Zničená drakem (Dokončeno)

29.kapitola

Vracela jsem se chodbami do své komnaty, když jsem zaslechla křik ze žaláře pomalu jsem se plížila dolů po schodech. Někdo se proti mě vydal nahoru tak jsem rychle uhnula do výklenku. Ten kdo šel nahoru si mě nevšiml. Dál jsem naslouchala hlasům, které se ozývaly ze sklepa. 

,,Tak naposledy, kde se ukrýváte? Kde najdeme ostatní?" Hlas, který zahřměl místností nebyl otcův, ale samotného generála Dreaka. Neměla jsem ho ráda z jeho pohledu mě vždy zamrazilo. A jeho hlas byl hrubý a nepřátelský. ,,Už jsem vám to říkal, o dalších nevím cestuji sám a nikom dalším jako jsem já nevím." 

,,Smrdí z tebe magie a lež okamžitě mi řekni, kde najdeme ostatní nikdo nám nebude ničit úrodu a krást nástroje.Když říkáš, že jsi sám tak si tohle všechno musel být ty. Ten kdo podpálil sedlákovu stodolu zničil desetinu sedlákovy úrody a rozlámal mu několik nástrojů!" s každým dalším slovem zvyšoval hlas. Chtěla jsem tam jít jenže mi došlo, že kdyby se to otec dozvěděl přesunul by Eragona jinam nebo by ho nechal více hlídat a to bych ho pak nemohla zachránit. Proto jsem se zbaběle otočila a odešla do své komnaty.

Převlékla jsem se do vhodných šatů a strávila v celku normální den. Naobědvala jsem se a pak jsem trávila odpoledne v salónku kde se objevil princ Dominik a rozhodl se mi převyprávět celý svůj životní příběh. Myslela jsem, že mu tam usnu. Naštěstí  venku pršelo, takže si Christobald šel číst do salonku a posadil se do zákrytu za Dominika, takže jsem ho mohla pozorovat jak se usmívá nad jednotlivými stránkami nebo, když jsem ho přistihla jak si mě prohlíží. Pak se na mě několikrát usmál no a nakonec začal imitovat Dominikovi pohyby pak už se těžko dala udržet vážná tvář.

Několikrát jsem se začala smát Dominik se samozřejmě hned otočil. Christobald mě v tom, ale nechal, když se Dominik otočil Christobald dělal jak je moc začtený do knihy. Pak jsem se procházela po paláci. Večeři jsem si snědla v komnatě o něco dříve  abych se mohla připravit převléknou se do kalhot a halenky.

Když Lusy a Beatrix odešli zopakovala jsem si svůj tříbodový plán na záchranu Eragona. Prvním bodem bylo dostat  se nepozorovaně do toho výklenku kde jsem stála dopoledne. Bod dva byl dostat klíče a odlákat pozornost. Bod tři zahrnoval dostat Eragona ven tedy minimálně do tajné knihovny zbytek se domyslí později.

Plížila jsem se dolů po schodech, když mi najednou na rameni přistála něčí ruka. Zprudka jsem se otočila. Stála tam máma. ,,Kiro co tady děláš? a co to máš na sobě?" Prohlédla si mě od hlavy až k patám. ,,Kam jdeš?"  Nevěděla jsem co říct. ,,No chtěla jsem jít trénovat a projet se na koni." 

,,Víš kolik je hodin? Ovšem chápu, že si potřebuješ vydechnout takže běž." Pohladila mě po vlasech a zamířila do kuchyně já jí ovšem ještě zastavila. ,,Mami?" Ona se otočila. ,,Ano?" Já polkla. ,,Neříkej o tomhle tátovi prosím myslím, že by se mu to nelíbilo." Ona se usmála. ,,Budu jako myška." A pak zmizela za rohem. 

Konečně jsem se dostala do výklenku pak jsem zavolala o pomoc a stráže se tak rozběhli nahoru po schodech a mě přešli. Jednomu z nich jsem stihla ukrást klíče. Pak jsem seběhla dolů a otevřela mříže Eragon tam seděl na zemi s hlavou sklopenou klekla jsem si k němu. ,,Eragone? Prosím řekni něco ať vím, že jsi v pořádku." 

Pomalu zvedl hlavu a překvapeně a unaveně se na mě podíval.,,Ty ses vrátila?" V jeho tváři byli šrámy a jeho dlaně a předloktí byli popálené. ,,Ukaž pomůžu ti vstát musíme okamžitě zmizet stráže se každou chvilku vrátí." On přikývl a opřel se o mě pomohla jsem mu generál mu dal co proto. Byl zřízený a unavený.  

Pod přikrývku jsem nastrkala seno a vytvarovala ho tak aby to vypadalo, že tam Eragon leží. Pak jsme se vydali  nahoru po schodech a vylezli jsme ven a já zahlédla nedaleko stráže, které se vraceli. Stáhla jsem Eragona za jeden z těch obrovských květináčů co tady máme všude. Stráže prošli a mi bez povšimnutí pokračovali na další schodiště vedoucí na patro s knihovnou. Vylezli jsme schody a  dostali se ke dveřím stáli tam stráže, ale podle mých výpočtů se za chvíli vzdálí.

Opravdu za chvíli se vydali na obhlídku chodby. Proto jsem zase podepřela Eragona a rychle jsme vešli do velké knihovny on si chtěl sednout, ale to jsem mu nedovolila, protože jsme se museli nejdříve dostat do tajné knihovny. Nahmatala jsem otvírací knihu a zatáhla za ní otevřeli se dveře a já tam Eragona vtáhla. 

Šlo to dobře dokud Eragon neprošlápl dřevěný strouchnivělý schod a nespadl spolu se mnou dolů pod schody nebyli moc vysoké, ale i tak to byla rána. Cítila jsem bolest v ruce a Eragon se držel za zaseknutou nohu ve schodu. ,,Počkej pomůžu ti." 

Osvobodila jsem mu nohu a nechala ho aby se posadil. ,,Proč tohle pro mě děláš?" Zeptal se a promnul si nohu. ,,Protože mi to nepřijde správné už se tahle země ničila mezi sebou dost.Otec chtěl mír a udělá tohle. A navíc podívej jsme stejní vypadáme stejně mluvíme stejně a máme stejné pocity tak proč by jsme si měli my žít v tomhle světě neutiskovaní a beze strachu, když vy se musíte krčit ve stínech není to fér." 

,,Jestli můžu ten chlap myslím, že mu říkali generál tvrdil, že by nesouhlasil tvůj otec s mým uvězněním ani s ničím co se mnou dělali. Tvůj otec opravdu usiluje o mír, ale tyhle lidi ve vašem kruhu podkopávají jeho autoritu něco se chystá a je to veliký. Mysleli si, že když mě zbijí a pak pustí ostatní mého rodu se naštvou a vyhlásí válku proti bezpráví. Nebo tak něco pak už jsem je moc nevnímal." Posadila jsem se vedle něj a vytáhla z brašny pod pláštěm obvazovou látku a alkohol. Eragon se na to dost vyděšeně díval. 

,,Vyřeším to později teď ti to ošetřím." Podívala jsem se na jeho popálené ruce. ,,Teď docela lituji toho, že u sebe nemám své bylinky nebo toho, že nemůžu čarovat." Naklonila jsem hlavu na stranu. ,,Jak to, že nemůžeš čarovat?"  On se zasmál. ,,Moc toho o nás nevíš, že ne?" Jen jsem zavrtěla hlavou a dost se zastyděla, že toho o nich vím tak málo. ,,To nevadí naučíme tě to. Jde o to, že když čarodějovi popálíš ruce dračím ohněm nemůže čarovat dokud se to nezhojí nebo mu nepomůže jiný čaroděj." 

,,To jsem opravdu nevěděla mrzí mě to." nalila jsem mu alkohol na nohu. ,,Máš tam několik třísek a teče ti z toho krev vyčistím ti to, ale nevím zda ti dokážu vyndat všechny třísky." on mávl rukou. ,,To nevadí Iris se o to pak postará. Překvapuje mě, že ti nevadí pohled na krev ne každá princezna by tohle zvládla většina by omdlela." Tentokrát jsem se zasmála já. 

,,Pokud sis ještě nevšiml nejsem jako každá princezna. Nosím často kalhoty jezdím na koni v normálním sedle a ne v tom dámském a taky pomáhám s útěky ze žaláře." Mrkla jsem na něj a zastrkala jsem konec látky. ,,Tak jo myslím, že můžeme jít." řekla jsem na konec.,,Taky si myslím, ale bude nám to trvat docela dlouho nemyslíš? A co je vlastně tohle za místo?"

,,Tohle je tajná cesta z paláce s tajnou knihovnou nikdo o tomhle místě neví a ty o něm také nesmíš nikomu říct je to tajné. On přikývl. U mě je to v bezpečí přísahám, že tohle je u mě v bezpečí. Pak položil ruku na svoje předloktí kde se mu objevil symbol rozzářil se a hned vedle něj ještě další dva podobné. 

,,Tohle jsou symboly, které uzamykají tajemství jsou to jakési pečetě už mám tři taková tajemství. Pokud poruším přísahu tak se mi to ve zlém vrátí." jen jsem polkla. ,,Jak ve zlém?" On se pousmál. ,,No to je různé jde o to komu jsem ten slib dal podle toho se to určí. To, ale neřešme teď bych se rád dostal pryč." Jen jsem kývla.

Tady máte druhou a pro dnešek poslední kapitolku tak si jí užijte a těšte se na další.