Zničená drakem (Dokončeno)

35.kapitola

Na snídani jsem přišla jako první cestou mě vyděsila bouřka a tak mi bylo jasné, že se dnes závěrečná část turnaje konat nebude. Sedla jsem si na své místo a za nedlouho se sál začal plnit ostatními. Jako poslední přišel Christien vypadal naštvaně a ani se na mě nepodíval. Musím s ním mluvit opakovala jsem si celou snídani tak úpěnlivě, že jsem neposlouchala, když na mě otec s matkou mluvili. ,,Potřebujeme s tebou po snídani mluvit je to důležité." Když jsem zaslechla tuhle máminu větu probrala jsem se. ,,Jistě u tebe v pracovně?" Zeptala jsem se aby to vypadalo, že jsem celou dobu dávala pozor. ,,Ano hned jak skončí snídaně a já oznámím co už je jistě všem jasné." Já jen přikývla. Otec se chvilku poté postavil. ,,Promiňte mi prosím. Chtěl bych vám nyní oznámit co vám všem jistě už došlo. Tím je, že se závěrečná část turnaje dnes konat nebude kvůli nevhodnému počasí." Sálem se rozeznělo mumlání a přikyvování. 

Podívala jsem se na Christiena a doufala, že se na mě taky podívá, ale nezvedl ani jedinkrát pohled od talíře.Snídaně skončila a já se vydala s rodiči do pracovny tam jsme se posadili do křesel a otec začal. ,,Měla si své 20 narozeniny a jak jistě víš slíbila jsi nám, že si vybereš někoho kdo s tebou usedne na trůn." Jen jsem přikývla. ,,Jistě to taky hodlám dodržet." Otec se ustaraně podíval na matku. ,,Trochu se obáváme. Zatím to nevypadá, že by sis s někým padla do oka nejdřív to vypadalo, že tím správným bude Matt, ale teď už to nevypadá, že by jste k sobě chovali nějaké city a s nikým jiným." Z hluboka jsem se nadechla. ,,Nemusíte se bát svůj slib dodržím i kdyby to mělo být jen pro udržení míru a našeho postavení.Když mě teď omluvíte potřebuji si s někým promluvit." Oni přikývli a já tedy odešla. 

Mířila jsem rovnou do zeleného pokoje potřebovala jsem s Christienem mluvit v klidu. Stála jsem před jeho dveřmi dobrých několik minut než jsem konečně zaklepala. Chvilku jsem si myslela, že tam není, ale pak se ozvala odpověď. ,,Dále." Otevřela jsem dveře a Christien seděla na posteli měl sundanou košili a prohlížel si své rameno které měl už po druhé zraněné tentokrát to bylo kvůli pádu tvrdil mi, že má jen pár šrámů, ale o té fialové modřině nic neříkal. Když zjistil kdo to je, postavil se a jen na mě koukal. ,,Co potřebuješ Kiro?" Mluvil chladně a odměřeně. ,,Chci si s tebou promluvit." On se posadil zpět na postel a dál si chladil rameno. ,,Tak mluv." Došla jsem k němu blíž a nadechla jsem se. ,,Dobře. Chci aby jsi věděl, že moje city k tobě se nezměnili za tu dobu co jsi byl pryč nezlobím se na tebe protože teď už vím, že nic z toho nebyla tvá vinna, ale pochopím pokud se mnou nechceš být, kvůli mě ti bylo už několikrát ublíženo a to si nikdo nezaslouží. A ...." 

,,Dost!" Najednou vykřikl až jsem sebou cukla. ,,Kiro ty nic z toho co se děje nechápeš. Všechno je to mnohem složitější. Jde tu o hodně věcí. Například měním se každým dnem neúmyslně v draka. Mám na sobě kletbu, která může vyústit i v to, že ze mě bude drak napořád a jak bych pak mohl být králem? A když už jsme u toho nemůžu se stát králem nejsem princ a taky ty si sem přijdeš řekneš mi co ke mě cítíš a že se tvoje city ke mě nezměnili, ale co když se změnili ty moje k tobě?" Jen jsem stála a  se zatajeným dechem poslouchala všechny jeho slova než mi jednotlivá slova dotekli do mozku a spojili se ve věty tak to chvilku trvalo. 

,,Ta kledba se přece musí dát nějak zlomit a co, že nejsi princ může to být všem jedno ne? O Thalii se taky do posledního dne nevědělo, že je královského původu a otec si směl vzít obyčejnou dívku. A mimochodem jestli ti to ještě nedošlo miluji tě v jakékoli podobě. A položím ti otázku a čekám upřímnou odpověď.  Změnili se tvé city ke mě? Potřebuji to vědět abych věděla jestli se mám začít rozhodovat mezi princátkem nebo ledovým a chladným princem Filipem."  On na mě koukal s kamenným výrazem ve tváři a já čekala nasadila jsem stejný kamenný výraz a pozorovala jak mu po rameni stékají kapky vody ze schlazené lahve.

,,Já si počkám až budeš znát odpověď víš kde mě najít." Otočila jsem se a vydala se ke dveřím. původně jsem mu to rameno chtěla schladit pomocí své schopnosti, ale teď jsem si chtěla užít velkolepý odchod. Christien byl ticho nic neříkal a já jsem se pomalu smiřovala se dvěma možnýma variantami. Tou první bylo, že neví jak mi říct, že potkal někoho do koho se zamiloval a bojí se jak zareaguji nebo mi nechce ublížit. Druhou bylo, že mě prostě chce jen nechat čekat nebo si není jisty. Popravdě těch variant bylo spoustu.

Pozn.autorky: Teď jsem začala přemýšlet jestli to tady neukončím a nenechám vám pokračování a rozhodnutí Christiena do další kapitoly, ale myslím si, že si to zasloužíte když jsem vám tři dny nic nevydala. Tak jo už nebudu narušovat příběh bavte se. :D

Šla jsem záměrně pomalu protože jsem doufala, že řekne. ,,Počkej." Nebo,,Kiro" ale zatím nic už jsem pomalu blížila ke klice, když najednou mě obejmuli silné holé paže a ovinula mě vůně domácího levandulového mýdla. ,,Kiro nikdy jsem tě nepřestal milovat celý ten rok jsem na tebe každou noc myslel a doufal jsem vím, že to bude znít sobecky, ale doufal jsem v to, že jsi se do nikoho nezamilovala, že jsi na mě nezapomněla. A přál jsem si stát přesně tady na tom místě, tady vedle tebe a moct tě..." Nedořekl to protože jsem se k němu otočila čelem a přitáhla si jeho tvář a políbila ho. Dala jsem mu ruce za krk a on si mě přitáhl blíž a pevně mě objal. 

Na chvilku se odtáhl aby se mohl nadechnout stejně tak já. ,,To je úžasný ty jsi kvůli mě dokonce zapomněla dýchat až tak jsem ti chyběl?" Začal se smát a já s ním. Nikdy nevydržel být vážný dost dlouho. ,,Ještě jsi mi neřekla jak jsi mě odhalila nikdo jiný na to zatím nepřišel kromě Matta který mi řekl ahoj Christiene a netvářil se bůhví jak překvapeně hádám, že jsi mu to řekla." Já jsem přikývla. ,,Musela jsem mu totiž vysvětlit proč trávím tolik času s nějakým neznámím sirem když on byl ochotný obětovat svoje štěstí jen proto abych si nemusela vzít někoho koho nechci. Poznat tě nebylo složité tvé zvyky se nezměnili pochybuji, že by byla taková náhoda, že by si nějaký cizí sir vybral tvou oblíbenou jabloň aby si na ní mohl číst a navíc i když jsi měl změněné oči viděla jsem tě v nich když někoho miluješ poznáš ho v jakékoliv podobě." Hrála jsem si s jeho rozcuchanými černými vlasy. on se na mě usmíval. 

,,Ale přiznej, že jsi si do poslední chvíle nebyla jistá." Já se zasmála. ,,To přiznávám bála jsem se, že to nebudeš ty a já urazím nějakého sira to by bylo skvělé." Začali jsme se oba smát a já si všimla že jeho rameno opravdu nevypadá dobře. ,,Počkej sedni si já ti to schladím až ke kosti." On se posadil a já k němu, položila jsem mu ruce na rameno a opatrně začala chladit. 

Když už se zdálo že to stačí tak jsem si lehli a já se opřela o jeho hruď užívala jsem si jeho přítomnost a hlazení po vlasech. 

Tady to je dnešní kapitolka předpokládám, že dnes stihnu ještě jednu, ale nic neslibuji doufám, že se vám tahle kapitola líbila mě osobně se líbí moc jsem pyšná na to jak jsem jí napsala. Nesuďte mě za samochválu ale nikdo jiný to za mě neudělá ne? Říká se to tak nebo ne? :DD