Be Mine [j.jg x k.th]

Kapitola 10.

Rychle jsem uhnul pohledem, ale jako bych měl nějaké nutkání se na něj znova podívat. Ohlédl jsem se tam tedy znovu, jenže on už tam nebyl. Vyděšeně jsem se začal rozhlížet všude možně, ale ani jsem o něj koutkem oka nezavadil. Vytratil se.

V podstatě jako by tu nikdy předtím nebyl a byl to jen výplod mé strohé fantazie. Rozhodl jsem se to neřešit a s falešným úsměvem jsem se zpět obrátil ke klukům, aby to alespoň vypadalo, že celou dobu poslouchám. I tak mi to stále běhalo hlavou. Není přeci možné, aby byl pryč tak rychle.

,,Jeongguku, jak to vlastně ty máš?" Nakloní se ke mně Jimin, aby na mě dobře viděl a pozvedne s úsměvem obočí. Několikrát překvapeně zamrkám, abych se vzpamatoval. Nemám tušení, co říkal, nechal jsem se opět unést do svého světa otázek bez odpovědí.

,,Ehh... Co..?" Zmateně si všechny prohlédnu. Jimin se jen zasměje a pokroutí nade mnou hlavou. ,, Bavíme se o naší orientaci... Tak?" Znova pozvedne obočí a čeká, co mi vypadne z úst. ,, Já..? Umh, no... Jsem gay.'' dostanu ze sebe rozpačitě a sklopím hlavu.

Nevím, co říkali oni a tak ani nevím, co mám čekat. ,, Však se nestyď! Všichni jsme tu teplí jak topení v zimě.." zasměje se Seokjin, což mě donutí k úsměvu též. A koho by ne, když zní jeho smích tak srandovně.

,,Co tě baví, Jeongguku..?" Zeptá se pro změnu Namjoon. Donutí mě to se zamyslet. Co mě baví? Většinou polovinu dne strávím u Yoongiho a když se vrátím zničený a ponížený domů, lehnu si do horké koupele a pak sedím u televize, dokud se mi nechce spát.

Tiše si povzdechnu a propletu si prsty. ,, Baví mě.. Zpěv a kreslení.." odpovím nakonec to, co by dřív byla pravda. Když jsem Yoongiho ještě neznal, obojímu jsem se věnoval naplno, jak mi to jen volný čas dovoloval. Postupně s dalšími dny a naším vztahem jsem se tomu však věnovat přestal. Nebyl čas a když už, Yoongi mě vždy přemluvil, abych byl raději s ním a přestal se věnovat jen tužce. Nikdy mi nedošlo, že to tak nebylo, ne v našem vztahu.

,, Zpěv? Tak ten nás tu baví skoro všechny! No vidíš, jak jsi nám podobný. Je to, jako bys k nám přesně od začátku patřil!" Zasměje se Taehyung a já sena chvíli zahledím do jeho nádherného úsměvu ve tvaru obdélníku. Je to strašně zvláštní, ale roztomilé. Nikdy jsem nikoho neviděl, že by se tak usmíval.

,,Hledal jsi mě, co?" Položí mi někdo ruku na rameno, což mě vyleká. Škubnu sebou a otočím se za sebe. Už tam však nikdo není. Na svém rameni cítím ale stále teplý dotyk dlaně. Zmateně se začnu rozhlížet.

,,Gguku? Hledáš snad někoho..?" Prohlédne si mě nechápavě Namjoon a tím upoutá všechnu pozornost ostatních. Nadechnu se k tomu, že jim to řeknu, ale nakonec jen mávnu rukou. ,,N-ne... Nikoho nehledám. Jen se mi asi něco zdálo." Opět se falešně usměju, i když to oni nepoznají. Jak by taky mohli, když mě znají jen krátce.

Otočím hlavu raději zase zpět k nim a všechny si prohlédnu. Zastavím se až u Taehyunga. Pečlivě si mě totiž od hlavy k patě prohlíží a zkoumá. Nervózně se pousměju, nad čímž zlehka zvedne koutky úst a přestane se mi tolik věnovat. Úlevně si oddechnu. Doopravdy to nebylo zrovna dvakrát nejpříjemnější.

Jako by mi tím pohledem chtěl snad vypálit do těla několik hlubokých děr. Raději přestanu zase uvažovat a přemýšlet nad něčím, co teď není tak moc podstatné a plně se začnu věnovat konverzaci s kluky.

_______________________________________

Yoongi... Jeden i ten druhý stejný, a přesto stále odlišný.. :)) myslím, že vaše hlavičky by na to přijít mohly :3

Všechno tím pořádně začíná... A jestliže vám přišlo, že je to vcelku mírumilovné.. To byla jen příprava :-)