Pomoz mi [Gejmr ]

Jirko!

Dneska jsem vstávala o půl sedmé ráno, jelikož musím jít do školy. Jak já ty blbý pondělky nesnáším! Jakmile jsem vstala, tak jsem si udělala vše potřebné, co každý ráno dělám. Vzala jsem si batoh do školy, naposledy se podívala do zrcadla a mohla vyrazit.

Nastoupila jsem do tramvaje, sedla si na volné sedadlo a zapojila si sluchátka do telefonu, z čehož jsem si pustila moje oblíbený písničky.

Za nějakou dobu si ke mně přisedl nějaký v celku mladý kluk a ke všemu byl pěkný. Ale nevěnovala jsem mu nějakou pozornost.

Jakmile tramvaj už zastavila na zastávce, kam jsem potřebovala, tak jsem rychle vstala a vyšla ven. Avšak cítila jsem něčí pohled na sobě.

„Ahoj Safiro!" pozdravila mě Terka, která tu na mě čekala. „Ahojky, tak jdeme?" Terka přikývla a vyrazili jsme do školy. V šatně jsme si odemkli naše skříňky, kam jsme si dali nějaké ty věci a vyrazili do naší třídy, kde byla už polovina našich spolužáků. Usedli jsme do naší poslední lavice u okna a vyndali si potřebné věci na hodinu angličtiny.

Jelikož do začátku hodiny bylo ještě hodně času, tak jsem se podívala na mé nové video, které včera vyšlo. Projela jsem komentáře, které jsem si pročítala a musela jsem se usmívat nad těma pěknýma, který mi tam lidi psali. Ohlasy na to video, což byl murder s Gejmrem, byli naprosto kladné a lidem se to líbí. Takže jsem spokojená...

„Ahoojky!" řekla náhle naivním hlasem Andrea, největší barbína a děvka na škole, která momentálně přišla do třídy. Opět celá upravená a navoněná jako vždy. Připadalo mi, že má i víc makeupu než obvykle. Jen jsem nad tím protočila oči a ignorovala jí jako vždy.

Podívala jsem se opět na svůj mobil a koukla na můj instagram, na kterém jsem měla obrovský spam od fanoušků. Hodně mi psali gratulace k překročení hranice 500K subů na youtubu a také se hodně ptali, co bude za speciál. Vlastně ani jsem neměla nejmenší tušení, co vlastně udělám jako speciál.

„Ahoj kočky!" ozval se Petr, jenž si sedl hned před nás. Také jsme ho pozdravili, jenže já se momentálně věnovala mému mobilu a vytvářela insta story, kde jsem chtěla poděkovat všem za to, že jsme společně dokázali překonat tu hranici 500K odběrů.

„Jinak gratuluji k překročení hranice" vyrušil mě Petr a já k němu vzhlédla. „Díky" pousmála jsem se a konečně jsem udělala to story. Jakmile jsem to měla hotové, tak akorát zvonilo na hodinu.

„Safira Martinézová ať se dostaví prosím do ředitelny, děkuji" ozvalo se hlášení z reproduktorů a já si jen povzdychla. „No nic, tak já tam jdu" vydechla jsem, vstala a razila si to přímo do ředitelny. Zaklepala jsem na dveře a ozvalo se dále. Vlezla jsem tedy dovnitř, zavřela rovnou i za sebou dveře a pohlédla na ředitelku. Naskytl se mi i výhled na nějakého blonďatého kluka s kšiltovkou, jenž byl ke mně zády. „Ach Safiro, tady jsi" promluvila ředitelka, jakmile si mě všimla. Když vstala, tak vstal i ten kluk, který se otočil na mě a já nemohla uvěřit svým očím už z toho důvodu, kdo to byl! Přede mnou stál Jirka Král, který se mile usmíval. No do prdele co mám teď dělat? Mluvit s ním nemůžu, jelikož by poznal podle mého hlasu, že jsem Amare a to já nechci aby to zjistil! Nechci aby někdo věděl, že Amare jsem já! Nechci se takto odhalit jak před fanoušky, tak ani před mými kamarády youtubery... „Tohle je Jirka Král, určitě si o něm už slyšela. Vytváří videa na portálu youtube" představila mi ho, avšak já ho znám a navíc to je i můj kamarád. Jenže to v tuhle chvíli nemohla vědět ani ředitelka tak ani Jirka... „Jirko, tohle je Safira Martinézová, nejlepší studentka 3 ročníku" nakonec představila i mě a my si podali ruce. Každopádně mám plán, že nebudu nic říkat. Nechci se přece prozradit. „Máš v celku zajímavé a neobvyklé jméno" usmál se a hluboce se podíval do mých safírových očí „a také oči. Jsou takové safírové.." jen jsem se slabě pousmála a podívala se s otázkou v očích na ředitelku. „Zaveď prosím tě Jirku k vám do třídy, má vám prezentovat něco o USA" jen jsem přikývla na souhlas a naznačila Jirkovi, ať mě následuje. Ani né za chvilku jsme byli v naší třídě, při čemž tam byla už naše angličtinářka. „Dobrý den" zamumlala jsem a rychle si šla sednout k Terce. „Co tu dělá Jirka?" pošeptala mi Terka. „Má nám něco prezentovat" pípla jsem, jelikož jsem byla vynervená. „Jsi v pořádku? Jsi nějaká celá bledá" optal se Petr sledujíc mě jako na hromádku neštěstí. Jen jsem zavrtěla hlavou a zhluboka dýchala. Mám jediné štěstí, že jsem za přítomnosti Jirky nemluvila, jelikož by se vše pokazilo...

Škola utekla v celku rychle, což mě strašně překvapilo, ale byla jsem jako ráda, že tu nemusím být o hodinu déle. A mimochodem dnešní Jirkovu návštěvu jsem úspěšně přežila!

Společně s Terkou a Petrem jsme vyrazili na tramvaj a o něčem si povídali. „Hej holky nezajdeme do Zetka?" optal se náhle Petr a já měla takové tušení, že něco plánuje. „Proč tam chceš jít?" optala se Terka. „Dneska tam má být MenT, takže jestli by jste ho chtěli vidět?" udělal psí oči Petr. „Fajn" řekla jsem na stejno s Terkou.

V Zetku jsme byli za pouhých 30 minut, což je v celku na pohodu. Usedli jsme tam k jednomu stolu, objednali si pití a začali si povídat. Tedy spíše Terka a Petr si povídali, protože pro mě by bylo riskantní, kdybych tu mluvila, už z toho důvodu, že by mě mohl někdo poznat.

Rozhlížela jsem se po Zetku, až jsem zahlédla, jak jde MenT směrem ke studiu. Nohou jsem drkla do Terky i do Petra, při čemž si už jeho taky všimli. Ment zalezl do studia, kde byl mimochodem zalezlý Jirka se Štefanem.

„Určitě za malý moment vylezou" šibalsky řekl Petr a já se široce usmála. Jak to řekl, tak opravdu vyšli ven ze studia. Všichni se na ně vrhli a chtěli podpisy a fotku s nimi. „Nechybí ti tohle?" optal se mě potichu Petr a já jen zavrtěla hlavou. „Někdy si říkám, že by bylo super tohle všechno dělat ale na druhou stranu mám zase soukromý, který většinu youtuberů nemá" odpověděla jsem mu....

„Jirko! Kdy bude další video s Amarou?" uslyšela jsem jak se nějaký klučina ptá Jirky. „Dneska máme v plánu natáčet video" odpověděl mu na pohodu Jirka. Počkat........ já úplně zapomněla, že dneska natáčíme video! Plácla jsem se do čela nad mou zapomínavostí. „Já.........já musím domů, zapomněla jsem že....." „V pohodě, jen běž. My to chápeme" uklidnila mě Terka a já se na ní vděčně podívala.....

Vydala jsem se tedy domů, abych stihla daný čas, co jsem si s klukama domluvila, že budeme natáčet....

Ok ok tak tady je další kapitola xD