Zničená drakem (Dokončeno)

25.kapitola

Na obědě jsem se usmívala na Matta, ale oči mi lítali k prázdnému místu na kterém měl sedět sir Christobald. Matka se ke mě naklonila. ,,Co se děje stále pozoruješ to prázdné místo bojíš se o sira Christobalda?" Vyděšeně jsem se na ní podívala. To, to na mě bylo tak moc vidět, že ho hledám? ,,Ne jen mě překvapilo, že se nedostavil k obědu to je vše a když mě omluvíte šla bych se projet na koni s princem Mattem." 

Otec to také zaslechl a oba se na mě zářivě usmáli. ,,Jistě jen jdi." Zvedla jsem se od stolu došla k Mattovi ten se usmál a následoval mě. 

,,Kam dnes pojedeme?" zeptal se když jsme si sedlali koně. ,,No vím o jednom lese, který jsme ještě neprojeli úplně celý."  Dotáhla jsem poslední popruhy a nasedla. ,,Můžeme?" Matt se na mě zmateně podíval. ,,Dneska jsi nějaká rychlá jak je to možný?" zasmál se a nasedl také. ,,Prostě se těším až vypadnu od těch všech princů." Zamnou se ozvalo odkašlání. Rázem jsem si uvědomila, že Matt je taky princ. ,,Samozřejmě tebe se zbavit nechci jsi vítaná společnost a úplně tě mezi ty prince nepočítám." On mě předjel a pomalu vyklusal ven ze stáje. 

Dojela jsem ho a on se na mě podíval. ,,A co toho Christobalda kam řadíš jeho? On opravdu není princ takže?"  Zkoumavě se na mě podíval. ,,Nevím je zvláštní a asi jsem ráda, že se mezi ně neřadí. Vypadá to, že má někde dívku, které chce dokázat, že jí je hoden není to romantické?"

Matt nadzdvihl obočí.,,Netušil jsem, že jsi na taková romantická gesta." pokrčila jsem rameny a začala jsem mu ujíždět. ,,Počkej na mě prosím Kiro."  Křičel za mnou, ale já jela a nehodlala zpomalit.

Pomalu jsme projížděli lesem přesněji tou částí lesa kam jsem sledovala toho v zelené kápi. Pohlédla jsem na své zápěstí kam mi Lexi nakreslila ten symbol. Začal zářit a za nedlouho jsme projížděli kolem dvou stromů, které ukrývali bránu. Za námi jsme zaslechli klapot kopyt na kamenité pěšince. Pozvolna jsme otočili koně a pozorovali jsme dva jezdce kteří se k nám blížili. Zastavili až těsně před námi. Byli to dva princové přesněji princ Simon a princátko. 

,,Princezno tady jsme vás opravdu nečekali jste na projížďce?" Položil naprosto stupidní otázku Dominik. ,,Překvapivě, ano jsem na projížďce a co vy dva tady?" zeptala jsem se nazpět. ,,Rozhodli jsme si dát závod na koních jen tak z legrace." Pak se za námi ozval další klapot kopyt. Už jsem se nechtěla ani otáčet moc jsem si přála aby to byl jen nějaký obchodník.,,Páni tady je lidí většinou je tu pusto." 

Ne opravdu to obchodník nebyl byl to Christobald. ,,Zjevně nás všechny napadlo to samé." řekla jsem trochu vytočeně, protože jsem si od nich chtěla odpočinout. Pak jsem se podívala na Christobalda. ,,Postrádali jsme vás u oběda." On si projel rukou vlasy. ,,Musel jsem se zastavit pro nějaké svoje věci. A zdržel jsem se o něco déle." ukázal na dva vaky hozené za ním na koni. 

,,Chápu. Když nás teď omluvíte budeme s princem Mattem pokračovat v naší projížďce. Projeli jsme kolem Christobalda hlouběji do lesa. ,,Tak tohle se vůbec nepovedlo." uchechtl se. ,,To mi povídej chtěla jsem se jich zbavit a všechny jsem je potkala." 

Dojeli jsme na mýtinu a sesedli z koní. ,,Co zopakovat náš tanec? Možná by ses aspoň trochu uvolnila."  Jeho návrh zněl hezky, ale měla jsem k němu výtku. ,,Když tu není to bahno a neprší tak to nebude ono." pokrčila jsem rameny a postavila se na nedaleký pařez. ,,To je také pravda to bahno ti slušelo a byla by škoda kdyby to bylo bez něj." uchechtl se a postavil se pode mě. Připomínáš takové ty baletky z hracích skříněk škoda, že na sobě nemáš ty krátké červené šaty a nestojíš na jedné noze." 

Já se usmála a udělala jsem holubičku Matt mě chytil za nataženou ruku a otáčel se mnou  tím, že chodil kolem pařezu. Oba jsme se smáli a to mě vyvedlo z rovnováhy a málem jsem spadla. Matt ovšem opět stál na správném místě a chytil mě do náruče jako princeznu doslova. Položila jsem mu ruce kolem krku a přitáhla si ho blíž k sobě on mě jemně postavil na zem, ale nepřerušil náš oční kontakt. Vyrušil zbývající milimetry jež naše rty dělili a políbil mě. 

Když jsme se od sebe odtáhli oba jsme se usmívali. ,,Tentokrát ten ukradený polibek budu brát jako poděkování." řekla jsem se smíchem. ,,To by asi šlo byl zasloužený."  oba jsme se hlasitě smáli, ale i přesto jsme zaslechli smích z nedalekého křoví. Podívali jsme se na sebe a oba jsme automaticky vytáhli meče, které jsme měli na koních a pomalým krokem jsme se blížili k místu ze  kterého vyšel smích.

Z křoví vyskočilo princátko. Vylekaně jsem uskočila dozadu. ,,Co tu sakra děláš Dominiku?!" křikl Matt. ,,Byl  jsem zvědavý co má princezna v plánu dělat s někým jako jsi ty máte na lepší princezno."  s poslední častí věty se otočil ke mě. ,,A tím lepším doufám nemyslíš sebe Dominiku." Podíval se na něj Matt. ,,Ve všech ohledech jsem lepší partie než ty Mathewe." Podíval se mu zblízka do obličeje. 

,,No tak uklidněte se oba dva.Kdo je pro mě nejlepší si rozhodnu sama, když dovolíte a pokud vás můžu o něco poprosit nechte si svoje poměřování schopností na turnaj." Oba na mě koukali a nic neříkali takže jsem pokračovala. ,,Můžeme se teď vydat domů a princi Dominiku?" Ještě jsem se k němu otočila. ,,Ano princezno?" Vypadal nadšeně, že na něj mluvím. ,,Příště si to sledování odpusťte je to dost pod vaší úroveň." 

Jeho úsměv povadl a ten na Mattovo tváři se roztáhl do širokého úsměvu.

°°°°

,,Já si myslela, že na té projížďce budu mít klid, ale ne potkali jsme Dominika, Simona a Christobalda. Pak nás sledoval Dominik a viděl mě a Matta se líbat...." Lusy zalapala po dechu. ,,On tě zase políbil?" celá překvapená na mě zírala. ,,Ano tentokrát jsem mu řekla, že ten polibek byl poděkování za záchranu před pádem." 

Lusy i Beatrix se zasnili. ,,Ach to je tak romantické. Závidím ti ty prince kteří se o tebe snaží." řekla Beatrix. ,,A já ti závidím Matta je tak hezký a milý."  Já na obě zírala se zvednutým obočím. ,,Tak zaprvé nechápu jak mi můžete závidět pět kluků, kteří okupují můj domov a neustále se o mě snaží. A ty se prosím uklidni je to princ i když bych ti ho přála nemůžete být spolu." 

Obě se na mě podívali. ,,Jak pět kluků?" řekla Beatrix. ,,Jak jako nemůžeme? Ty jsi mohla být s Christienem i když jsi princezna a já bych nemohla být s princem to je fakt od tebe milé." Lusy byla opravdu naštvaná zvedla se a s bouchnutím dveří odešla. ,,Lusy já..." zabouchla moc rychle. ,,A je jich pět ne? ještě umím počítat ne?" Beatrix se zarazila. ,,A co ten ehmm Christobald." já se zasmála. 

,,Ten o mě neusiluje chce ten meč vybojovat pro nějakou dívku, které chce dokázat, že jí je hoden nedělá to kvůli mě i když kdyby vyhrál má jedinečnou možnost mě požádat o ruku neudělá to."  Beatrix jen koukala. ,,Dobře." Pak odešla. 

U večeře jsem se dívala jen do svého talíře na Dominika jsem byla naštvaná v jeho zákrytu bohužel seděl Matt a na druhé straně seděl Christobald a před ním Simon neměla jsem potřebu se na ně dívat. ,,Stalo se něco Kiro?" Zeptala se matka. ,,Vůbec nic nemůžu si jednou všímat svého jídla?" Nekontrolovatelně jsem vystartovala. Moje ruka vzplanula. Pozorovala jsem jak vzplanul ubrousek který jsem měla vedle talíře. 

Matka chytla mojí ruku a položila jí do džbánu s vodou naštvaně jsem se na ní podívala a s hlasitým zavrzáním židle jsem vstala od stolu. Rychlým krokem jsem prostě odešla.

Seděla jsem ve svém pokoji a pozorovala draky zabalená v pleteném přehozu a usrkávala jsem čaj. Lusy se tu dnes už neukázala zjevně jsem jí naštvala proto jsem jí zítra chtěla jít najít a omluvit se jí. Dnes zase letěl otec s matku ten pohled bych přála každému je to dokonale romantické. 

Tak jo pardón celý den jsem někde lítala a nestihla jsem tuhle kapitolku vydat takže jí vydávám alespoň teď jako čtení na dobrou noc.

Mimochodem zajímavý zvrat nemyslíte?