Zničená drakem (Dokončeno)

34.kapitola

Mohla jsem mít úplně cokoliv co jsem si přála naprosto vše, doslova kromě jediné věci. A právě tu jedinou věc jsem chtěla.... chtěla jsem být normální, obyčejná dívka.Každá dívka chtěla být aspoň jednou za život princeznou já chtěla pravý opak. Jim se to mohlo splnit je tu hned několik případů kdy si princ vzal obyčejnou dívku ze, které se stala následně princezna. Naopak to bohužel nešlo. Byla to tak nějak slepá ulice. 

,,Co tu děláš tak brzy večeře ještě neskončila ne?" Zeptala se Lusy a Beatrix jen napjatě poslouchala. ,,Ne neskončila odešla jsem, přešla mě chuť stačí?!" Zvýšila jsem hlas i na Lucy a to jsem si přísahala, že už nikdy neudělám. Lusy i Beatrix s sebou překvapeně trhly jak nebyli zvyklé na tento tón mého hlasu. ,,Jistě omlouvám se." Její hlas se zlehka třásl a až v ten moment jsem si uvědomila jak hloupě se chovám. ,,Promiňte ... nechtěla jsem." Posadila jsem se unaveně na postel a podívala se na své šaty. ,,Beatrix můžeš na chvíli odejít? Chtěla bych si promluvit s Lusy o samotě." Nastala chvíle ticha kdy se Beatrix nejspíš podívala na Lusy a čekala na přikývnutí. ,,Jistě." Ozvalo se potom. Nezvedla jsem hlavu dokud se neozvalo zabouchnutí dveří, protože se mi po tvářích linuli obrovské hořkosladké slzy. Lusy si ke mě okamžitě přisedla a ochranářsky mě objala. ,,Co se stalo?"  řekla jsem jí o Christienovi taky o hádce u stolu. 

,,Měla jsi náročný den měla by ses vyspat." Pronesla nakonec. ,,Máš pravdu už toho mám dnes opravdu dost." Pomohla mi z šatů a odešla. Já se posadila do křesla a otevřela si knihu. Začetla jsem se do ní a, když jsem od ní zvedla hlavu bylo už pozdě v noci. Řekla jsem si, že dočtu kapitolu a půjdu spát. Najednou se ozvalo zavrzání podlahy. podívala jsem se směrem k balkónu odkud se zvuk ozval a o rám dveří se tam opíral Christien. ,,Tvoje noční návštěvy mi chyběli." Pronesla jsem se smíchem v hlase. ,,Vážně? Já čekal něco jako. Právě porušujete všechna pravidla a celou etiketu jste vyhodil oknem." Pronesl známou větu madam René. ,,To určitě nechceš slyšet. Co tu děláš?"  On si projel rukou vlasy. ,,Chtěl jsem se podívat jestli jsi v pořádku po tom co jsi tak rychle odešla za večeře." 

,,Ano jsem jen otec trpí předsudky vůči jistým lidem a matka řekla, že se mám chovat jako normální dívka jenže jí nedošlo, že nejsem normální." Christien se uchechtl. ,,To tedy nejsi ... jsi neobyčejná." To mě rozesmálo. Vydala jsem se k němu,ale on udělal krok zpět. To mě zarazilo. ,,Co se děje?" On udělal ještě jeden krok zpět. ,,Za chvilku se proměním v draka a ... pokaždé když se proměním takhle v noci pamatuji si mnohem méně než noc předtím nevím pak co jsem půl noci dělal a pokaždé se proměním o něco dříve. Nechci ti ublížit." dívala jsem se na něj a rostl ve mě nový vztek mířený na jistou Morganu na to, že jsem princezna kvůli, které se mu dějí všechny špatné věci.

,,Kiro uklidni se celá hoříš." Položil mi ruce na paže a já se podávala na své tělo měl pravdu byla jsem doslova v jednom ohni.  Uklidnila jsem se a podívala se na něj. ,,Už opravdu musím jít Ki."  Řekl a zase o několik kroků couvl. ,,Chci se s tebou proletět, prosím vím, že mi neublížíš." Použila jsem větu, kterou použil i on, když před rokem přišel balkónem do mého zamčeného pokoje. ,,Nemyslím si, že je to dobrý nápad." Už stál úplně na kraji u zábradlí. ,,Já ..." Nestihl to doříct protože se mu rozzářila hruď a začal se proměňovat. Nebyla to ovšem ta normální proměna jakou jsem si pamatovala teď se jí bránil byla to nechtěná doslova nucená a bolestivá přeměna. 

Když se proměnil mávl dvakrát křídly, koukal na mě. rozběhla jsem se naprosto bezmyšlenkovitě a skočila mu na krk přitom jsem si roztrhla košilku na spaní, ale vůbec mi to nevadilo. Christien si rezignovaně odfrkl a vzletěl. Letěl přímo ke křišťálovým vodopádům. Letěl nízko téměř, řezal vrcholky stromů svými křídly. Za nedlouho přistál u vodopádů a nechal mě sesednout. Hned potom couvl jako ustrašené zelenooké štěně. Pokaždé, když jsem k němu udělala krok znovu couvnul. ,,No tak Christiene prosím uklidni se pořád víš co děláš nebo ne?" On přestal couvat a vypadalo to, že nad mými slovy skutečně přemýšlí.  Mezi tím jsem se pomalu přibližovala toužila jsem se ho dotknout pohladit ho po hlavě a uklidnit ho.

Než se vzpamatoval stála jsem u něj a pomalu mu položila ruku na hlavu. On okamžitě zbystřil. A jeho dech se zrychlil. ,,To je dobré v klidu." Posadila jsem se na zem a on svou hlavu velmi obezřetně položil do mého klína.  Nějakou dobu jsme tam takhle seděli a bylo to zase jako dřív až do chvíle kdy se zprudka zvedl couvnul a vzletěl. ,,Christiene vrať se, přece mě tu nenecháš!!" Křičela jsem za ním, ale marně. Už se ztratil ve tmě. Posadila jsem se zpět na zem a čekala jestli se vrátí, až jsem nakonec usnula. Vzbudilo mě pohlazení po tváři. Otevřela jsem oči a stál tam Christien. ,,Dobré ráno Kiro. Mrzí mě, že tě budím, ale musím tě odnést zpět do paláce než tě začnou hledat." Sice jsem slyšela co mi říká, ale nevnímala jsem to jen jsem se pomalu postavila a prohlížela si jak vypadá. Měl na tváři jeden šrám a na rukách a nohou jich měl víc. ,,Co se ti stalo?" Zeptala jsem se s rukou nataženou k jeho tváři. ,,Celou noc jsem lítal nad lesem a nevím co ještě, když jsem se vrátil k sobě pomalu svítalo  já se snažil přistát, ale tělo mě téměř neposlouchalo a tak jsem se proměnil ve vzduchu a spadl jsem skrz strom, ale jsem v pořádku neboj ty se teď musíš co nejrychleji vrátit do paláce. 

Zase zacouval a chystal se proměnit. ,, Počkej, Lusy mě kryje nemusíme pospíchat myslím, že jí bude jasné kde jsem. Řekne, že jsem se šla projít nebo něco podobného."  Christien se opřel zády o strom vedle a oddechl si. ,,Takhle to nepůjde už spolu nemůžeme létat Ki je to příliš nebezpečné víš jak jsem se bál, že jsem ti ublížil? Můžu tě popálit nebo něco horšího je nekonečně mnoho způsobů jak bych ti mohl ublížit v dračí podobě."  Došla jsem k němu a založila si ruce na hrudi. ,, Nemyslím si, že by jsi byl něčeho takového schopný Chrisi." On se uchechtl. ,,To že ty si to nemyslíš neznamená, že se to nemůže stát. Můj oheň není jako ten tvůj je nebezpečný a nechci nic riskovat." 

Zamračila jsem se a to Chrise značně znejistělo. ,,Přestaň všechno rozhodovat za mě ano? Jsem dospělá a myslím, že umím rozhodnout o tom co je pro mě nebezpečné a co ne." On se postavil a nadechl se k nějaké řeči. ,, Tak koukej takový je můj oheň." Foukl si do dlaně a, když jí rozevřel tak mu na ní tančil malý plamínek, stejně jako jsem to uměla já. ,,Dotkni se ho." řekl najednou. ,,Jak to děláš? Počkej to jsi byl ty ten v zelené kápi tenkrát na náměstí že ano?" Neodpověděl jen řekl. ,,Dotkni se toho." Přistrčil mi svou ruku blíž a já se zaváháním pomalu přiblížila tu svou čekala jsem, že čím blíž budu tím teplejší to bude ale nic jsem necítila až na konec jsem ho za tu ruku chytla. 

,,Opravdu není tvůj oheň jako ten můj?" Uchechtla jsem se. Jemu se zablesklo v očích. ,,Možná jsem se spletl, ale to nemění nic na tom, že ti můžu ublížit spousta jinými způsoby." stále si stál za svým. ,,Jak chceš, ale věř  mi, že to tak nenechám najdu Morganu nebo aspoň způsob jak tu kletbu zrušit." on se usmál a přitáhl si mě do obětí. ,,Já vím jsi ta nejbojovnější princezna, kterou znám." 

Po návratu jsem se převlékla. Lusy na mě netrpělivě čekala a dost vyděšeně se podívala na mojí košilku. Původně jsem si myslela, že tak kouká na Chrise jenže ten zmizel moc rychle. Kam tak pospíchal chtěla jsem ho ošetřit.

Tak jo tady je dnešní kapitola zítra vám žádnou bohužel nevydám protože budu celý den pryč, ale ten další den vám vydám hned dvě slibuji. :)