Dneska letíme do Los Angeles za příbuznými přesněji za babičkou a dědou. Jsem sice nervozní z toho zda tam uvidím Nathaniela nebo že se na to zase vysere a nepřijde se na nás podívat jako za posledních 5 let. Babička mi psala, že jim tam docela často chodí pomáhat když je zrovna v Los Angeles a zrovna když nepracuje nebo že necestuje po světě. Jo tak jsem fakt zvědavá jestli ho zastihneme nebo ne. A je mi to vcelku jedno, když se mi neumí ozvat tak ať si nasere. Nicméně let trval okolo 14 hodin což je fakt strašný ale přežít se to dá. Momentálně si odchytáváme taxíka a když už jeden zastaví tak dáme zavazadla do kufru a nastoupíme. Taťka řekne řidičovi adresu a ten se pak rozjede. Při cestě si brácha pustil videa na youtube od Gejmra a smál se u toho jak něco. Ani se mu nedivím taky když jsem ho jako menší sledovala smála jsem se pořád. A teď? Teď s ním natáčím videa a znám ho i osobně. Což je fakt divný když pomyslím na to, že byl v mých 13 letech idol. Tenkrát jsem ani nepřemýšlela nad tím, že s ním budu někdy mluvit na tož natáčet videa. Musím se nad tím pousmát. Splnil se mi vlastně sen který se vyplní jen málokomu. Do půl hodiny jsme konečně dorazili před barák kde bydlela má babička s dědou. Taťka vyndal naše zavazadla z kufru zatímco mamka zaplatila taxikáři, který následně odjel.

Vevnitř nikdo nebyl tak se šel taťka podívat na zahradu. Proto jsem nechala mamku s bráchou v přízemí a šla do patra do svého pokoje ve kterém jsem pokaždé když tu jsme. Začnu si tedy vybalovat a už si přeji, abych letěla zpátky do Prahy. Proč? Protože se tu budu nehorázně nudit. Kamarády tu už moc nemám, jelikož mnozí z nich teď v létě cestují do jiných zemí. Vybaleno mám za pár minut za což jsem fakt ráda. Ohlédnu se po pokoji a vzpomínám jak jsem tu strávila část mého dětství. Vzpomínek tu mám mnoho, hodně z nich je s Nathanielem Buzolicem. Jo..... s tím hercem. Nehorázný idiot. Vezmu si jen mobil a razím dolů do přízemí. Abych byla přesná tak na zahradu, kde v podstatě byli všichni. „Ahoj vespolek" pozdravím jak babičku tak i dědu. „Ahoj zlatíčko" přicupitá ke mně babička a začne mě objímat. Pak přišel děda který mě také obejme. „Tak co kluci? Už nějakého máš?" optá se mě s úsměvem. Na tohle se ptá pokaždé co se vidíme. „Nic dědo.... Stále při starém" pousměji se. Pak jsme se posadili každý na volné místo při čemž vedle mě ještě jedno volné místo zbylo. Všichni si začali tak nějak pokračovat v té své debatě kterou vedli určitě ještě předtím než jsem přišla. Já si vytáhla mobil a napsala zprávu Terce a Gejmrovi, že jsme dobře dorazili. „Tak tady to je" promluví velmi známý hlas. Pohled zvednu od mobilu a spatřím Nathaniela, který dává na stůl skleničky s vodou. Naše pohledy se střetnou a mě se zastaví dech. Nevím, jak mám reagovat nebo co dělat. Dlouhých 5 let jsem ho neviděla a teď ho konečně vidím. „Ahoj Safi" usměje se na mě mile až šťastně, že mě vidí. „Ahoj" špitnu a kouknu se na svůj mobil, abych se na něj nemusela déle dívat. „Díky Nate a sedni si vedle Safiry" mile mu řekne má babička a já po chvilce ucítím, jak si vedle mě opatrně sedá. Dneska měl na sobě bílé tričko, takovou červeno-modrou košili a modré džíny.

A má fakt boží voňavku! Nicméně dnešek bude ještě dost zajímavý.

Konec dalšího dílu :D