,,Asi moc výřečný nebudeš, co..?" Povzdechne si a zvedne se. ,, Nevadí, půjdu připravit snídani a ty si kdyžtak něco pusť v televizi," pousměje se a už je na odchodu. Prudce se však zastaví po mých slovech. ,,O-opravdu můžu..?" Promnu si nervózně stehna a kousnu se do rtu, který však hned ze stisknu svých zubů pustím kvůli včerejší ráně.
,,Proč bys nemohl? Chovej se tu jako doma!" Obdaruje mě svým širokým úsměvem a já tedy ostýchavě přikývnu. Do ruky uchopím ovladač, kterým si zapnu televizi a najdu si tam svůj oblíbený kanál s pohádkami. Po ránu jich běží vždy spousty!
Pohodlněji se usadím, Yeontana si uvelebím na stehnech a s pravidelným hlazením jeho hlavičky se zadívám do obrazovky. Dokonce tak moc, až přestanu vnímat vše kolem a tudíž i to, že přijdou další lidé.
Zasměju se jedné vtipné scéně a natočím hlavu ke straně. Hned si všimnu dvou zkoumavých pohledů. Vyděšeně zamrkám a natisknu se k opěradlu, co nejdál od nich. Ani nevím, že sem přišel někdo další! A sledoval mě celou tu dobu.
,,Nechtěli jsme tě vylekat, promiň..!" Zvedne ruce vzhůru jeden z nich a druhý mu přitaká. Trochu si oddechnu. ,,Jsem Namjoon a tohle je Seokjin. Ty jsi?" Usměje se vřele ten první, což mě o to více uklidní. Má roztomilý úsměv. ,,Jsem Jeongguk..." Trochu lépe si poposednu na sedačce a přestanu se tolik tisknout k opěradlu.
,,Oh! O tobě mi Tae vyprávěl..." Uculí se ten druhý, Seokjin. Překvapeně zamrkám a podívám se na něj. On mu o mně vyprávěl Taehyung? Co by o mně mohl tak říkat? Že jsem divný? Jo, to je dosti pravděpodobné. Očividně by Namjoon velmi rád pokračoval, ale Jimin ho z kuchyně vyrušil voláním na snídani.
Musel jsem se malinkato pousmát nad tím, jak si smutně povzdechl a pusu hned zavřel, i když nic neřekl. Všichni jsme se tedy proto naráz zvedli a odešli do kuchyně. Respektive já šel za nimi jako ocásek, protože jsem se tu stále neorientoval.
,,Jeongguku, došel bys prosím ještě vzbudit Taeho? Jeho dveře jsou ty poslední vpravo." Prosebně na mě Jimin pohlédne, až s povzdechem nesměle kývnu v souhlas. Nic mi to přeci neudělá.
Ještě než jsem si stihl sednout na židli se tedy otočím na patě a vyjdu zase ty schody do prvního patra. Neodolal jsem a opět si uchváceně prohlížel celou chodbu. Mezi jednotlivými dveřmi někdy visely nádherné a zajímavé obrazy. Pár z nich bylo, jako by na bílém povrchu bylo jen pár barevných a bezvýznamných čar, ovšem všechny tyhle čáry tvořily nádherné obrazy.
Byly zajímavé snad nejvíce ze všech. Měly své kouzlo, kterému se nedalo odolat. Něco jako luční kvítí, které vás vábí svou vůní, vábily mne takhle i barevné obrázky svou krásou.
Zastavil jsem se až u zmíněných dveří, které jsem velmi opatrně otevřel. Pohled mi samovolně padl na velkou postel, na které ležel zachumlaný Taehyung. Jakmile jsem přišel blíž k němu, mohl jsem si všimnout jeho nafouknutých tváří a vyšpulených rtů.
Mohl bych se na něj dívat pořád, ale to bych působil divně. Proto jsem se k němu sehl a jemně s ním zatřásl. Skoro se ani nepohnul, jak moc těžký na mě byl. ,,T-taehyungu... Vstávej..." Zašeptám tak, aby mu jeho probuzení bylo jen příjemné a opět jím zatřesu.
Odpovědí mi je jen jeho zamračení a nějaký pazvuk. Musím se tiše zasmát. ,,No tak, šup.. Vstávej..!" Více se k němu nahnu a taky se mi to povede, probudit ho. Pomalu otevře oči a pohled hned zaklene do těch mých.
Na rtech se mu usadí poloviční úšklebek a v mžiku jsem na posteli pod ním. Jeho ruce spočívají na mých bocích a nohama je vměstnaný mezi těmi mými. S vykulenýma očima k němu zvednu pohled a celý ve tváři zčervenám.
,,Dobré ráno Ggukie.." promluví hrubším hlubokým hlasem a více se ušklíbne. Jen rychle přikývnu a polknu sucho v ústech. ,,D-dobré..." Nervózně se pousměju. S tichým uchechtnutím se odtáhne a postaví se na nohy. Protáhne celého svého člověka a zívne si.
Celou tu dobu z něj nespouštím stydlivý pohled a snažím se vzpamatovat. Nechápu, proč to vlastně udělal, ale myslím, že to ani nepochopím. ,, Hádám, že je snídaně, hm?" Vyruší mě z přemýšlení jeho hlas, načež jen v rychlosti kývnu a sám se zvednu na nohy.
_______________________________________
Přeju vám krásné pondělí, které za chvilku bude ':)) Další týden školy je tu... Utíká to vcelku rychle.
No nic, všem přeju pozdní dobrou noc a co nejpříjemnější týden! <33
![](https://img.wattpad.com/cover/204517727-288-k208736.jpg)
ČTEŠ
Be Mine [j.jg x k.th]
أدب الهواةNe vždy je vše takové, jak si to přejeme a představujeme. Někdy to chce jen změnu nebo člověka, který nám ukáže, že se přeci jen dají přání splnit. Jeden takový člověk přijde do Jeonggukova života a i přes to, jak moc je to těžké, Jeonggukovi ukáže...