Zničená drakem (Dokončeno)

6.kapitola

Zastavila jsem před vchodem do sálu a madam René si mě naposled prohlédla upravila mi šaty a usmála se.
,, Zítra budete právoplatná dědička. Užijte si svou chvíli."
S těmito slovy pokynula, aby otevřeli dveře.
Vešla jsem do sálu plného lidí jelikož jsem stála na schodišti všichni koukali na mě. Hledala jsem mezi nimi Christiana, ale nenašla jsem ho.
Sešla jsem schody a čekala až mě otec zavolá.
,, Má dcero Kiro Dragon přistup blíž."
Sestoupila jsem z posledního schodu a vydala se k Otci. Moje kroky se rozléhali sálem. Zastavila jsem před otcem a on řekl jen.
,, Poklekni." klekla jsem a kněz ke mě přistoupil se svědcenou vodou a pokapal mi čelo pak pronesl.

,,Ať tvé kroky vede bůh a ať tvá čistá krev přijme dračí moc. Ámen."

A pak přistoupil otec pořezal si ruku nakapal do vína svou krev a já se musela napít pak řízl mě a chytil mě za ruku aby se dotkly ty dlaně co byli porezane.
,, Vstaň." řekl hlasitě otočila jsem se k lidem a všichni tleskali a jásaly. Až teprve teď jsem našla Chrise usmíval se na mě. Mě se ovšem klepali nohy strachem a ruce se mi třásly přejelea jsem pravou rukou po té levé a zastavila se na zápěstí pod rukávem šatů jsem mela ten náramek vytáhla jsem jeden z přívěsku z pod rukávu a hrála jsem si s ním byl to zrovna ten ve tvaru dráčka.

,, Teď se vydáš do posvátné místnosti kde strávíš noc přeměny." řekl otec a já se v doprovodu matky a madam René vydala pryč. Sešly jsme několikatery schody až jsme došli před jedny staré dřevěné dveře s kovovou obrubou.
,, Máš tam jídlo i deku bude ti tam dobře, ráno pro tebe přijdeme bude to náročná noc a všechno co uvidíš budou jen přeludy  nemůžou ti nijak ublížit, ale můžou tam být i částečné pravdy můžeš si vše co vidíš zapsat jsou tam věci na psaní.
Chceš ještě něco?" zeptala se máma.
,, Myslím že ne mám vše.Moc se bojím." máma mě objala a začala mi ošetřovat ruku.
,, Nemusíš se bát všichni před tebou to zvládli. Ty to, zvládneš taky."
,, Dobře. Ještě otázka ty jsi to nepodstoupila, že ne?"
,, Ne. Můj otec byl z královského rodu, takže bylo jen otázkou času kdy se mi znamení objeví jen nemám možnost se proměnit v draka, protože u žen které jsou jen z poloviny draci to není možné."
,, Dobře děkuji. Mám tě ráda."

Otočila jsem se čelem ke dveřím a zhluboka se nadechla a vydechla pak mi je jeden ze strážných stojících po stranách otevřel a mě se naskytl pohled na krásnou místnost, která vypadala jako jeskyně.V kamenech byli jakésy zářící krystaly, které osvětlovali celý tento prostor vlevo ode dveří bylo lehátko obyčejné kovové lehátko a na něm deka a polštář. Uprostřed byl velký kamenný stůl s několika židlemi okolo. Na stole bylo nějaké jídlo a voda.

,, Tak jo jdu na to." řekla jsem a udělala krok dovnitř.
,, Pamatuj ať se budeš chtít sebevíc dostat ven ať budeš sebevíc prosit nemůže tě nikdo pustit ven dřív než ráno vyjde slunce. Takže až se teď za tebou zavřou dveře otevřou se až s východem slunce."
,,Dobře zatím mami."
Ještě mě naposled objala a dveře se zavřeli. Nastala nuda a tak jsem se procházela po jeskyni na zdech byli škrábance ale nebyli moc viditelné bylo to jako, by je ta stěna pohlcovala. U stolu byli čtyři kamenné trůny na prvním byl znak naší říše drak na další byli dvě ruce s meči to mělo v erbu království lidí, ale tenhle trůn byl napůl zničený jako by do něj někdo uhodil palicí, další byl vyšší a byl na něm kůň s křídly žádnou takovou zemi neznám. A na poslední byla hůlka také jsem nepoznala jakou zemi to má symbolizovat vím, že bylo dříve více zemí, ale moc podrobně mě to neučili ta poslední byla stejně rozbitá jako ta se znakem země lidí.

Zajímalo by mě co se tu stalo. Řekla jsem si polohlasně.
Najednou se přede mnou objevili čtyři muži byli jako živý posedali si kolem stolu a začali se bavit.

Ten na dračím trůně pronesl jen naše přátelství udrží naše země spojené na vždy.
Ten na lidském řekl. Naše přátelství a vzájemná důvěra nestačí.
Na trůně s hůlkou souhlasím to nebude stačit žádným bytostem se nelíbí že udržujeme mír s jednou či druhou stranou.
A poslední. Já souhlasím s Edgarem dokud bude trvat mír mezi námi bude trvat mír i tam venku.

,, Edgar?! Můj pradědeček? Stalo se to doopravdy nebo je to jen přelud?"
Pak všichni zestárli už to nebyli mladí muži, ale staří Králové svých zemí.

Edgar:,, S mírem je konec vydržel dlouho, ale musíme růst."
Lidský trůn:,, ano je konec skoncuji s vámi se všemi a už s vámi k jednomu stolu neusednu!! " rozkřikl se král a praštil do svého trůnu, který se rozsypal.
,, Já také ne já chci víc je konec s naším společenstvím podrazili jste nás a spikly se! " křičel ten na trůnu s hůlkou.
,, Můžeme to přece diplomaticky vyřešit!!" zakřičel ten poslední.

Pak jako by se rozplynuli a bylo ticho.
Nemohla jsem uvěřit, že mé přeludy jsou tak živé. Jako bych se jich mohla dotknout.
Už jsem tedy zjistila proč jsou trůny kolem stolu rozbité co bude teď na přednášku z historie jsem mohl zůstat v knihovně.
Posadila jsem se na jeden nerozbitý trůn a zapsala jsem si první přeludy.

Najednou jakoby papír na, který jsem psala vzplál odhodila jsem pero a vyděšeně pozorovala hořící papír. Oheň se začal šířit po celém stole začalo mi být horko nevěděla jsem jestli je to skutečné nebo zase nějaký přelud najednou z toho ohně vystoupil malý drak zpříma se mi díval do očí najednou se odrazil a skočil, jen tak tak jsem uhnula dopadl někam za mě na podlahu, ale nedopadl jako drak, ale jako dívka, dívka, kterou jsem neznala natáhla ke mě ruku a já ji velmi opatrně chytla byla jako živá jako by tu přede mnou opravdu stála. Najednou se okolí změnilo a stáli jsme v lese. Neznala jsem ho nebyl mi povědomí. Větve jako by byli níž a chtěli na mě sáhnout a čím hlouběji jsme byli tím temnější se celý les zdál. Ta dívka za celou dobu nepromluvila jen mě vedla dál.
Zastavila před vstupem do nenápadného domku. A ohlédla se.

Je to tady další kapitolka tenhle příběh se začíná ubírat zajímavím směrem. Co zahaluje tajemství čtyř králů. Na co Kira právě přišla. To se dozvíte dál teď hlavně doufám, že se vám tento příběh líbí. Kdyby cokoliv pište jsem moc ráda za komentáře. Vaše Elisabath.