Be Mine [j.jg x k.th]

Kapitola 15.

Celým bytem se rozezní ohlušující zvuk zvonku. Aniž bych přemýšlel nad tím, kdo by to mohl být, otevřu mu vchodové dveře v domnění, že je to stejně jen Yoongi. Nastevřu své dveře a opět se vrátím do kuchyně, abych si udělal něco k snídani.

,,Jeongguku?" Ozve se celou malou chodbičkou. Slyším zavření dveří a to, jak si dotyčný sundavá bundu a vyzouvá boty. Zvednu zrak od cereálií a překvapeně zamrkám, když z chodby vykoukne kštice černých vlasů. ,,Taehyungu...? Co tu... Co tu děláš? Máš být doma." Udělám zmatený krok vzad a krabici cereálií v rukou pevněji sevřu. Srdce se mi hned rychleji rozbuší strachem.

,,Ale no tak, přišel jsem jen na návštěvu, to se mě snad bojíš?" Zasměje se a bez ohledu se hned vydá ke mně. Zajíknu se a rychle se natisknu co nejvíce na linku za sebou. V tu chvíli Taehyungovi dojde, že očividně není něco v pořádku.

,,Gguku? Co se děje? Nic ti přeci neudělám," zvedne ruce do vzduchu a hned se zastaví v kroku. Těžce polknu nutkání začít panikařit a cereálie s křečovitým úsměvem odložím vedle sebe. ,,Nic se... Neděje. Co by mělo..." Nepřestávám se usmívat, i když je to těžké. Nechci žádnou společnost.

,,Tak jo. Teprve jdeš snídat? Jestli chceš, pomůžu ti, nemusíš jíst tohle," opět se zasměje a hned přejde vedle mě, aby si cereálie převzal. Cuknu sebou, ale toho si naštěstí nevšimne.

Chvíli zkoumá, kam by to měl vlastně dát, dokud to jednoduše nepoloží dál ode mne na kuchyňskou linku. ,,Měl by ses najíst pořádně, copak z tohohle se můžeš najíst? Šup ke stolu, udělám ti něco, co tě zasytí...!" S úsměvem mě od linky odežene a ruce si dá vbok. S malou dušičkou si sednu za stůl na židli a pohled přesunu na něj.

Stál na místě a nic nedělal. Byl mi zády, nemohl jsem mu vidět do tváře a odhadnout, jak se tváří. Poznal jsem to ale, když se začal smát. Z ničeho nic propukl v hlasitý smích, který mi naháněl husí kůži.

Více jsem se opřel do židle, na které jsem seděl a s hrůzou v očích vzhlédl k jeho tváři. Teď mi stál čelem. Úsměv tak široký, div se jeho koutky úst neprotrhly a nevedly jeho úsměv až k uším a hranám dolní čelisti. V očích prapodivné jiskřičky hravosti. Ne však té dětské, naopak té děsivě tajemné...

,,Víš, že jsi vskutku rozkošný? Tak nevinný, naivní a hloupý..." Zasměje se hořce a pár kroky se mi přiblíží až tak, že musím hlavu zaklonit, abych ho měl stále na očích.

,,Je to sladké. Kdokoli by si s tebou mohl dělat cokoliv a ty by ses přeci jen nechal. Nemáš povahu na to, odporovat." Zavrčí a dlaněmi se opře o hranu stolu. Skloní se tak, že je obličejem v úrovni toho mého. ,,Jsi snadná kořist, můžu si tě vzít jakýmkoliv způsobem a ty by ses podvolil," ušklíbne se a jednu ruku položí na mou tvář.

,,Jeongguku? Posloucháš mě?" Poplácá mě po tváři Taehyungova ruka. Procitnu do reality a vyplašeně se začnu rozhlížet kolem. Pohled mi tak či tak skončí v jeho očích. ,,C-co?" Od jeho ruky se rychle odtáhnu a opřu se o opěradlo židle.

,,Ptal jsem se, jestli k tomu chceš přidat ještě nějakou zeleninu," pousměje se a poukáže na talíř s omeletou a slaninou přede mnou. U kraje je jen pár kousků rajčat a okurky. Rychle pokroutím hlavou, opět zcela vtažen do svých myšlenek.

Doopravdy jsem byl mimo tak dlouho, že stihl připravit celou snídani? To není možné... Přejede mi mráz po zádech z té představy, že by to mohlo trvat ještě déle, že bych nemusel do reality procitnout už vůbec. Nasucho polknu.

,,Děkuju..." Pokusím se o malý úsměv, který mi naštěstí uvěří a usměje se zpět. Posadí se naproti mě a hlavu si podepře rukou. ,,Co včera? Vše v pořádku?" Zeptá se po chvíli a opět se pousměje. Zvednu k němu od svého talíře pohled. Nejistě přikývnu. ,,Jo... Všechno bylo v pohodě," špitnu a do úst si v rychlosti strčím další sousto. Nechci si o tom povídat...

____________________________________

Zdravím po delší době, hehe. Skoro vůbec tu teď nejsem, ale mohla bych se alespoň pokusit vydávat častěji a ušetřit vás toho čekání><

Předem přeji dobrou noc<3

A ještě jedna malinká informace!:3 Pravděpodobně se můžete těšit (tedy pokud chcete, heh) na další příběh, i když jen oneshot. Dostal se mi do hlavy malý nápad, který se později rozvedl ve větší.^^ Ještě stále nevím, jestli osoby v příběhu budou nějací idolové z kpop světa nebo jen smyšlené postavy... Co byste raději?^^