Pomoz mi [Gejmr ]

Bulharsko

„Jawo! Vstávej! Nebo to nestihneme!" zakřičím na Jawa, který se pořád válel na gauči. Dneska odlítáme já, Gejmr, Kelo a Jawo do Bulharska na týden. Kelo byl u Gejmra a Jawo zase u mě. „No jo" povzdechne si a konečně vstane. Pobereme naše zavazadla a vyjdeme ven před panelák, kde už na nás čeká taxík. Cesta na letiště proběhla naštěstí bez problémů. Stáli jsme pak před letištěm a čekali na Gejmřeje a Kela. Uběhlo několik minut a stále tu nebyli. Mají už pěkný zpoždění. „Zavolám Vaškovi" zamumlám a aniž bych čekala na reakci Jawa, tak už jsem vytáčela jeho číslo. „Ok" odpoví jen Jawo. Chvíli to zvoní a já už jsem z toho akorát na nervy. Po chvilce to však zvedl. „Ahoj kde jste?" optám se ho ihned. „Noo" řekne rozespale a já vytřeštím oči. „Neříkej mi, že ještě spíte!" Chvíli bylo ticho. Nechtělo se mi tomu věřit, že by takhle zaspali. „ Uhm... ne?" Chytnu si kořen nosu a vydechnu. „Hlavně dělejte" típnu mu to a otočím se na Jawa. „Zaspali, že?" Přikývnu na souhlas. Tohle se fakt může stát jen nám! „Tak si pôjdeme odbaviť batožinu a počkáme na ne v tej zóne" navrhnul a já s ním musela souhlasit. Došli jsme si tedy odbavit zavazadla. Nic moc zajímavá věc. Vždyť to všichni znáte. Přidala jsem i na instagram story s anketou kdo zaspal. Chtěla jsem, aby se lidi zapojili. Jen tak pro efekt, že. S Ríšou (Jawem) jsme si sedli na zem a opřeli se o zeď s myšlenkou, že na ně tam takhle počkáme. Sotva půl hodiny jsme čekali a konečně jsme je zahlédli. „Trvalo vám to strašne moc dlho." Odfrkne si Richard a kluci se na nás omluvně podívají. Šli jsme pak rovnou přes kontrolu, která proběhla v pohodě. Po kontrole jsme však procházeli okolo různých obchodů, kde to je vždy tak moc předražené. „S Martinom ideme do jedného obchodu. Počkáte tu na nás?" ozve se za mnou Richard. Jak já tak i Vašek se na ně podíváme. „Jo" odpovíme oba dva naráz. Sedneme si tedy společně na lavičku a vyčkáváme, než se ti dva vyprdelí z jednoho obchodu. „Jak to, že jste zaspali?" prohodím, jelikož tu je mezi námi takové trapné ticho. „Včera jsme trochu pitíčkovali do 3 do rána. Nějak jsme to přehnali" řekne a ucítím jeho pohled na mě. Ani jsem se na něj nepodívala. Ale i přes doufání, že mě přestane pozorovat, jsem se na něj podívala též. Jakmile se naše pohledy střetli tak se usmál. „Sme tu!" křikne na nás Martin. V ruce nesl několik malých lahviček chlastu a Richard to samé. „To jsi včera neměl dost?" povytáhnu obočí na Martina a ten zakroutil hlavou. „Včera to bol len začiatok!" zlověstně se usmál. Ten bude chlastat asi po celou dobu.

************

V hotelu v Bulharsku:

Pokoj máme společný což mě trochu znepokojuje. 3 kluci a 1 holka v jednom pokoji..... víc divnější či horší to být nemůže. Tak nějak jsem doufala, že to budeme mít tak nějak rozdělený ale co už. „Hele? Proč tu je manželská postel a ta menší postel?" optá se Vašek a já se na něj podívám s wtf výrazem. „Ale hovno 3 postele. Tá recepčná hovorila, že tu je ešte jedna miestnosť s ďalšou posteľou." Mávne rukou Martin (Kelo). Ríša (Jawo) se na mě podívá a div nevyprskne smíchy. Pokoj tedy byl takový normální jako v ostatních hotelech. Jakmile sem vejdete, tak po levé straně jsou hned dveře, které vedou do koupelny. Kdyby jste šli dál tak by jste se objevili v poměrně velké místnosti. Naproti je balkon s výhledem na moře. Nalevo u balkonu je sedačka a naproti sedačce je televize. Samozřejmě nesmí chybět u sedačky i stoleček. Pak v této místnosti jsou vlastně dvě postele. Jedna manželská a ta menší postel, o které se zmiňoval Vašek. Napravo pak byli další dveře, o které jsem se teprve dozvěděla od Martina, kde je vlastně ta další postel a tak. „Zabírám si ten další pokoj!" oznámím jim, jelikož nehodlám tu spát s nimi. No co...holka potřebuje svoje soukromí ne? Hned po tom co jsme si vybalili věci, tak jsme se šli porozhlédnout.

Procházíme se takhle po hotelu a objevujeme, kde co je. Nejhorší je, že po celou dobu tu na mě čumí jeden chlápek, kterému může být nanejvýš 32 let. Chtěla jsem říct Vaškovi, jestli nechtějí jít někam jinam, ale to by se mě ptal na důvod a já ho nechci zatěžovat tím chlápkem. Nakonec jsme se posadili k jednomu stolu venku a jen tak si povídali. „Skočím nám pro pití jo?" řeknu jim. Jen přikývnou tak se tedy vydám do jídelny pro nějaké to pití. Nalívám si pití, když v tom mi někdo poklepe na rameno. Zmateně kouknu na toho dotyčného. Byl to ten chlap, co mě tu stále pozoroval. „Hi" pustí na mě anglicky. (budu tu sem psát česky na místo anglicky, ok?) „Chvíli jsem vás tu pozoroval s Vašimi přáteli a nemohl jsem si nevšimnout, jak moc krásná jste. A ty modré oči.....takovéto modré oči má jen málokdo. Jste tím výjimečná" ještě víc zmateně se na něj dívám a nejsem schopna mu něco odpovědět. „Uhm ... děkuji, ale já už musím jít" popadnu skleničky s pitím a rychlím krokem jdu za kluky. „Tady to je" přeskočí mi hlas a já si za to v duchu sama sobě nafackuji. „Stalo se něco, Safi?" ustaraně se řekne Váša. „Ne nic" zamumlám a sednu si vedle něj. „Kam zajtra vyrazíme? Na pláž? Do bazéna? Alebo na nejaký výlet?" nedočkavě povídá Martin. „Probereme to večer" pousměje se Váša. Ještě jsme tam nějakou tu dobu seděli a já na sobě cítila něčí pohled. A kdo by to mohl být jiný než ten divný týpek. Doufám, že odtud co nejdříve odjede. Čas plynul tak rychle, že už byl večer a my přemýšleli, co budeme dělat po večeři. Bylo rozhodnuto, že se projdeme po městě a koukneme se na pláž. Co bylo dohodnuto, to jsme i udělali...

Takže tohle by bylo vše pro tento díl! :) Nějaký nápady pro další díl?