Be Mine [j.jg x k.th]

Kapitola 29.

,,Jeongguku?"

Srdce se mi na chvíli zastaví. Rychle zvednu hlavu k člověku, který se před námi zastavil. Už jen v jeho očích poznám jeho hněv a touhu po vysvětlení. ,,Y-yoongi... Ahoj," pokusím se o úsměv. Jakmile vyslovím jméno již zmíněného člověka před námi, Taehyung ke mně okamžitě obrátí pozornost.

,,Umh... Taehyungu, tohle je Yoongi, můj přítel. A Yoongi, tohle je Taehyung, můj... Známý." Hodnou chvíli přemýšlím, jak Taehyunga před Yoongim nazvat, abych ho naštval co nejméně. Už teď vím, že tak či tak se několika dalším modřinám nevyhnu, až s ním budu muset strávit chvilku sám.

Z přemýšlení mě vytrhne Tae, který se skoro automaticky po mém představení jednoho druhému postaví a k Yoongimu napřáhne ruku. Ne ale k tomu, aby si s ním rukou potřásl, jak bych čekal. O pár vteřin později mu vrazí mezi oči a nehezky se na něj zamračí.

,,Tae...!" Vyhrknu hned vyděšeně. Přesunu omluvný pohled na Yoongiho, který si mě ale ani trochu teď nevšímá. Za nos se musí chvíli držet, než překoná boj s bolestí a až pak si stoupne naproti Taemu.

,,Co si to vůbec dovoluješ?" Procedí mezi zuby a oplatí mu zamračený výraz. Všimnu si, jak Taehyung zatne ruce v pěst. ,,To se ptej hlavně sebe. Co jsi to Jeonggukovi provedl?! Nechal jsi ho trpět tak dlouho, viděl jsi vůbec, jak vypadá?" Strčí do něj naštvaně. ,,Člověk jako ty si nemůže ani říkat přítel. On není žádný otrok, aby snad měl pravidla, co nesmí a co smí!" Začne se za mě hned stavět a bránit mě tak.

Sklopím pohled a nervózně si promnu prsty. Neřekl jsem mu úplně vše, ale i tak si pravděpodobně spousty věcí domyslel. Co si o mně jen musí myslet...?

,,Nevidíš snad, jak nešťastný s tebou je? Když jsem ho viděl naposledy, pořád se dokázal usmívat, ale teď mu bereš všechno dobré." Znova do něj strčí, což Yoongi už nevydrží a sám mu hned jednu vrazí. ,,Co je tobě po tom! Ani jednou si nestěžoval, pořád se mnou je a dobrovolně za mnou chodí! Jestliže mě jako hlupák miluje, jako s hlupákem s ním budu taky zacházet," sykne po něm.

Nevěřícně k němu hned zvednu hlavu. I Tae se najednou úplně zastaví, jako by zapomněl na to, jak moc na něj byl naštvaný. Cítím na sobě jeho starostlivý pohled a cítím, že tohle je ta poslední rána, která mě uvnitř roztříští na miliony kousků. V očích se mi shromáždí slzy. Ne jen smutku, ale také vší zapomenuté bolesti, kterou se mi kdy podařilo udržet, skrýt.

I Yoongi si posléze uvědomí svá slova a chladně se na mě podívá. Roztřeseně vydechnu, když se nahromaděná slaná voda z mých očí převrhne přes jejího posledního zadržitele a volně začne stékat po mých jemně červených tvářích. ,,Takže..." Začnu větu, kterou se mi ale nechce dokončovat.

,,Takže co?" Odfrkne si a protočí nade mnou očima. ,,Zase budeš brečet jako vždy? To ti snad vážně nedocházelo, jak se věci mají? Nebýt tvé slepé naivní ochoty, už dávno bys to skončil. Jenže hloupě zamilovaný člověk dělá hloupé věci, že?" Zašklebí se a nahne se ke mně. Co nejvíce se od něj polekaně odtáhnu a horlivě pokroutím hlavou. ,,Řekni mi, že je to jen fór... No tak!!!" Vykřiknu k němu, doufajíc, že tohle všechno byl jen další špatný sen.

Uvnitř sebe ale cítím, že je špatně všechno. Ne jen s tím, co slyším, ale i se mnou. Tam hluboko uvnitř mě, kam lidské oko nedohlédne, tam se něco zlomilo.

,,Jsi stejně tak naivní, jako jsi byl na začátku, když jsem tě potkal. Jen jsi byl maličko hezčí, nemyslíš...? Ne taková... Kost a kůže." Zhodnotí mě tak, jako by to neměl na svědomí on. Jako by vyloženě chtěl, abych si to zazlíval, abych se styděl za to, jak jsem dopadl. Povedlo se mu to.

,,Podívej se na sebe! Jen se podívej! Tváře máš opuchlé od slz, oči rudé a kdybych tě snad shodil ze schodů, zlomil by sis snad všechny kosti v těle!" Natáhne ke mně ruku, aby chytl mou tvář mezi prsty. Panicky se hned ucuknu a v hlavě se mi rozezní poplašný alarm. ,,Ne, ne, ne! Nesahej na mě, nesahej!!!" Vyjeknu s hrůzou v očích a nemotorně se odsunu na druhý kraj lavičky. Po tvářích mi neustále tečou horké slzy.

,,Yoongi, to stačí!" Napomene ho hluboký hlas a hned ho taky dotyčný odtáhne dál. Vnímám, že se spolu o něčem zuřivě dohadují, ale hlavou mi hlavně prolétávají všechny věci, které mi kdy Yoongi provedl. Na to jediné se teď dokážu soustředit. Jen na to, jak moc to bolí, jak se celý vyděšeně třesu, i když už nemám proč a na to, jak silně se koušu do rtu. Tlumeně zaslechnu, jak směrem k mé osobě někdo křičí, že to končí.

Ale co končí...?

____________________________________

Dobrou noc^^
Snad se vám ta kapitola alespoň nějak líbí:d já jsem s jejím koncem například naprosto spokojená:D

za případné chyby se omlouvám<3