Be Mine [j.jg x k.th]

Kapitola 20.

Taehyung POV

Nebyl jsem ani trochu rád, když jsem musel Jeongguka nechat samotného a odejít, ale neměl jsem na vybranou. Seokjin by mě jinak dozajista ve dveřích umlátil něčím z kuchyně.

Hned, jakmile jsem mu se vším pomohl, když on na to doma byl sám, vytratil jsem se rychle zpět za Jeonggukem. Nechtěl jsem ho tam nechávat moc dlouho, doopravdy jsem měl v plánu to, co jsem mu na papírek napsal.

U jeho dveří se hned zastavím a párkrát na ně zaklepu. Odezvou je mi ale jen ticho. Nechápavě svraštím čelo. Mohl by snad někam odejít? Je pravda, že jsem byl pryč trochu déle, ale nepomyslel bych si, že by za tu dobu stihl někam jít. Nečekal na mě...?

Povzdychnu si a zkusím to znova. Stejně jako předtím se ale za dveřmi ani nic neozve. Přeci jen není doma. Pomalu se otočím na patě a na svém telefonu vyhledám jeho číslo. Zkrátka mě zajímá, kde je...

Jeongguk POV

V tom tichu jsem vydržel snad už několik hodin. Tedy přijde mi to tak... Ani jednou sem zatím od jeho poslední návštěvy nezavítal. Od slz mne oči pálí, ale ne tak moc jako celé tělo od chladu. Tohle se na mně jistě podepíše.

Hluboce vydechnu a už znova zavřu oči. Jen si přeju, aby to už pominulo. Jako by mě někdo alespoň pro tentokrát vyslechl, dveře se otevřou. ,,Kdo je Taehyung?!" Zavrčí na mě hned. Na chvilku ztuhnu. Taehyung... Jak o něm vůbec ale může vědět?

Znaveně k němu zvednu pohled. ,,Cože...?" Zamumlám. ,,Ptám se tě, kdo je ten Taehyung! Neumíš snad odpovědět?" Zamračí se na mě. ,,Je to... kamarád," zamumlám znova a na chvíli zavřu oči. Proč se o něj tolik zajímá?

,,Byl u tebe doma? Očividně se po tobě velmi shání!" Přijde až ke mně a klekne si. Před obličej mi dá telefon. Přivřu nad tím oslepujícím světlem oči. Chvíli mi trvá na obrazovku zaostřit.

To je přeci můj telefon! Trochu se zamračím a přečtu si Taehyungovy zprávy. ,,A co s tím...?" Povzdychnu si. Nechci se s ním hádat, ale jeho chování už je otravné.

,,Co s tím? Jak to jako myslíš? Ptám se tě, jestli byl u tebe doma! Máš s ním snad něco?!" Zavrčí a kolenem se lehce opře o můj krk. Přidušeně vydechnu a pokroutím hned hlavou. ,,N-ne... Nemám...!" Vyhrknu co nejrychleji a přivřu oči.

Spokojeně se hned zase s úsměvem zvedne. ,,Jen aby... Víš, že by mě to nepotěšilo," zavrní se stálým úsměvem a políbí mě na čelo. ,,Je ti zima, Ggukie?"

Podívám se na něj a maličko kývnu. Yoongi se zasměje. ,,Vrátím se sem zítra ráno, možná by ses měl zkusit zahřát, nemyslíš?" Ušklíbne se a poplácá mě po tváři.

Zhora se na mě podívá a bez dalšího slova odejde ke dveřím, které za sebou hned zavře. Frustrovaně vydechnu a zavřu oči. Tohle přeci nemůže myslet vážně, ne...?

____________________________________

Neřekla bych, že jsem se vrátila, ale řekla jsem si, že bych mohla zase něco sesmolit... xd

Doufám, že to doma stále zvládáte, moji milí:D

Hezký den přeju^^