Zničená drakem (Dokončeno)

26.kapitola

Probudila jsem se na podlaze na balkóně ano usnula jsem na židli a v noci z ní spadla, ale asi se mi tu spalo dobře, když jsem se neprobudila.

Když jsem se sebrala ze země vešli do dveří Lusy s Beatrix. Lusy se na mě mračila a já chtěla hned splnit své předsevzetí zastavila jsem jí v pohybu. ,,Lusy moc se omlouvám za to co jsem včera řekla byla jsem rozhozená ty princové jsou tady dva dny a už mi totálně lezou na nervy. U večeře mě dokonce naštvala i naprosto neškodná otázka mámy a spálila jsem ubrousek. Je to se mnou čím dál horší tři dny za sebou jsem měla nekontrolovatelný výbuchy schopností. Nevím co se se mnou děje a tímhle vším se ti chci omluvit." 

Ona se stále mračila a já dostala strach, že se pořád zlobí. Pak se, ale usmála a objala mě. ,,Na tebe se nedá dlouho zlobit." zašeptala.

Pak mě narvali do těch červených šatů od tety a strýce a já byla opravdu spokojená se svým vzhledem. Asi jsem vám zapomněla říct co jsem dostala od rodičů. Dostala jsem od nich novou knihu, která byla ovšem velice unikátní v tom, že byla jediná svého druhu a napsána přímo pro mě. 

Na snídani jsem se snažila usmívat a být klidná zatím to fungovalo. Žádné plameny ani led jen normální a klidná já. Po snídani jsme se přesunuli na bojiště první měla být lukostřelba. Šla jsem se posadit, když se přede mě postavili tři princezny Charllote, Gwen a Riwera. ,,Naše (ne)princezna co si myslí, že jí ten co vyhraje požádá o ruku. ,,Víš co je smutné Princ Filip slíbil, že položí zlatý meč k mým nohám a požádá mě o ruku." řekla Charllote. ,,A mě svou výhru věnuje princ Simon." pronesla se zvednutým nosem Riwera.

,,A na mě se poslední dobou dost kouká princ Adam mám tušení, že svou výhru věnuje mě." pronesla Gwen. ,,No a na tebe zbyl ten sir od nikud a princ chuďas pochybuji, že by o tebe projevil zájem princ Dominik ten svou výhru beztak věnuje nějaké bohaté a cizokrajné princezně nebo možná princerně Dagmar." krev se ve mě vařila mé klidné a vyrovnané já bylo ta tam. Obě ruce mi vzplanuli a všechny tři odskočili. ,,Nejen, že to není pořádná princezna ještě je to zrůda." řekla Charllote.

Zhluboka jsem se nadechla a vydechla a díky zklidnění svého vzteku jsem uhasila svoje ruce. Došla jsem k otci a matce a otec dal pokyn k zahájení turnaje já sešla schody a do rukou mi byl dán luk s hořícím šípem musela jsem se trefit do ohnivého kruhu. Napnula jsem tětivu tak, že se konec šípu dotýkal mých úst. Namířila jsem a zásah lidé začali jásat a já předala luk zpět meri tím otec pronesl. ,, Turnaj je tímto oficiálně zahájen!" vedla ohnivého kruhu na každé straně hořeli tři pochodně každá měla jinou barvu podle toho kterému princi patřila ta Chrstobaldova měla překvapivě černou barvu. 

Posadila jsem se vedle rodičů a vyčkávala. První byla střelba z místa a ze země. Všem kromě Simona se to podařilo Simon se trefil do okraje terče. Druhá byla střelba z koňského hřbetu princové jeli na koních a měli za úkol se trefit do čtyř terčů rozmístěných po okolních stromech.  To se povedlo všem až na Simona střelba opravdu nebyla jeho silná stránka. 

A Adamův šíp také dvakrát minul svůj terč. Poslední byl pohyblivý cíl na oblohu byli postupně házeny dřevěné kruhy do kterých se museli trefit Simon naprosto pohořel a Adam  se taky zdál trochu vyvedený z míry později se vymlouval na slunce které ho údajně oslnilo. Sir Christobald mě překvapil minul jen dvakrát za celou dobu trvání soutěže. Byl opravdový ostrostřelec.

Když tyto tři kola první turnajové části skončila byli uděleny body. Princ Simon nula bodů, princ Adam Jeden bod, princ Dominik dva body, Sir Christobald tři body, princ Matt čtyři body a dnešním vítězem je tedy princ Filip s pěti body. 

Matt a Christobald se na mě usmívali. Když to skončilo šla jsem se projít do zahrady. Zase jsem se usadila na lavičce pod jabloní na kterou jsem se tentokrát podívala. Christobald tam, ale neseděl což mě trochu mrzelo ovšem zanedlouho se tu ukázal s knihou a úsměvem na tváři. ,,Princezno nečekal jsem vás tady." řekl když ke mě došel. ,,To já jsem doufala, že tu budete konverzace s vámi mi přijdou moc zábavné." 

Zase se zářivě usmál. ,,V tom případě jsem vám k dispozici." Posadil se vedle mě a sáhl si na rameno které ho zřejmě bolelo z dnešní střelby. ,,Dnes se vám dařilo. Měl jste opravdu přesnou mušku." On se usmál. ,,Mohlo to být lepší. Nejsem se svým dnešním výsledkem úplně spokojen." Znovu si promnul rameno. ,,Příště to třeba bude lepší, ale podle mých měřítek jste byl dobrý. Koukám, že vás bolí rameno můžu něco vyzkoušet?" 

Podíval se na mě malinko nedůvěřivě, ale pak přikývl. Otočil se ke mě zády a já mu položila dlaně na rameno. Musela jsem se soustředit, aby moje ruce jen hřáli. Dařilo se fungovalo to. Pak jsem dala ruce stranou a Christobald si promnul rameno. ,,Páni je to lepší děkuji."  Jen jsem se usmála. 

,,Výsosti je večeře." Přišla za mnou jedna služebná. ,,Dobře už jdeme." Christobald se postavil a na táhl ruku aby mi pomohl vstát já ji přijala a následovala jsem ho do hodovního sálu. Večeře proběhla v celku normálně já jsem poťukávala nohou, protože jsem měla na večer nějaký plán. Konečně večeře skončila. 

Rychle jsem se vydala do své komnaty bohužel mě ještě zastavil Dominik.  ,,Doufám, že jste viděla jak dobrý jsem dnes byl." Jeho ego se opět ozvalo. Ano byl jste dobrý, ale Matt, Christobald a princ Filip byli lepší a když mě teď omluvíte mám ještě něco na práci. Protáhla jsem se kolem něj a vrátila se do komnaty. 

Tam jsem se převlékla do kožených kalhot bílé halenky a pláště a místo abych odcházela hlavním vchodem nebo lezla přes zahradní zeď šla jsem do velké knihovny. Nejdřív jsem se ujistila, že tu už nikdo není a pak jsem sáhla do horní poličky a otevřela si tajný vchod. Proklouzla jsem dovnitř a zavřela dveře. Seběhla jsem schody proběhla tajnou knihovničkou a šla po schodech vedoucích za severní zeď. 

Když jsem se dostala ven nasadila jsem kápi a běžela do lesa. V lese jsem se řídila pomocí symbolu na mojí ruce bylo štěstí, že normálně nešel vidět. Teď krásně zářil, ale nebylo to dost musela jsem si svítit vlastním plamínkem na dlani. Konečně byla jsem před bránou mezi dvěma stromy. Natáhla jsem ruku před sebe jako by mě snad mohla chránit. 

Vyšla jsem na druhé straně brány rozhlédla jsem se jestli někde neuvidím Lexi. Za mnou se ozvalo zavrčení. Pomalu jsem se otočila a....

A ... co tam asi bylo máte strach? Každopádně nová kapitolka je tady doufám, že jste si jí užili a zkrátili si tak třeba čekání než se vám uvaří těstoviny k obědu nebo  jste si tím jen krátili nudou chvilku prázdnin :DD Přeji krásný den.