Zničená drakem (Dokončeno)

18.kapitola

Nedůvěřivě jsem se na jeho ruku podívala. ,,Smím prosit?" Já se smíchem přijala jeho ruku, protože si málem zamotal nohy. ,,Nehraje tu hudba princi." řekla jsem rádoby vážně. ,,To nevadí. Nech se vést." A raz a dva a raz a dva a tři a čtyři a ....." Přád dokola to opakoval a já se nemohla přestat smát byl to příjemné a potom začalo pršet. My jsme, ale tančili dál bylo nám jedno, že tancujeme v bahně. No a pak se nám zamotali nohy a dopadli jsme do bahna oba leželi jsme v bahně a smáli se.

,,Tak jo tohle musíme určitě velmi brzo zopakovat prosím." Nasadila jsem štěněčí oči. ,,Jak si má dáma přeje." Pronesl a začal se smát. Pak se posadil a já ho napodobila. Otočil se  ke mě a položil mi ruku na tvář.,, Máš tady bahno." Opatrně mi přejel palcem po tváři. Mě to vykouzlilo úsměv na tváři.,, No víš ty tam máš taky bahno." On si sáhl na obličej a ptal se. ,,Kde přesně." Já mezi tím nabrala hrst bahna a pak jsem mu jí nemilosrdně rozmazala po obličeji. ,,Přesně tady." ukázala jsem na celý jeho obličej. ,,Obávám se, že přesněji to nejde, že?" zasmál se a utřel si ho z očí a pusy. ,,No já ti vlastně zapomněl říct, že to máš...." Já se na něj vyděšeně podívala. ,,To neuděláš." On se zákeřně usmál. ,,Nevsázel bych na to."

Okamžitě jsem se zvedla a začala jsem utíkat. Bohužel jsem neodběhla dost daleko bahno mě zasáhlo do zad. ,,Ale no tak to bylo velice neetické princi." Začala jsem se smát a už jsem nabírala další hrst bahna. Snažila jsem se o přesný zásah bohužel se schoval za strom a bahno zasáhlo strom místo něho. ,,Ne jen to je velmi dobře vypočítané." zasmál se a hodil po mě další hrst bahna, které jsem se ovšem vyhnula. ,,Vedle!" křikla jsem za ním. A snažila jsem se ho znovu zasáhnout.

Vím je divné, když budoucí královna a potencionální král tady po sobě uprostřed lesa házejí bahno, ale musíte pochopit jedno. Celé dny se musíme chovat dle etikety a našeho postavení žádná zábava takže, když je možnost chovat se jako děti je to moc fajn. Je to dost uvolňující. 

,,Neměli bychom se vrátit? Jsme už dost promočení." Podíval se na sebe. ,,Také si myslím usušíme se a pak si můžeme dát máminy skořicové šneky slyšela jsem jak se domlouvá s kuchařkami, že dnes budou péct takže by jsme mohli nějaké šneky zachránit z tátovo spárů." zasmála jsem se. Zjistila jsem, že mi spadla rukavice naštěstí jsem jí zahlédla u nedalekých keřů. 

Když jsem se ohnula pro rukavici  ozval se nějaký zvuk. Podívala jsem se do keře a setkala jsem se s jedním párem zelených očí. Byli tam jen na okamžik a bylo to jako by mi byli důvěrně známé, ale zmizeli až moc rychle. ,,Jdeš Kiro?" Zeptal se Matt když jsem se zasekla v pohybu a zírala do keře kde ještě před chvilkou někdo byl. ,,Už běžím myslela jsem, že ... to je jedno." Vrátila jsem se k Mattovi a nasedla jsem s jeho pomocí na koně. Déšť z nás cestou smyl aspoň trochu bláta. 

Dojeli jsme do stájí a samy jsme si odstrojili a vysušili koně. Chtěli jsme naší vyjížďku nějak hezky zakončit. Bahno na nás už pomalu zaschlo a opadávalo po kouskách i z našich vlasů. Já už se o svého koně postarala a tak jsem šla pomoct Mattovi. ,,Děkuji."řekla jsem najednou. On se na mě nechápavě podíval. ,,Za co přesně?"  Došla jsem k němu. ,,Dlouho jsem se tak nesmála za to děkuji. " On cuknul koutky úst do úsměvu. ,,To nebyl problém moc rád tě rozesměji kdykoliv to budeš potřebovat." 

Při posledních slovech mi vytáhl kus tvrdého bahna z vlasů a nechal ho spadnout na zem. Pak mi přejel rukou po tváři a začal hypnotizovat mé rty. Nevěděla jsem jestli chci ucuknout nebo ho nechat aby mě políbil nakonec jsem ho nechala. Už se o to pokoušel v hromadě bahna tak proč bych mu měla zase uhýbat. Sice jsem neuhnula, ale někdo upustil vědro s vodou nedaleko od nás a tak jsme od sebe odstoupili. 

Byl to nějaký podkoní co nesl vodu našim koním, když kolem nás procházel uklonil se a se skloněnou hlavou šel k mému koni aby mu dal napít. ,,Půjdu se převléknout a pak se můžeme sejít před kuchyní?" Zeptala jsem se abych přerušila trapné ticho. ,,To je dobrý nápad tak za chvíli u kuchyně." odpověděl a vydal se k paláci se mnou v patách.  

Vrátila jsem se do pokoje kde byla Lusy a moje nová komorná Beatrix. Byla o stejně stará jako já bohužel nechápala naší srandu s Lusy proto bylo občas těžké s ní vyjít. I když jsem si jí sama vybrala později jsem litovala, že jsem si nevybrala mladší komornou která se na mě usmívala a madam René jí hned kvůli tomu okřikla. 

,,Ahoj nachystali jste mi koupel? Měla jsem nehodu v bahně." Zasmála jsem se. Lusy se na mě vyděšeně podívala, ale pak se začala smát. ,,Co jsi dělala?" zeptala se. Tykala mi i když tu byla Beatrix nabídla jsem to samozřejmě i jí, ale ona odmítla aby přijala musela bych jí to dát rozkazem a to jsem nechtěla. Takže jsem jí nechala být. ,,Jistě vaše koupel je hotová máme vám připravit nějaké šaty?" Beatrix se na mě dívala skrz husté řasy. ,,Ty můžeš jít šaty mi přichystá Lusy děkuji." Uklonila se a odcupitala pryč. Lusy si utáhla mašličku na silném copu a pomohla mi z bot a kalhot. ,,Tak povídej." 

Úpěnlivě mě prosila. ,,Dobře." uchechtla jsem se když jsem lezla do teplé vody. Celé jsem jí to pak převyprávěla a ona se rozplývala. ,,To je tak hezké, ale víš co nemůžu pochopit?" Zabalila jsem se do osušky a otočila se na ní. ,,Copak?" Došla jsem ke své posteli  a elegantně se na ní posadila. ,,Chtěl tě políbit a ty jsi mu napatlala na obličej bahno proč?" Já se nad její otázkou zamyslela. ,,No protože poslední polibek který jsem někomu věnovala patřil Christienovi a já nevím část mě opravdu chtěla aby to udělal, ale zbytek těla jako by se vzpíral a pak tam byl ten cizinec v keři."

,,Cizinec v keři?" Naklonila zvědavě hlavu na stranu. ,,No když jsem se vracela pro rukavici viděla jsem v keři nějaké zelené oči které mě pozorovali." Odpověděla jsem jí při oblékání vínově červených šatů stejného střihu jaký měli moje šaty které jsem dostala loni k narozeninám. Zjistila jsem, že mi nejvíc vyhovuje. Oblékla jsem se a Lusy na mojí odpověď řekla jen ,,Aha" a pokračovala v utahování mých šatů. Pak mi vysušila vlasy a udělala mi dokonale upravený drdol lehce na bok. Nechala mi jen podél tváře vyset jeden zlatý a lehce zvlněný pramínek. ,,Chceš korunku?" Podívala jsem se na sebe do zrcadla. ,,Myslím, že ne jen mi dej boty prosím."

 Podala mi menší podpatky ve stejné barvě jako měli moje šaty. Nazula jsem se do nich a naposledy se zkontrolovala v zrcadle. Zastavila jsem se u své ruky která zela prázdnotou. Na stolku před sebou jsem měla dva náramky. Jeden od matky a druhý od Chrstiena. měla jsem na krku náhrdelník po své pravé matce a k němu se perfektně hodil náramek od matky, ale náramek od Christiena ve mě vyvolával spoustu pěkných vzpomínek na moje loňské narozeniny proto jsem si nasadila oba dva. Narozeniny jsem měla až za týden, ale stejně jsem už cítila, že nebudou stejné jako ty před tím.

Čí to byli zelené oči? a jak to všechno dopadne? Vrátil se Christien? Nebo to byl někdo jiný? A skončí nakonec s Mattem?

Spousta otázek málo odpovědí že?