Be Mine [j.jg x k.th]

Kapitola 22.

,,Sprcha...?" Nedůvěřivě se na Yoongiho podívám. ,,A co jiného? Byla by škoda, kdyby ses utopil," pokrčí rameny a s čistým oblečením mě v koupelně nechá samotného. Důrazně mi ale připomene, že dveře zůstanou otevřené dokořán.

Mimo vnímání prsty přejedu po okraji vany. Je to tak dlouho, co jsem jí neviděl. Co jsem se vůbec koupal. Yoongi mi ale řekl, že jsem tu už skoro dva týdny. To je dlouhá doba.

Jsem celý pohublý z toho, jak jsem jedl jen párkrát a rty mám popraskané, celé bolí a nepříjemně pulzují z toho, jak jsem velmi málo pil. On ale vypadá být spokojený. Udělal jsem mu radost, že? To by mělo být správné...

Nemotorně se do vany postavím a nastavím si doopravdy teplou vodu. Odolávám nutkání sebou škubnout, když na mou kůži dopadnou první kapky vody. Kousnu se už tak do bolavého a zakrváceného rtu a vytvořím si na něm zuby další malou ranku.

Netrvá mi dlouho, abych si na vodu přivykl a div bych se nerozplakal štěstím z toho příjemného pocitu, který mě právě zachvátil. Sáhnu po jednom sprchovým gelu a blaženě si ho rozetřu po celém těle. Snažím se vyhýbat pohledu na svá viditelná žebra a na všechny další nechutné části mého těla. Nikdy se mi nelíbí, jak moc jsem poté pohublý a jak těžce si opět zvykám na normální stravování.

Rozhodně to není příjemné...

Stejně tak jako vše ostatní. Je nám zvykem chodit na záchod, několikrát denně jíst a dodržovat nějaký svůj pitný režim. Jsme zvyklí si dát sprchu, umýt si vlasy, aby nepůsobily mastným dojmem. Neustále o sebe máme potřebu a zvyk nějak dbát a tohle vše je mi ve sklepě odepřeno. Je to nejen nepříjemné, ale i nechutné a trapné, obzvlášť když pak mluvíme o potřebě na záchod.

Pěnu a mydliny ze sebe další příjemně teplou vodou smyju a pak nechám, aby mi voda smočila i vlasy, které si umyju. Trocha toho pocitu vlastního pohodlí mi teď jen pomůže na psychice.

Vypnu vodu a sáhnu po jednom z čistých ručníků. Že jsou jeho, to je mi teď doslova jedno. Z vany opatrně vylezu a rychle si stoupnu na kobereček před ní. Vždy se mi líbilo, jak do něj můžu zabořit prsty na nohách, jelikož je huňatý. Je to zvláštně příjemné.

Hned jak jsem celý suchý, zabalený v ručníku z koupelny vykouknu. Není mi překvapením, když se hned vedle dveří  opírá Yoongi o zeď. ,,Jsem umytý..." Prohodím směrem k němu, jako by to nebylo dost jasné už jen z pohledu na mě.

V tichosti přikývne. ,,V obýváku na sedačce máš oblečení, ve kterém jsi přišel. Obleč se a zmiz," ledově se po mně podívá a od zdi se se založenýma rukama na hrudi odtáhne. ,,Nezapomeň držet jazyk za zuby. To ty už ale víš, že, zlato?" Mezi prsty pevně chytí mojí bradu a na rty mi vtiskne lehký polibek.

Překvapeně zůstanu stát. To jako, že je po všem? Už nemusím déle ležet na ledově chladné zemi v tom odporně a nevzhledně vypadajícím sklepě? Znamená to, že mě nechává jít?

,,Neslyším odpověď," zavrčí nedočkavě. Poháněný strachem hned kývnu hlavou. ,,Vím, vím!" Přitakám mu a jakmile mě pustí a odejde do své ložnice, nemotorně se rozběhnu do obýváku, kde na sebe doslova naházím všechno oblečení. Nezapomenu také odnést použitou osušku do koše na prádlo, i když bych jí teď nejraději pohodil na zem a rychle zmizel, než by si to stačil rozmyslet.

V chodbě si obuju své boty a dveřmi prchám tak rychle, jak jen mi to tělo dovolí. Sukně se za mnou přitom jen otáčí. Rychlým krokem jdu od jeho domu tak daleko, jak jen můžu - což není ve skutečnosti až tak moc.

____________________________________

Po dloooouhé době něco delšího, tak snad to uvítáte s otevřenou náručí:D

Mám předepsáno, takže pokud o to stojíte, mohla bych zítra a pozítří vydat kapitoly kolem 1o hodiny ráno^^