Zničená drakem (Dokončeno)

16.kapitola

,,Jsem taky moc rád, že tu jsem nechtěli mě pustit dokud se mi to nezahojí, ale já se nebál o sebe, ale o tebe prý si k sobě celý tři dny nikoho nepustila dokonce ani Lusy. Musel jsem tě vidět co nejdřív tvoji rodiče se o tebe strašně bojí ani jeden tě celý tři dny neviděl. Měla by jsi sem někoho pustit." Odtáhla jsem se z jeho objetí. ,,Pustila jsem sem tebe." On se pousmál. ,,Technicky vzato jsi mě sem nepustila pozval jsem se sám, doslova." Protočila jsem očima a sedla jsem si na postel. On se posadil vedle mě. 

,,Já vím, ale co oni zmůžou nikdo neví co se mnou je co jsem zač." položila jsem si hlavu na jeho rameno. ,,Právě proto je sem musíš pustit aby to mohli zjistit uvidíš, že bude všechno v pořádku a pokud ne slibuji, že tě vezmu kam budeš chtít. Platí?" Jeho nabídka se mi opravdu líbila moc jsem si přála zmizet z tohohle místa které celý život nenávidím. O útěk jsem se už nejednou pokusila bohužel to ani jednou nevyšlo tak jak jsem plánovala, protože pokaždé mi začali chybět buď rodiče to bylo když jsem byla malá a nebo později Chris s Lusy.

,,Ano platí, tenhle plán se mi líbí." Pak jsem zvedla ruku a na mojí ruce začal tančit malý plamínek. ,, Vidíš to? nemusíš jen ničit tvoje schopnosti dokážou být i krásné." Chytil mě za zápěstí a přitáhl si jí blíž k sobě. Pak na něj fascinovaně civěl a nakonec k němu začal přibližovat ruku. Proto jsem jí okamžitě zavřela. ,,Co tě to proboha napadlo?" vyděšeně jsem se na něj podívala. 

,,Chtěl jsem ti dokázat, že ne vždy ublížíš." Já jen nadzvedla obočí. ,,Ukaž mi prosím ta záda chci vidět jak se ti to zahojilo." On naklonil hlavu na stranu, ale udělal co jsem řekla přetáhl si košili přes hlavu a položil jí vedle sebe. Uviděla jsem jeho vypracovanou hruď na které nebylo ani známky po nějakém popálení. Pak se otočil zády ty už vypadali hůř měl tam spoustu dlouhých jizev. Všechny ty rány byli zahojené, ale jizvy tam prostě zůstali některé byli vystouplé jiné byli jen dlouhé a veliké. ,,Tady vidíš, že ať udělám cokoliv ublížím ti aniž bych se tě dotkla svými schopnostmi a to je ještě horší protože tyhle rány se nikdy nezahojí úplně zůstanou po nich jizvy."

Měla jsem ruku na jeho zádech a přejela jsem po každé jizvě. ,,Jsem pro tebe nebezpečná v každém směru Christiene. Je pro tebe nebezpečné se mnou být."On se ke mě otočil a chytil mě za tu ruku, kterou jsem před tím měla na jeho zádech. ,,Ať to bude jakkoliv nebezpečné budu stát při tobě a je mi jedno jako kdo jestli jako podkoní, sluha nebo cokoliv jiného." tohle byla ta nejhezčí věta, kterou mi kdokoliv kdy řekl. ,,Tohle nemusíš dělat můžeš být s kýmkoliv jiným s někým kdo tě nebude ohrožovat jen svou přítomností. Zasloužíš si někoho..."

On zastavil můj monolog jedním rychlým pohybem k mým ústům. Jeho měkké rty byli příjemné a chutnali po skořici. Když se odtáhl, řekl jen.,, Ty si zasloužíš někoho lepšího ne já, já už toho někoho našel Ki." Jeho rty se roztáhli do úsměvu a já ho ještě jednou objala. ,,Zítra sem pustím rodiče a když nezjistí co se mnou je tak spolu utečeme ano?"  on se pousmál. ,,Jak jsem řekl. Vezmu tě kamkoli."

Pak už se nic nedělo Chris počkal než usnu a pak odešel když jsem se ráno probudila oblékla jsem se do svých růžových šatů které jsem dostala k narozeninám učesala jsem si vlasy a pak jsem odemkla dveře. Bylo to zrovna ve chvíli kdy mi Lusy přinesla snídani. ,,Dobré ráno." Pozvala jsem jí dál ona zaváhala, ale pak  s úsměvem vešla.,,Dobré ráno Kiro. Včera tu byl Christien že ano?" Vždycky, ale opravdu vždycky poznala když jsem byla s ním. ,,Ano. Promluvil si se mnou políbil mě objal mě a uzavřeli jsme dohodu do které tě ovšem nezasvětím."

Ona na mě jen s vykulenýma očima zírala. ,,Páni tak to je dobrý jak se sem dostal hádám, že jsi ho sem dobrovolně nepustila." Já se usmála opravdu jí to pálilo měla by být rádkyně. ,,Ne to nepustila přišel balkónem. Však víš je drak." Pousmála jsem se.,,Celý Chris, přišel on někdy dveřmi?" zamyslela jsem se i když jsem naprosto přesně věděla, že to bylo asi jen jednou. ,,Myslím, že jen jednou." řekla jsem a pustila se do snídaně zase byl džus a já měla chuť na ten studený a trochu zředěný proto jsem zchladila skleničku vytvořila tam kostky ledu. Lusy na mě jen zírala.,,To bylo dobrý." Usmála se.

,,Tak jo můžeš zavolat rodiče. Myslím, že si se mnou už docela dlouho chtějí promluvit." ona se na mě podívala a řekla jen provokativně. ,,Jak si přejete vaše Výsosti." Pak odešla.

O něco později se ve dveřích stála máma s tátou a usmívali se na mě.,,Tak pojďte dál jestli se mě nebojíte."  Máma doslova vběhla dovnitř a objala mě táta šel trochu pomaleji, ale také mě objal. O něco později už mě zkoumal lékař a jakýsi čaroděj dokonce kronikář hledal něco v knihách, ale zatím nikdo nic neměl jen zvláštní teorie. Které zněli dost divně. Jedna byla třeba taková, že když jsem žena je možné, že jsem prostě získala tyhle schopnosti protože ten někdo si nebyl jistý jestli oheň nebo led. 

Vtipné nemyslíte? Zkoušeli všechno možné chtěli abych jim předvedla co umím pořád dokola celé dva dny se to snažili vyřešit já už byla, ale dost unavená. No a pak se to protáhlo na týden každý večer se u mě zastavil Chris viděl, že jsem z toho unavená a začal si dělat starosti. Rodiče mě nepouštěli ani na krok chtěli mě mít pod kontrolou což bylo dost ubíjející. Nemohla jsem se ani s Chrisem proletět. Pak se to protáhlo na měsíc a to byla poslední kapka. 

,,Prostě se chci s Christienem proletět nemůžete mě tu do konce života držet zavřenou!" Otec si už asi po sté projel rukou vlasy a ztraceně se podíval na svojí ženu. Ta se zvedla a došla k němu. Podívala se na mě a já doufala, že mě pustí, ale to jsem se šeredně pletla. ,,Je mi líto Kiro. Otec má pravdu dokud nebudeme vědět jak tvoje schopnosti ovládat může to být nebezpečné nejen pro tebe , ale pro všechny okolo. Takže se prosím vrať do své komnaty." 

Zůstala jsem na ně koukat s otevřenou pusou.,,Tak to už je vrchol jsem tu jako vězeň! Jste opravdu rodiče roku!"Naštvaně jsem se otočila a vrátila se jak chtěli do komnaty. Objevil se tu Christien. ,,Co se děje?" zeptal se když jsem naštvaně chodila sem a tam po komnatě. ,, Nechtějí mě pustit ven ani se s tebou proletět. Nemůžu ani na tu hloupou zahradu. Drží mě tu jako ve zlaté kleci Christiene! Pamatuješ co jsi mi slíbil tehdy v noci když jsi sem přišel přes balkón?" On se na mě  podíval tak jako, že nevěří, že to chci udělat. 

,,Vážně chceš pryč?"

Co myslíte odletí spolu nebo zůstanou?