Zničená drakem (Dokončeno)

53.kapitola

Kira

Dlouho jsme mlčeli a jen na sebe koukali. Jeho zelené oči vždy mluvili pravdu a teď jsem v nich viděla jen smutek a obrovskou lítost. ,, Víš Kiro, všechno mě to mrzí, ta hádka a to kolem toho měl jsem teď čas přemýšlet a došlo mi, že jsi pro mě úplně všechno a je mi jedno jako kdo budu stát po tvém boku, ale chci ti být na blízku, protože tě miluji." Jeho slova znamenala víc než cokoliv na světě. Celou dobu jsem chtěla slyšet jen tohle, nic víc. Posunula jsem se k němu a objala ho. Hned jsem ovšem odskočila, protože sykl bolestí. ,, Co se děje?" On se na mě podíval pohledem, který mi jasně dával najevo, že to není dobrý. Vyhrnul si košili a vzal mou ruku nemusela jsem sahat na jeho žebra protože podlitina kterou tam měl mi dávala jasně najevo, že má zlomená žebra. Stejně,ale mojí ruku přiložil na ono místo a já cítila jak má ta žebra rozlámaná.

,,To udělala Morgana?" zeptala jsem se, ale odpovědi se mi nedostalo. Chris sebou cuknul a když si uvědomil co se děje tak okamžitě zacouval tak daleko ode mě jak mu to řetěz na noze dovolil. Já jen seděla a zírala. ,,Kiro jdi co nejdál ode mě prosím." Ani jsem se nehnula jen jsem sledovala jak se svým drakem uvnitř bojuje. A pak se s výkřikem proměnil. Drak se na mě okamžitě zaměřil, instinktivně jsem se postavila a couvla, když se začal přibližovat. Tohle nebyl Chris, nebyli to jeho oči, byli cizí. ,,Co chceš draku?" Zeptala jsem se na rovinu. ,,Máš hlad? Dal by sis kousek princezny? Chceš se zase vrátit o stovky let zpět kdy draci jedli princezny?" V podstatě jsem se mu vysmívala bylo mi jedno co se stane. Sice jsem měla plány co do konce svého života dokážu, ale to mohlo počkat na někoho jiného ne? Ne dělám si legraci, měla jsem přesvědčovací taktiku. Nebylo na škodu jí vyzkoušet. ,,Dochází ti, že když mě zabiješ bude Chris na dně budete úplně nepoužitelní. Co to zkusit společně? Vím, že mě nemáš rád, ale nevím z jakého důvodu. Představuji pro tebe snad nějakou hrozbu? Christien je se mnou silnější. Každý sám jsme mnohem zranitelnější, uvědom si to."

Mezi tím uvnitř Christiena

,,Ona na mě mluví? O co se snaží? mám hrozný hlad a ona vypadá moc chutně. Jen mě štve, že nemůžu dýchat jsi neschopný Christiene, nechat si zlomit tři žebra? Vážně? O co se ta nafoukaná princezna snaží? O slitování?" Drak vypadal dost zmateně nevěděl co má dělat kira mu slušně pletla hlavu. ,,Chce se s tebou usmířit. Chce aby jsi pochopil, že ona nás nijak neoslabuje ale právě na opak." Drak mlčel. Zdálo se, že opravdu přemýšlí a pak se mě zeptal. ,,Co z toho spojenectví budu mít? Nelíbí se mi to, ale zkusit to můžeme. Ve všech případech jí můžu potom sežrat." Co by ho natolik uspokojilo aby nechal Kiru na pokoji. Pak mi to došlo. ,,A co takhle moc a jídlo? Samozřejmě hned jak se odtud dostaneme." Opět nastalo napínavé ticho a mezi tím jsem zaslechl Kiru.

,,Co ty na to? Nemůžu ti nabídnout nic moc, ale věřím, že se domluvíme Chris ti to jistě rád vysvětlí." Usmál jsem se nad jejími slovy opravdu věřila, že to zvládnu, ale já si tím opravdu nebyl jistý teď už jsem nad drakem neměl, žádnou moc to, že jsem slyšel Kiru po celou dobu jejího monologu byla spíše náhoda nebo to tak drak chtěl. Uvidíme jak se rozhodne po tom co nás Morganina kletba rozdělila už nad ním nemám, žádnou moc dnes jsem se opět proměnil o další hodinu dřív. Drak je silnější než já a vyhrává. ,,Myslím, že jí sežeru jídlo si obstarám a moc se dá získat i jinými způsoby."

Kira

Nějakou dobu stál drak na místě. Bylo to jako by přemýšlel nebo vedl důležitou debatu. Čekala jsem rozhodla jsem se být trpělivá . Jak říkala máma trpělivost růže přináší. Pak mě to, ale přestávalo bavit trvalo to už moc dlouho a tak jsem se rozhodla mu ještě trochu pomoct s rozhodováním. ,,Co ty na to? Nemůžu ti nic moc nabídnout, ale věřím, že se domluvíme Chris ti to jistě rád vysvětlí." Drak se na mě jen zkoumavě zahleděl, ale dál vypadal, že nad tím přemýšlí. a pak najednou se vydal rychlými hlasitými kroky ke mě. Instinktivně jsem couvala jak nejvíc jsem mohla což nebylo zas tak daleko protože mě zabrzdila skalní stěna a řetěz nebyl dostatečně dlouhý abych se dostala ještě dál. Přitiskla jsem se zády na zeď a dívala se mu zpříma do očí.

Přiblížil se svou tlamou ke mě tak blízko, že jsem cítila jeho horký smrdutý dech na své tváři. Tak a teď přijde můj konec. Pomyslela jsem si a zavřela oči. On se nadechl a pak mi je frknul do tváře. Pomalu jsem otevřela oči a koukla do těch jeho a uviděla jsen tam Christiena. Jeho zelené oči mi říkali, že dnes ještě budu žít. Oddechla jsem si a pohladila ho po šupinaté hlavě.,, Vidíš to dnes jsme vyhráli." usmála jsem se a s úlevou se posadila na zem. Chris si ke mě položil hlavu a zavřel oči jen jsem ho hladila a přemýšlela co bude dál.

Christien

Drak se rozhodl, ale já to tak nenechám. Sebral jsem všechnu svojí sílu a zatlačil draka zpět trvalo kratší dobu než jsem čekal drak to nečekal a tak neměl úplně šanci se začít vzpírat. Otevřel jsem oči a uviděl Kiru neskutečně blízko své tlamě. Zarazil jsem to právě v čas, ale bylo to vysílující. Nevím kolikrát to zvládnu ještě udělat. Je to opravdu náročné ani jeden nevíme jak dlouho tu budeme, každý den to bude jen a jen horší.
Čím hladovější budeme tím agresivnější budeme. Kira mě teď hladila po hlavě a usmívala se na mě.,, Vidíš to, dnes jsme vyhráli." zněla její věta několik minut před tím než usnula. Dnes ano. Pomyslel jsem si.

A co se dělo v království?

To jistě zajímá všechny. Kira o tom také hodně přemýšlela. Bála se o svého otce, ale před Chrisem to nedávala najevo stále nevěděla co přesně mezi nimi je.

,, Nebudeme ji hledat jistě zase utekla s tím neurozeným hochem. Nechci být pro posměch svým poddaným, že nehlídám vlastní dceru. Začnu jí dledat teprve za pět dní pokud se do té doby nevrátí vyhlásím pátrání." zahřměl Sebastienův hlas velkou síní. Jeho žena se na něj jen dívala a nepoznávala ho. Nebyl to ten muž kterého milovala a chtěla pro něj obětovat život. Byl chladný a přímočarý. Postavila se a odešla bez jediného slova z velké síně.

,, Nevyšle to špatnou zprávu našim poddaným nebudou pochybovat o tom, že má země stále následníka?" ozval se jeden z lordů u velkého stolu.
,, Takto nesmíme uvažovat budeme nadále pokračovat v hledání cesty do úkrytu těch prohnaných bytostí, dokud ho nenajdeme. Musíme je zničit než se pokusí zničit nás." král byl jako, smyslů zbavený, šel za jediným cílem, který nebyl tak důležitý jako jeho dcera a blaho, jeho země. Morganino kouzlo začalo zabírat nahryzávalo, královo mysl a snažilo se mu vnutit myšlenku, že největším problémem jsou právě ty nejmilejší stvoření v tomto světě.

To byla doba co? Kapitolu jsem nevydala až moc dlouho moc se omlouvám je to způsobené tím že jsem v maturitním ročníku a je toho na mě moc také pracuji na tom abych mohla vydat první díl v papírové podobě co nejdříve po tom co doufám dosáhne třiceti tisíc přečtení. Děkuji  vám tímto za podporu a sdílení mé knihy dál jsem vám opravdu vděčná. Vaše Elizabeth.