Be Mine [j.jg x k.th]

Kapitola 7.

,, Už ses seznámil s ostatními?" Udržuje konverzaci i když opustíme jeho pokoj. Neurčitě pokývu. ,,Tak nějak.." zamumlám a držím se vedle něj. Není mi úplně nejpříjemnější tu být, ale domů se mi opravdu nechce.

,, Doufám, že ti to nevadí, že je nás tu víc... Všichni jsme dobří přátelé - Jin s Joonem i trochu víc.. Ale to sám pak pochopíš.." Pousměje se a shlédne k mé maličkosti. Opět jen kývnu a nechám ho po schodech jít jako prvního.

,,Spalo se ti tu alespoň dobře? Chtěl jsem odejít na sedačku do obýváku, aby tě to ráno pak nevylekalo, ale když jsem tě jakž takž ošetřil a převlékl do mého trička, objal jsi mě a nechtěl se pustit..." Zasměje se a já zahanbeně zčervenám. ,,T-to se omlouvám... Určitě ti to nebylo příjemné. Měl jsi mě zkrátka nějak odstrčit." Povzdechnu si a v rukou začnu mnout lem trička.

,,Ale co to povídáš..! Náhodou jsi byl roztomilý. Něco sis neustále mumlal ze spaní," pousměje se, ,,a sice jsem nerozuměl, ale bylo to legrační." Počká, než sejdu schody i já a pak se oba opět vedle sebe vydáme do kuchyně.

,,No konečně jste tady! Co jste tam, pro pána Jána, dělali?! Čekáme tu na vás už skoro deset minut." Káravě nás sjede pohledem Seokjin. Zamumlám tichou provinilou omluvu a se sklopeným pohledem si sednu na jedno volné místo. Seokjina jako by mé chování lehce vyvedlo z míry.

Ode dveří se ozve povzdech a následně se odsune židle hned vedle mě. ,,No tak Jeonggukie.. Jin to nemyslel špatně, hm? Není proč být smutný." Velká dlaň mi na chvíli vpluje do vlasů, které začne vískat. Trochu se pod tím dotekem uvolním a samolibě přivřu oči. ,,Opravdu ne..? Myslel jsem, že je to špatně." promluvím po chvíli ticha. Opatrně zvednu hlavu a střetnu se se zmatenými pohledy na mé osobě.

Nepříjemně se ošiju. ,, Vůbec ne. Jin si dělal jen srandu.. To je tady normální." Usměje se na mě vřele Taehyung a já tedy přikývnu. Ruku z mých vlasů sundá a nahne se ke mně. K mému vrabčímu hnízdu zlehka přitiskne své rty a políbí mne tak do vlasů. Vykulím oči a strnu na místě.

,,Takové šoky bys mu neměl dělat, Tae..." Zasměje se Jimin a konečně před nás oba postaví naše talíře se snídaní. Všichni u stolu se od srdce zasmějí a já se k nim po chvíli nervózně přidám.

Mám přeci přítele a tohle by dělat neměl. ,,No kluci, tak už ticho a jíst. Alespoň pro jednou zavřete ty pusy, máme tu návštěvu." Zatleská rukama Jin a Jiminovi se na tváři usadí pobavený úšklebek.

Všichni si však dají říct a doopravdy už neprohodí žádné slovo, tedy až na frázi ,dobrou chuť'. Poté už jen příbory cinkají o talíře a sem tam ticho mezi námi prolomí hlasité mlaskání. Musím Jiminovi uznat, že je to dobré. Vlastně je to i poprvé, co mi někdo takhle vaří a je to pěkné. Rty se mi roztáhnou do malého úsměvu a tak sklopím o něco více hlavu, aby to nešlo poznat.

I přesto si toho všimne Taehyung a nechápavě do mě drkne loktem. Nevinně k němu zvednu pohled a ještě víc se uculím. Srdce jako by mi po dlouhé době bilo radostně a ne tak smutně, jako vždy. Přímo mě to hřálo v hrudi.

Snídaně nebyla zas tak velká a proto netrvá dlouho a všichni už odsouváme prázdné talíře do středu stolu, dál od sebe. Po dlouhé době jsem se najedl takhle v klidu.

,, Takže jaké jsou plány na dnešek? Protože tu máme Jeongguka, musíme si to pořádně užít! Dokud tu ještě je!" Zazubí se Jimin, jakmile všechno nádobí s Jinem umyjí a uklidí. Všichni mu souhlasně přitakají až na mě. Nemám z toho dobrý pocit. Nikdo si toho však nevšímá a kolem panuje stále šťastná nálada díky ostatním.

Dohadují se a diskutují o tom, kam se půjde a já jen v tichosti přihlíží. ,,Co kdybychom to nechali na Jeonggukovi, když my se nikdy nedohodneme?" Rozhodne nakonec Namjoon a nikdo neodmítne. Všechny zraky se tak přesunou na mě a čekají, co vypustím z úst. Chvíli jen překvapeně přihlížím, než něco řeknu. ,,T-tak kavárna a park..?" Navrhnu a všichni s úsměvem kývnou v souhlas.

Jako na povel se všichni rozutečou do svých pokojů a už na chodbě na sebe křičí, co si kdo vezme. Jediný Taehyung tu se mnou s pobavením zůstane. ,,Budeme muset zajít k tobě, aby ses převlékl... Můžu ti půjčit nějaké věci, které by k tobě šly, ale stejně zajdeme k tobě."

Vylekaně se po něm ohlédnu. Jakmile si mého výrazu všimne, přijde ke mně a schová si mě ke své hrudi. ,,Neboj, půjdu tam s tebou a nic se ti nestane... Slibuji, hm?" Pohladí mě po vlasech a nakonec si tedy nechám říct. Stále mám ze všeho špatný pocit.

_______________________________________

Čas navíc, tak proč toho nevyužít! :3

Doufám, že vám týden zatím utíká bez komplikací ><