Pomoz mi [Gejmr ]

Ples

Uvázal jsem si kravatu, vzal na sebe sako a podíval se na sebe do zrcadla. Společenský oblek mi padnul a vypadám v tom sakra dobře! Jsem zvědav, jaké bude mít Safi na sobě šaty a vlastně jak bude celkově vypadat. Určitě jí to bude slušet. Udělám poslední úpravy a mohu vyrazit.

Na určené místo jsem dojel autem a musím říct, že tady zaparkovat to byla fakt makačka. Zrovna jsem přišel před vchod a uvidím tam stát Terku v pěkných modrých šatech a vedle ní nějakého kluka. Mimo to tu bylo ještě dost lidí. Přijdu k nim přičemž se na mě ten kluk divně podívá. „Ahoj Terko, už tu je Safira?" Terka ke mně vzhlédne a široce se usměje. „Ahoj! Tys přišel! To mám radost" uchechtne se „Zrovna se o Safiře bavíme. Psala mi, že tu bude každou chvíli" Dořekne a oba se soustředili na něco za mnou. Jejich šokované výrazy mě přiměly ohlédnout se, abych viděl, na co tak civí.

Páni.

Radši jsem se neměl otáčet, ale to je fuk.

Safi vystoupila z auta a já nevěděl, jestli to je vážně ona. To nebyla ta holka, která má na sobě věčně tepláky, legíny, košile, vytahaná pánská trika a chodila nenamalovaná. Tahle holka měla nádherné červené šaty bez ramínek. Hnědé vlasy měla rozpuštěné a husté a mě napadlo, že nejspíš voní stejně hezky, jako vypadají. Usmála se na mě. Nebo spíš na nás? Přišla k nám v plné své kráse. „O můj bože Safi! Tobě to mega moc sluší!" vyjekla Terka a okamžitě jí objala. Beze slova je pozoruji. Po krátké chvíli se od sebe odtáhnou. Safi se usměje na Petra a pak koukne na mě. Usměje se ještě víc. Popojdu k ní a jemně jí obejmu. Zlehka si hlavu opřu o tu její, ale z mé nervozity v tuto danou chvíli se musím od ní odtáhnout. „Sluší ti to" pochválím jí vzhled. Na to se začne trochu červenat. To však nevadí, mě se líbí, když se červená. „Tak půjdeme?" pobídne nám ten kluk. Všichni přikývneme a jdeme dovnitř. Chytím Safi jemně za ruku a propletu naše prsty. Safira se na mě koukne a roztomile se usměje. „Jinak Vašku tohle je Petr, Petře tohle je Vašek" představí nás konečně Terka. „Moc mě těší" řekne krátce. „Mě též" Vevnitř kupodivu potkám Safiřiny rodiče a bratra, takže se s nimi pozdravím. Její otec mi pořád naháněl hrůzu, jak mě pozoroval, ale tvářil jsem se neutrálně. Snažil jsem se chovat co nejvíc normálně a dělat, jako by mě jeho pohledy neovlivňovali.

**********

„Smím prosit?" nabídnu ruku Safiře. Tváří se překvapeně, ale nakonec moji ruku přijme a společně vyrazíme na parket. Tam začneme spolu tančit mezi ostatními. Párkrát mi šlápla na nohy, ale to nevadí. Vím, že nikdy předtím netančila, tak to toleruji. „Promiň! Já fakt neumím tancovat" omluví se mi už po několikáté. „Safi... už jsem ti předtím říkal, že to nevadí" uklidním jí s úsměvem. Zrovna skončila písnička a my se vydali k baru, kde stáli Safiřiny přátelé. „Tak tady jste!" zvolá Terka „připijete si s námi?" Podívám se tázavě na Safiru. Nevím, zda takhle pila normálně anebo takhle bude pít poprvé. Nechtěl bych, aby zítra měla kocovinu. Navíc, pokud si budou chtít připít na něco, co se týká jenom jich, tak bych tu nechtěl překážet. „Jasně" Souhlasila Safira. „Teda pokud ti to nebude vadit?" Podívala se na mě. Šlo poznat, že by mě do toho nerada nutila. Proto se na to ptala. „Jasně, ale... Nechtěl bych nějak překážet" podrbu se na hlavě. Všichni se na mě tak divně podívali, až jsem se lekl, že jsem řekl úplnou blbost. „Ty a překážet? To nikdy" Uklidnila mě Terka. „Vůbec nepřekážíš, jsi v pohodě týpek, kterého chceme v naší partě" Poklepe mě po zádech Petr. Nějak mě to uklidnilo. Objednali jsme si proto každý panáka. Přiťukneme si a všichni čtyři to do sebe kopneme naráz. Nevím jak u nich, ale mě to nakoplo hned. To bude nejspíš tím, že jsem dlouho takhle nechlastal. Max tak pivo si dávám v hospodě s kámošema. Ještě jsme tam tak jen tak stáli a povídali si, než si uvědomili, že mají za 10 minut půlnoční překvapení. „Pak přijdu k tobě jo?" pohladí mě po rameni. „Jasný, jen běž" políbím jí na čelo. S červenáním se odebere do šatny. „Ach Vašku tady jsi. Pojď s námi se kouknout na jejich půlnoční překvapení" ozvala se za mnou paní Martinézová. „Jasně" otočím se na ní s úsměvem. Společně dojdeme k panu Martinézovi a Tomovi.

**********

Po půlnočku, přesněji o půl hodiny později jsem byl se Safirou u baru. Avšak něco mi tu nesedělo. Safi se začala nějak motat. Poznal jsem, že už je trošku víc opitá. Najednou o něco zakopne a já jí jen taktak zachytím. „Safi už jsi toho chlastu měla dost, nemyslíš?" Podepřu jí a nemám v plánu ji pustit. „Ne" škitne „ještě jsme to pořádně nerozjeli" Chce se vymanit z mého sevření, ale to se jí očividně nedaří. „Ehm radši už fakt nic nepij" pomohl mi s ní Petr. „Asi byl špatný nápad jí něco nalívat, když dneska pila skoro poprvé." Ušklíbne se nějaký kluk, kterého ani neznám. Nejspíš nějaký její spolužák. „Jak vidíš, tak není zvyklá chlastat tak jako ty Arthure!" zavrčel na něj Petr. Vycítím, že ho Petr nejspíš moc nemusí. „Nejspíše jí odvezu k sobě domů a budu na ní dohlížet" Promluvím směrem k Petrovi. „Dobrý nápad, řeknu to když tak jejím rodičům, že jí odvezeš" poplácal mě po rameni a odešel. „Chceš s ní nějak pomoct?" přišla ke mně Terka. „No asi jí můžeš skočit pro věci a sejdeme se venku" Na to přikývne a odejde. Vezmu jí do náruče a vycházím s ní ven. Pohledy ostatních si vůbec nevšímám. Teď mě hlavně zajímala Safira. Bude mít z toho chlastu pěknou kocovinu. Venku jsem nečekal moc dlouho a společně s Terkou jsme mířili k mému autu. „Bude mít pěknou kocovinu, chudák..." „To bude" souhlasím s ní. „Hele v pravé kapse mám klíčky, vyndáš je prosím?" Jak jsem řekl, tak je Terka vyndala a odemknula auto. Otevřela ještě zadní dveře a já Safiru položil na zadní sedačky. „Já ještě" škit „nechci odejít" Ozvala se Safira. „Ale ano. Půjdeš pěkně se mnou spát" připoutám jí a pak poplácám jemně po hlavě. Terka se tomu začala smát. Převzal jsem si od ní Safiřiny věci a dal je na sedadlo spolujezdce. „Děkuji za spolupráci a doufám, že se opět někdy uvidíme" široce se na ní usměji. „To taky doufám. Bylo to dneska s tebou fajn" přizná se. „To jsem rád"

Po rozloučení nastoupím do auta. Nastartuji a vyjedu směr k mému bytu. „Víš Vášo" začne najednou mluvit „já tě tak moc miluji. Nikdy jsem si nemyslela, že bychom spolu šli někdy na rande." Kouknu na ní ve zpětném zrcátku. „Chci abys věděl" škitne „ že až se stane cokoliv, budu stát při tobě a nikdy tě neopustím" To mě sice potěšilo, ale nelíbilo se mi to, že to říká v opilosti. „To jsem rád" řeknu jen a soustředím se na řízení. „Voldemort, Voldemort... Voldi -Voldi- Voldemort" začala si pozpěvovat a já dostal takový záchvat smíchu, že jsem nemohl přestat. Za řízení jsem si vyndal mobil a začal jsem jí nahrávat. Tohle by mi pak neuvěřila, že dělala, kdybych si to nenahrál.

*******

Položím jí do své postele a přikryji jí peřinou. Ještě doběhnu pro prášek, skleničku s vodou a kyblík. S tím vším se vrátím zpět k Safiře. Kyblík položím na zem vedle postele. Prášek se skleničkou s vodou položím na stolek. Ohlédnu se na Safiru, která už pravidelně oddychuje. Spí. Pozoroval jsem jí takhle dlouho. Přišla mi i takhle krásná. Při pomyšlení, že bude mít pěknou kocovinu až se zbudí, se otřesu. Znal jsem tenhle pocit. Když jsem byl v jejím věku, taky jsem takhle řádil. Avšak teď jsem starší a zkušenější. Potichu se vytratím z pokoje. Dveře nechám pro jistotu otevřené, kdyby náhodou zvracela, tak abych jí slyšel. Dojdu do obýváku, přesněji ke gauči na který se svalím. Po chvilce se přikryji dekou a snažím se usnout..

Tak tu je další kapitolka, tentokrát z plesu :D Je to nic moc kapitola, já vím......