Be Mine [j.jg x k.th]

Kapitola 14.

Únava a spánek. To je teď to jediné, co mě dokáže od všech myšlenek dostat daleko. I přes to, že je to velmi nebezpečná cesta plná nočních můr, je to ta jediná, kterou má. Co mi tudíž zbývá jiného?

S malou dušičkou se oddám hlubokému spánku a vysoce doufám, že žádný přelud, žádná noční můra mi do tichého spánku nevkročí. Nevědomky si přes sebe přetáhnu bíle povlečenou peřinu a schovám se pod ní, jako bych se chtěl schovat před něčím, co je se mnou v pokoji.

Kdybych jen věděl, že v koutě celou dobu sedí Yoongi a sleduje mé neštěstí s děsivým úsměvem na tváři... Kdybych jen věděl, že jakmile jsem usnul, zvedl se a doslova mrtvými kroky se vydal k mé posteli, sedl si vedle mě a kolébal mě básničkou. Básničkou, která by mi naháněla hrůzu, kdybych ji vnímal.

Spinkej sladce,
ó princi spanilý.
Všechno to jde hladce,
trpíš, můj milý?

Ach ano, cítím tvou krev,
tu, která se valí z tvé žíly.
Je rezavá, rezavá jak měď,
a teď pověz, líbí se ti to, můj milý?

Zpod tvé skrýše,
spáry mé se tě zmocnily.
Mám zabít tě spíše,
bojíš se, můj milý?

Spinkej sladce,
ó princi spanilý.
Já jsem teď tvůj vůdce,
noční můry, můj milý...

S posledními tichými slovy pohladil stále se usmívající muž chlapce, který nevěděl o světě kolem. I přesto, že jeho slova neslyšel, jeho chladný dotek si bude pamatovat, i kdyby nechtěl. Studený jako led, jemný a pomalý, přesto tak moc reálný...

~~~

Další ráno jsem se probudil celý polámaný z nepříjemné polohy, ve které jsem prospal celou noc. Trochu se proto protáhnu a rychle se rozhlédnu kolem sebe, abych se ujistil, že tu není. Doopravdy tu není.

Jsem tu jen já. Úlevně si oddechnu a pomalinku slezu z velké postele. Ve skříni si najdu růžové tepláky a k tomu bílé tričko s dlouhými rukávy. Bude se dnes hodit.

S dlouhým zívnutím se došoupu do koupelny, kde se nejprve rozhlédnu, než přejdu k umyvadlo a prohlédnu se v zrcadle. Opět se rozhlédnu kolem. Už začínám být paranoidní...

Jakmile mám stálou jistotu, že jsem stále sám a nemusím se bát, rychle si obličej opláchnu studenou vodou. Od slz mě štípou oči a tváře mám opuchlé. Snad ani makeupem bych nic neskryl, jak moc je to výrazné.

Rukama se o umyvadlo zapřu a chvíli se v zrcadle pozoruju. Vlasy mám rozházené do všech stran, oči zarudlé, pod nimi velké kruhy z nedostatku spánku. Mám pocit, že to se mnou jde moc rychle z kopce...

Do ruky vezmu hřeben a alespoň si jím učešu vlasy. Pokusím se o chabý úsměv na sebe samého, ale raději něco takového hned vzdám, když vidím výsledek.

S povzdechem sklopím zrak k podlaze a pomalu se dostanu dál. Do kuchyně. Přeci jen si potřebuju něčím tu energii dobít. Nikdy se mi nezdálo těžší být na nohou, vůbec něco dělat.

_________________________________________

Dobré ráno^^

Básničku berte s nadhledem, mám to jen z hlavy xdd