Zničená drakem (Dokončeno)

22.kapitola

,,Princ Adam Berwick z jižního království."  Zopakoval to co ti předním stejně tak já a dostala jsem další dar. Tenhle princ měl tmavou barvu kůže a oříškově hnědé oči. Tentokrát to byli boty krásné na podpatku. Jejich království bylo známé výrobou krásných a kvalitních bot proto jsem tento dar čekala. 

A posledním princem je princ Matthew ze země rudého draka." Ve dveřích se se zářivým úsměvem objevil Matt. Jeho modré oči zářili a bílé zuby šli vidět až k trůnům. Předstoupil uklonil se poděkoval za pozvání a pak mi předal dřevěnou krabičku která byla krásně vyřezávaná. Jeho dárek jsem si, ale chtěla nechat pro sebe proto jsem jen nahlédla a předala krabičku Lusy. Pak jsem se na Matta usmála a on mi úsměv oplatil. Od Dominika se ozvalo. ,,Jako vždy poslední a ještě s ubohým dárkem." Když tu nebyl Christien naváží se do Matta.Já na něj vrhla naštvaný pohled a on se usmál měla jsem chuť mu jednu vrazit. 

,,Kiro!" Pošeptala mi Lusy. Otočila jsem se k ní a ona chytla mojí ruku. Zase mi kolem ní poletovali sněhové vločky. Schovala jsem ruku za sebe a posadila se zpět. Pak jsme je poslali do jejich pokojů aby si odpočinuli po náročných cestách a já měla plán.  Jelikož měl být ples až večer což znamenalo za několik hodin. Převlékla jsem se do svých velice oblíbených kožených kalhot a obyčejné bílé halenky.  Rozpustila jsem si vlasy a vzala jsem si černý plášť s kápí. 

 Vydala jsem se ven a přímo do města procházela jsem se po tržnici a pozorovala malé děti jak pobíhají mezi stánky. Někteří o něčem velice vášnivě debatovali o obyčejných věcech jako třeba o úrodě o přípravách na letošní zimu také se u dalšího stánku dohadovali o ceně a někteří si mě zkoumavě prohlíželi. Byla jsem schovaná pod pláštěm a kápí takže mi do obličeje vidět nemohli. 

Když jsem se dostala do středu celého města byl tam hlouček lidí, kteří se smáli a někoho pozorovali. Neodolala jsem a šla se podívat. Uprostřed toho hloučku lidí byl někdo v tmavě zelené kápi  předním na zemi ležela látka na, které byli drobné mince které  mu tam házeli kolem stojící. A pak jsem uviděla čím jsou tak fascinovaní. Hrál si s malým plamínkem tančil mu na ruce a přeskakoval na prstech podobně jako mě. 

Musela jsem s ním mluvit teď jsem ovšem fascinovaně zírala na jeho ruce. Když ke mě pak zvedl hlavu v mžiku si zabalil mince a dal se na útěk k lesu. Následovala jsem ho, ale byl mnohem rychlejší v lese jsem ho zase doběhla a křikla jsem za ním ať počká, že s ním chci jen mluvit. Když uslyšel můj hlas na okamžik se zastavil a otočil se ke mě. Než jsem k němu doběhla tak zase zmizel. 

Když už jsem ho skoro dohnala zmizel mezi dvěma obrovskými kmeny stromů jako by se po něm slehla zem. Došla jsem tedy k těm stromům a nedůvěřivě natáhla ruku před sebe a vešla jsem mezi stromy ovšem neobjevila jsem se v lese ale na nějaké louce kde se v pozadí tyčil obrovský hrad. Bylo to okouzlující místo najednou přede mě skočil malý dráček neznala jsem takhle malé druhy proměnil se v hnědovlasou dívku podobně jako v mém vidění. 

,,Kdo jsi a co tady děláš? nepatříš do našeho světa, že ne? Jsi tu poprvé. Tak nekoukej a mluv nebo jsi němá?" Mluvila strašně rychle a já sotva pobírala její slova. ,,Kde to jsem?"  Bylo první co ze mě vypadlo. ,,Jsi v zemi Twiligt. Já se ovšem ptala první kdo jsi?" Nemluvila nijak nepřátelsky jen chtěla vědět co tu chci. ,,Jsem princezna Kira z dračí říše, ale nemusíš se bát nechci ti ublížit šla jsem za někým kdo se  skrýval pod zeleným pláštěm s kápí. Uměl tohle."  Ukázala jsem jí plamínek ve své dlani. 

,,Přece jen budeš možná patřit k nám i když jsi z dračí říše bohužel nikoho takového se zeleným pláštěm jsem tady u brány neviděla. Hlídám jí celý den a před tebou nikdo nepřišel. Je mi líto proč s ním chceš mluvit?" zeptala se na konec. ,,Protože nevím jak pořádně svoje schopnosti ovládat. Myslela jsem, že by mi s tím mohl pomoct."  Dívka se usmála. ,,Myslím, že nehledáš toho pod zelenou kápí, ale hledáš Iris."