Be Mine [j.jg x k.th]

Kapitola 24.

Taehyung POV

Hned jakmile uklidím všechny střepy z vysoké vázy v jeho chodbě, vrátím se k němu s širokým úsměvem na rtech do obýváku. Už už na něj chci promluvit, ale v poslední vteřině si všimnu, že na sedačce poklidně odpočívá, zabalený v dece jako housenka ve své kukle. Pohledem sklouznu na jeho nedojezené palačinky. Snědl tak málo...

Povzdychnu si a kleknu si před něj. Rukou mu vjedu do vlasů a lítostivě si ho prohlížím. Je doopravdy zničený. Očividně jak fyzicky, tak i psychicky. Chvíli si jen prohlížím jeho pobledlou tvář s propadlými tvářemi, než se postavím a opatrně si ho vezmu do náručí. Neubráním se úsměvu, když se ke mně hned natiskne a spokojeně si mlaskne. Klukům jsem už dávno oznámil, že se dnes domů nevrátím a zůstanu s Jeonggukem. Nic nenamítali a dokonce mě hned zavalili pozdravy, které jsem mu ani nestihl vyřídit.

Opatrně s ním přejdu do ložnice, kde ho položím do postele a pomalu ho vymotám z deky. Vezmu jedno tričko, které se na posteli povaluje a převleču ho. Neubráním se přitom pohledu na jeho doopravdy hubené tělo. Všechna žebra jsou mu přes kůži lehce vidět a bříško má skoro propadlé. Něžně ho pohladím po boku. Neodejdu od něj do té doby, než ho pořádně vykrmím. Když jsem ho vzal k nám všem domů a převlékal ho poprvé, měl jsem co dělat, abych od jeho těla odtrhl pohled, protože sice byl stále hubený, ale ne takhle hrozně moc. Slušelo mu to a já si pamatuju touhu, se kterou jsem se ho chtěl dotýkat. Teď ho jen lituju a v duchu se mu omlouvám, že jsem s ním předtím nezůstal.

Hned jak ho do trička obleču, položím ho znova na matraci a přikryju ho pečlivě peřinou. Chvilku u něj jen v tichosti sedím, než se zvednu a dojdu poklidit kuchyň a schovat jeho palačinky alespoň do lednice. Je škoda je vyhazovat a jednu noc v lednici určitě vydrží. Chvíli váhám, jestli bych si neměl ustlat v obýváku, abych mu nelezl do postele, ale nakonec té představě stejně neodolám a jen ve spodním prádle si vlezu za něj a vezmu si kousek peřiny. Ruku si položím kolem jeho pasu a přitáhnu si ho k sobě tak blízko, že se nosem zabořím do jeho vlasů. I přes to, v jakém stavu je on samotný, jeho vlasy jsou stále plné života. S radostí do nich zabořím celý obličej a spokojeně vydechnu. ,,Dobrou noc, Jeonggukie."

***

Jeongguk POV

Se zívnutím rozlepím unavené oči a začnu se rozkoukávat. Trhne mnou, když si uvědomím přítomnost někoho dalšího hned vedle mě. Do slova a do písmene mi dýchá na krk. Prudce se za ním otočím a překvapeně zamrkám, když za sebou spatřím klidně spícího Taehyunga.

Jeho dlaň spočívá na mém bříšku, které už teď škemrá o nějaké sousto teplého jídla. Odhrnu mu vlasy z čela a s výdechem se k němu přitulím. ,,Stále jsi tady... Nikam jsi nezmizel jako předtím. Pořád mě objímáš a jakmile se probudíš, budeš se zase usmívat," sám se neubráním úsměvu. ,,Ani nevím proč, ale tak moc jsi mi chyběl... Možná proto jsi se mnou byl opravdu často, i když jen v mých představách."

,,Taky jsi mi chyběl," zachraptí mi u ucha a já sebou vylekaně cuknu. Instinktivně k němu zvednu hlavu, rudý ve tváři. ,,Dobré ráno," zamumlám stydlivě. Taehyung se usměje a vesele mi popřeje dobré ráno zpět. Nezapomene se u toho protáhnout, čímž mi ukáže na obdiv celou jeho hruď. Nemělo by to být zákonné, je až moc pěkný.

,,A to jsem se včera večer ještě bál, že ti má přítomnost bude ráno vadit, až o ní zjistíš. Jak tak ale vidím, ty jsi více než jen rád," zavrní provokativně a zasměje se. Nemůžu své přiblblé myšlenky držet zpět, protože... Sakra, má tak dokonalý hlas, když se probudí. Skoro jako každý muž v nějaké knize, kterou by kdo přečetl. Chraplavý a zhrublý hlas. Je to snad jako sen a zároveň noční můra. Mohl bych ho totiž poslouchat stále...