Be Mine [j.jg x k.th]

Kapitola 9.

,,Kluci... Kam půjdeme nejdříve?" Zeptá se vesele Seokjin, kterému oči jen září štěstím. Stejně tak i nám ostatním. Jdeme si užít zábavy, dokud můžeme a dokud nepůjdu domů. ,, Šel bych nejdřív do cukrárny a pak až do parku.. Tam se pak v klidu můžeme projít, ale v kavárně je dýl pak strašně plno.." pokroutí hlavou Taehyung a já se pousměju. To má pravdu. Když jsem k večeru včera vycházel domů a našel jsem jeho Yeontana, kavárna byla skoro celá plná.

,,To je dobrý nápad! Dnes si to opravdu užijeme." Usměje se Namjoon a se Seokjinem se chytnou za ruce a propletou si prsty. Nechápavě si ty dva prohlížím, jak se na sebe usmívají jako sluníčka na hnoji a neustále si vyměňují nějaké pohledy. ,,Přesně o tom jsem mluvil... Ti dva jsou totiž spolu." Zašeptá mi do ucha Taehyung. V první vteřině se ho leknu, ale pak se uklidním a uznale kývnu hlavou.

,,Takže taky proto spolu sdílejí jeden pokoj a nemá každý svůj..?" Zvednu k němu hlavu, abych mu viděl do tváře. Je totiž vyšší než já. Neurčitě přikývne. ,,Teoreticky každý svůj vlastní pokoj má, ale zabydleli se pak v jednom, když mezi nimi přeskočila nějaká ta jiskra." Zasměje se a pocuchá mi vlasy.

Nespokojeně zamručím a hned si je začnu urovnávat. Přeci nepůjdu jak s vrabčím hnízdem na hlavě místo vlasů. By se mě ještě někdo lekl a měl mě za vraha vrabců. Když mi ty úpravy stejně nestačí, zamračeně k němu vzhlédnu. "Tak to pěkně děkuju Taehyungu... Zničil jsi mi celý můj účes..!" Mlasknu na něj, ale on se jen zasměje.

,, Vždyť je to v pořádku. Stejně určitě bude foukat vítr a ten ti to rozhází ještě víc. Takže mi vlastně nemáš co vyčítat." Mrkne na mě s malým úšklebkem. Dál už nic raději neříkám a jen vedle něj tiše kráčím. Seokjin s Namjoonem samozřejmě o něčem horlivě diskutují a Taehyung se někdy hodí do řeči s Jiminem, ale já jen poslouchám a všemu přihlížím. Ten divný pocit je stále větší.

Zanedlouho dojdeme do kavárny, kde si najdeme stůl pro více lidí a usadíme se k němu. Všichni si začneme vybírat, co si vlastně dáme. Po chvíli mám jasno. Jahodový dortík a cappuccino. Všichni nadiktujeme své objednávky první číšníci, která u našeho stolu zastaví a pak si začneme povídat.

,,Kde vlastně bydlíš Ggukie?" Zajímá se Seokjin. Chvíli uvažuju, jestli jim můžu říct svou pravou adresu bydliště. Nakonec však uznám za vhodné a řeknu jim to popravdě. ,,Je to opravdu jen menší byteček, ale mně stačí, když tam bydlím sám." Pousměju se, když se všichni starají o to, jestli to tam zvládám.

Kdybych to tam přeci nezvládal, nebydlel bych tam už dávno. Chtěl jsem otevřít ústa k tomu, že se taky na něco zeptám, ale akorát nám přišly naše objednávky. S povzdechem jsem tedy ústa zase zavřel a s velkým úsměvem a poděkováním si svoje objednané převzal. Všem nám pak číšnice popřála dobrý čas tady a dobrou chuť. Byla opravdu milá!

U našeho stolu se opět rozhostilo ticho, jako když jsme snídali a nikdo ani nemukl. Bylo to zvláštní, ale příjemné zároveň.

,,Tak, kdo bude ale platit..? Nebudeme jim tu přeci dělat zmatek v tom, kdo si co zaplatí svého. To by na ně bylo moc." Zasměje se Taehyung a všichni mu ostatně přitakáme. ,,Mohl by to platit Taehyung, když už tohle téma začal." Hravě na něj mrkne Jimin a všichni se zasmějeme. Hlavně tedy já.

Tohle nebude moc příjemné. ,,Ah... Fajn tedy." S protočením očí se zvedne a dojde ke kaše u pultu, kde s malým úsměvem sdělí číslo našeho stolu a číšnice mu za to řekne částku, kterou jí musí dát. My ostatní se mezitím zvedneme ze svých míst a vyjdeme ke dveřím, kde na něj počkáme.

,,Tak co, vyšlo to draze?" Zašklebí se Jimin hned a začne ho provokovat. ,,Ani ne... Řekl bych, že to byla cena ještě v pohodě. Příště můžeš platit ty, jestli se chceš přesvědčit." Sám se ušklíbne a Jimin vykulí oči. Skoro okamžitě pokroutí zběsile hlavou. ,,Ne! V žádném případě!!" Se smíchem všichni vyjdeme z kavárny a zanedlouho jsme v parku.

Celou cestu si povídáme o všem možném. Je s nimi doopravdy zábava. Posadili jsme se v parku na dvě lavičky vedle sebe a stále pokračovali v povídání si. Ovšem já si něčeho všiml. A to toho, že mě někdo doslova propaluje pohledem.

Zmateně jsem se tedy rozhlédl kolem a jakmile jsem si všiml, že přímo naproti na druhé straně nehnutě stojí Yoongi s ledovým výrazem ve tváři, na chvíli se mi snad zastavilo srdce. Co by zastavilo srdce, snad jsem i přestal dýchat. Tohle nebylo vůbec dobře.

_______________________________________

Stihla jsem to, jooo!!! Xd

No nic, přeju vám krásnou dobrou noc, dobře se vyspěte <3

Máme tu na scéně opět Yoongiho, mí drazí... Pojďme se radovat :))