Be Mine [j.jg x k.th]

Kapitola 8.

,,Tak pojď teď se mnou. Sám se ještě musím převléct a něco ti půjčit... Nepustím tě za světla ven v tom, v čem jsem tě našel.." odtáhne se a lehce mě chytne za ruku, jako by se bál, že by mi něco mohl pevnějším stiskem udělat.

Bez odmlouvání za ním jdu. Přeci ho nemůžu nějak zdržovat. Zavře za námi dveře od jeho pokoje a zamíří ke své skříni, do které chvíli jen tiše hledí a pravděpodobně přemýšlí, co z ní vytáhne. Nakonec přeci jen po něčem sáhne a vytáhne černé kalhoty, bílé tričko s nápisem a džínovou bundu.

,,Tak... To bychom měli. Můžu si tohle vzít, ne?" Tázavě ke mně zvedne zrak a poukáže na oblečení. Usměju se a přikývnu. ,,Skvěle.. a teď něco pro tebe, hm?" Pohodí své oblečení na postel a opět začne pozorovat kupu oblečení v jeho skříni. S povzdechem se mi otočí čelem a pokrčí rameny.

,,Vše by ti bylo velké. Můžeme zkusit zajít za Jiminem, ten není tolik vysoký jako já.." pousměje se. S pokývnutím vyrazím z pokoje ven. Co jiného mi taky zbývá. Já sám nechci jít jen v nějakém větším tričku, ve kterém jsem včera mrznul.

Nestačím se ani otočit ke dveřím, abych se ujistil, že jde Taehyung taky a už stojí vedle mě. Upřímně mě to trochu vyleká, je hodně rychlý.

,,Nenene, dál už nechoď! Tady má pokoj." Zasměje se za mými zády, když jdu stále dál a nevšimnu si, že on zastavil. Zahanbeně se tedy vrátím zpět k němu a v tuto chvíli si přeju být ten nejneviditelnější. S uchechtnutím mi rozcuchá vlasy a bez klepání vtrhne do pokoje.

Tomu se podivím, co kdyby tam Jimin stál jen ve spodním prádle, protože by se převlékal? Já bych se pak tak strašně styděl! Nemohl bych se na něj ani podívat!

Když se však ujistím, že nepadla žádná slova omluvy, usoudím, že je bezpečné vejít dovnitř. Ti dva už stojí u skříně jako nějací kritici a módní návrháři a jeden povídá přes toho druhého, co by bylo hezčí a lepší.

Stoupnu si do dveří a opřu se o jejich dřevěný rám. Vypadá to legračně. Taky bych takhle chtěl s někým debatovat o tom, jaká sukénka by byla hezčí a která by se hodila více k tomuhle a tamtomu tričku. Co nejtišeji vypustím z plic hluboký výdech.

Musím si vystačit sám. ,,Ne, tohle bude hezčí Kime!! Podívej se na něj, je moc roztomilý a nevinný na to, aby nosil nějakou černou barvu!" Zakřičí na Taehyunga Jimin a hravě ho udeří lehce do boku. ,,Ale kdyby si to vzal s těmi kalhoty, tak by to vypadalo dobře!! Vždyť už jsem ho v černé viděl a je to stejné..!" Zakřičí na něj zpět a oplatí mu to.

Bohužel Jimin není velký jako Taehyung a je pravděpodobně slabší, protože s ním to pohne tak, až musí udělat pár kroků v bok a chytit se dveří skříně. ,,Ty idiote! Málem jsi mě shodil!" ,, Nemáš si začínat! Říkám prostě, že mu ta černá bude slušet víc!" Nepřestávali se dohadovat a mně najednou přišlo, že to dítě tady v sobě nemám já, ale oni dva.

,,No tak kluci... Nechte toho už. Mně se líbí to bílé tričko, tak si vezmu to.." s povzdechem mezi ně vstoupím a převezmu si tričko od Jimina, který se na Taehyunga zákeřně usměje. ,, Já to říkal..!" Zašeptá směrem k němu, ale i tak to slyším.

,,No jo furt... Jdu se obléknout raději. Až budete hotoví, tak můžete jít rovnou do chodby a počkat tam na nás." Zamumlá Taehyung a opustí pokoj, čímž nás tam nechá samotné.
,,Nechám ti tu prostor a počkám za dveřmi, já už jsem stejně hotový." Poukáže na své oblečení a já mu jen s poděkováním odkývu.

Jakmile jsem zcela sám, začnu se rychle převlékat do toho, co jsem si nakonec vybral. Bílé tričko zastrkám do světle modrých džínů roztrhaných na stehnech a kolenech. Překvapivě mi to je skoro úplně. Po dalších drobných úpravách si řeknu, že by bylo dobré vyjít z pokoje a tay tak udělám o minutu později.

Vyjdu na chodbu, kde na mě už čeká Jimin. Jakmile si mě všimne a prohlédne si mě od paty k hlavě, ušklíbne se. ,,Tae si užije.." uchechtne se a pokyne mi rukou ke schodišti. ,,Proč by si měl užít? Stejně jdeme prý ke mně domů, kde se převleču..." Zamumlám, když scházím schody. ,, Ještě k tobě? Ale prosím tě! To není potřeba, tohle oblečení ti je perfektně!"

,, Jenže on se obléká do něčeho jiného Jimine..." Ozve se za námi hluboký hlas Taehyunga, až mi naskočí husí kůže. ,,Do něčeho jiného? A čeho jako?" Vyptává se hned zvědavě, ale já jen sklopím hlavu k zemi. Prosím, neříkej mu to...

,,Ehm.. to je teď jedno. Jdeme dolů, kluci už v pokoji nejsou." Popožene nás Taehyung kupředu a ani jeden neprotestujeme. Dole v předsíni se rychle všichni obujeme, přičemž mi zase musí půjčit boty, a vycházíme do Seoulských ulic.

A kdybych byl věděl, jak to dopadne, nikdy bych nic takového nenavrhl.

_______________________________________

Nečekala jsem, že mi hádka zabere tolik slov v kapitole xdd no nevadí, buď vydám další ještě dnes, anebo si budete muset počkat na zítřek, heh

Připravte se na drobné drama :))