Zničená drakem (Dokončeno)

42.kapitola

Rychle jsme se blížili k zemi a já uvažoval, co s tím. Filip se snažil mírnit rychlost, ale marně. Jsme dva velcí těžcí draci, nás už neubrzdí. Dostal jsem nápad, který jsem ihned provedl. Nechtěl jsem princi způsobit žádná větší zranění a věděl jsem, že sám dokáže přistát bez obtíží. Proto jsem se ho pustil. Rázem se můj pád zrychlil a já s hlasitým zaduněním dopadl na zem.

Kira

Konečně se zase objevili. Christien ovšem působil, že není sám sebou, až po nějaké době sebou cukl, jako by se právě probudil ze zlého snu. Bylo to v ten pravý okamžik, princ Filip měl jasný cíl a to: vyhrát, proto vychrlil na Christiena oblak ledu, kterému nestihl uhnout. Tuhla mi krev v žilách, když jsem to pozorovala. Cítila jsem se bezbranná. Jenže tohle nebylo ještě to nejhorší. Filipův druhý útok na sebe nenechal dlouho čekat. Tentokrát, ale použil něco, co se nedalo ze země rozeznat. Christien tentokrát útok odrazil ohněm a já si oddechla. Později mi ale došlo, že něco není tak úplně v pořádku. Christien začal rychle mávat křídly, ale ta ho nenadnášela jako ještě před chvílí. O chvilku později se začal sápat po princi. Zachytil se za jeho ocas a najednou začali společně padat. Čím blíž byli k zemi, tím rychleji padali, protože princi ubývaly síly a byli příliš těžcí.

Mrazilo mě v zádech z tohohle pohledu. Vypadalo to, že se oba snaží vymyslet nějaký plán, jak bezpečně přistát, když vtom se Christien pustil. To mě zvedlo ze židle a zatajil se mi dech. Jen jsem pozorovala, jak nabírá rychlost čím blíž byl k zemi, a pak už se jen ozvalo hlasité zadunění a zvedl se oblak prachu. Nikdo se ani nehnul, všichni stáli jako přikovaní a čekali, co se bude dít dál. Všudy přítomný prach rozdmýchal až přistávající princ Filip. Jen co si prach sednul, spatřili jsme Christiena, jak tam bezvládně leží, chvíli na to se proměnil zpět. Ani se nehnul, okamžitě k němu přiběhli léčitelé a začali se o něj starat. O chvíli později ho odnesli do paláce a já se tam chtěla okamžitě rozběhnout, ale nemohla jsem. Vítězem byl vyhlášen princ Filip. Předstoupil před nás a otec mu slavnostně předal zlatý meč.

Princ poklekl a do rukou mu byl vložen meč. Když se postavil, čekali jsme, jak se vyjádří. On položil meč k mým nohám a řekl. ,,Tímto Vás, Princezno Kiro Dragon, žádám o ruku. Stanete se mojí ženou a královnou?" Já na něj zděšeně pohlédla a zauvažovala, co mu odpovědět. Kolem se rozhostilo ticho. Takové ticho, že bylo slyšet jen hvízdání větru kolem nás. Všichni dychtivě vyčkávali na mojí odpověď. Nasucho jsem polkla a rozhlédla se kolem sebe. Pohledy všech se upírali na mě a mě to dost znervózňovalo. Poté jsem pohlédla zpět do princových očí a řekla jsem. ,, Vaší nabídku si nechám projít hlavou." Moje odpověď byla neurčitá, což všechny viditelně rozmrzelo. Princ Filip jen přikývl a poodstoupil. V ten okamžik se před naším sezením objevil princ Dominik. Nasadila jsem zmatený výraz doprovázený zvednutým obočím. Otec mu pokynul, ať řekne, co má na srdci. Udělal několik kroků k nám. Zastavil se o kus přede mnou a poklekl. 

Stále jsem měla zmatený výraz a všichni kolem stejně tak. Opět se rozhostilo hrobové ticho, které prolomil Dominikův hlas.,, I já budu tak smělý a požádám Vás o Vaši urozenou ruku. Princezno Kiro Dragon, pojmete mě za manžela?" Jen jsem překvapeně zamrkala a nevěděla jsem, jestli se mám začít smát, nebo plakat. ,,Stejně tak, jak jsem řekla princi Filipovi, i vaší nabídku si nechám projít hlavou." Dominik stejně jako princ Filip přikývl a poodstoupil na stranu. Otec s matkou se postavili a promluvili k davu. ,,Děkuji všem účastníkům turnaje a i vám divákům za takovou hojnou účast. Tímto ukončuji tento turnaj a doufám, že se brzy shledáme u dalšího." Dav zatleskal a pak se všichni rozešli zpět ke své práci. Matka mi gestem naznačila, že mám jít s nimi. Jen jsem přikývla a následovala je, i když jsem chtěla jít okamžitě za Christienem.

Došli jsme do otcovy pracovny a usadili se do křesel. ,,Co to má znamenat? Proč ses nepochlubila, že o tebe stojí dva princové?" Z matky čišelo nadšení a otec se usmíval. ,, Popravdě, ani já sama jsem o tom nevěděla." Matka se překvapeně podívala ze mě na otce a zase zpět. ,,A kterého si tedy vybereš?" Matky nadšení neustávalo a mě to děsilo. ,,Já nevím, tohle je jedno z nejdůležitějších rozhodnutí v mém životě a ještě je tu sir Christobald, co když mě i on chtěl požádat o ruku a já bych mu nedala šanci?" Matka mě pohladila po tváři a usmála se. ,,Ať bude tvé rozhodnutí jakékoli, budeme stát při tobě." Tahle odpověď mě naštvala. Vzpomněla jsem si, jak se tvářili, když jsem jim poprvé řekla, že jsem se zamilovala do Chrise. ,,A kde jste byli, když jsem si chtěla vzít Chrise? Koukali jste na nás skrz prsty a odmítali moje rozhodnutí." Matka na mě zaraženě zamrkala, otevřela ústa, jako by chtěla něco namítnout, ale nakonec je zase zaklapla. 

Otec se zachmuřil a pronesl ,,Christien nebyl vhodný pro kralování. Nic by nepřinesl našemu království a ty si musíš podle nových zákonů vzít prince. Jak by to vypadalo, kdyby sama princezna porušovala zákony své vlasti i své rodiny." Já se rázně postavila a se znechucením křikla ,,Kéž bych se nestala princeznou!" Po pronesení těchto slov jsem se hrdě otočila a s bouchnutím dveří opustila pracovnu. 

Vařila se mi krev v žilách. Tohle způsobili oni. Nic z tohohle bych nemusela prožívat, kdyby si mě neosvojili. Mohla jsem si poklidně žít někde na vesnici a vzít si nějakého milého vesnického kluka. Aniž bych přemýšlela, kam jdu, se moje kroky stočili k zelenému pokoji, kde ležel Christien. Potichu jsem otevřela jeho dveře a nahlédla dovnitř. Seděla tam jen jedna služebná pro případ, že by se mu přitížilo. Bez obav jsem proto vstoupila dovnitř. Jen co mě spatřila, uklonila se mi a v tichosti opustila pokoj. Já došla až k jeho lůžku a pohlédla na něj. Byl omytý a v čistém, ale celé jeho tělo bylo pomazané všemožnými léčivými mastmi, které spočívali od nejmenších škrábanců až po veliké popáleniny táhnoucí se od hrudi po rameno, a na některých místech byl i obvázaný.

Jakmile jsem ho zahlédla, mé naštvání se změnilo ve směsku různých pocitů - naštvání, starost, smutek a zděšení. Něžně jsem ho pohladila po tváři a následně chytla za ruku. ,, Ach, ta tvoje tvrdohlavost." Zakroutila jsem hlavou a koutky úst mi lehce zakmitaly do úsměvu. Několik minut jsem stála vedle něj, držela ho za ruku a v obličeji měla prázdný pohled. Vyrušil mě až lékař, který vstoupil do pokoje. Když mě zahlédl, uklonil se mi a ještě v úkloně dodal ,,Zdravím, Výsosti, Vás jsem tu nečekal. Nevyrušuji Vás? Můžu když tak přijít později." ,,Ale vůbec nevyrušujete, zrovna k vám mám otázku." Lékař přistoupil k posteli, odložil si svoji brašnu na zem, prohlédl Christiena a nakonec zabloudil pohledem ke mě. ,,A tou otázkou je?" Podívala jsem se mu zpříma do očí a odpověděla mu ,,Jak moc vážná jsou jeho zranění?" 

Je tu nová kapitolka, doufám, že jste si jí užili vím že nevychází úplně pravidelně , ale pomalu si dělám přípravy do školy tak je to n delší lokte děkuji za pochopení.  Přeji hezké prázdniny.