Zničená drakem (Dokončeno)

27.kapitola

Pomalu jsem se otočila a přímo naproti mojí tváři létal malý zelený dráček. Vyděšení opadlo a já se na ní usmála. Pak mi přistál na rameni. Byla to Lexi pomocí ohnivých střel mi ukazovala kudy jít nevěděla jsem proč se prostě nepromění? Tahle otázka mi proletěla několikrát hlavou.

Zastavili jsme před bílím domkem Lexi mi sletěla z ramene, posadila se na zem a proměnila se. ,,Ahoj omlouvám se za netradiční přivítání, ale když se lesní drak promění nemůže se jako normální drak proměnit kdykoliv zpět musíme určitou dobu počkat." Nové informace se mi hrnuli do hlavy a pomalu se ukládali. ,,Ahoj to jsem nevěděla děkuji za nové informace. Kam mě to vedeš?"

,,No už nikam, jsme tady bydlí tu Iris čarodějnice, která už pár lidí jako jsi ty potkala. Může ti pomoct." Udělala krok směrem k domku, ale já se ani nehnula. Když Lexi zjistila, že za ní nejdu otočila se a nechápavě na mě koukala. ,,Co se děje? Neboj se nemáme v plánu ti ublížit." Mile se usmála. ,,No jde o to, že nevím proč mi pomáháš skoro mě neznáš a stejně mi pomáháš." Ona se vrátila ke mě. A položila mi ruce na ramena jako to dělával Christien. 

,,Dejme tomu, že jsem potkala tvého dobrého přítele, který o tobě mluvil moc hezky jsi prý inteligentní, milá a dokážeš změnit to co se teď tam venku děje." Mě se zastavili všechny mozkové procesy a jen jsem zírala. ,,Ty jsi mluvila s Christienem? Kdy? On byl tady?" držela jsem její paže a lehce s ní třásla. 

Ona se usmála. ,,To nevím přesně kdy, ale ano byl tady a mluvil se mnou.A  prosím dej ty ruce pryč je mi z tebe zima." Podívala jsem se na svoje ruce a její paže a zjistila jsem, že jí na nich dělám námrazu. Rychle jsem sundala ruce a ona si promnula svoje paže. ,,Promiň." řekla jsem rychle.,,To je dobrý pojď." 

,,Za kým to jdeme?" zeptala jsem se potom. ,,Za Iris velmi starou a moudrou mágyní." Zaťukala na dřevěné kovem pobité dveře a zevnitř se ozvalo docela překvapivým mladistvým hlasem. ,, Je otevřeno Lexi."  Vešli jsme dovnitř byla to malá chaloupka se stolkem dvěmi židlemi kuchyňkou a ještě jednou místností která neměla dveře, ale jen záclonu, která plnila jejich funkci. Zády k nám stála žena s černými vlasy sepnutými do drdolu. 

Když se otočila měla sobě kalhoty a přes ně sukni jeden její cíp měla zvednutý nahoru zastrčený za pásek ke kterému měla přidělaných několik kožených váčků.  V obličeji a ne nepůsobila staře vypadala tak na třicet let. Podle toho co Lexi říkala jsem si myslela, že bude mnohem starší. ,,Ráda vás poznávám princezno Kiro." Překvapilo mě, že ví kdo jsem, ale Lexi jí o nejspíš řekla. 

,,Také vás ráda poznávám madam." nevěděla jsem jak jí mám oslovovat. ,,Co tě nemá děvenko vypadám mladě, ale dávno už mladá nejsem je mi už více než sto let. Jen mágové a čarodějové stárnou jinak než ostatní tvorové stárneme podobně jako jednorožci a pegasové a to hodně pomalu."  

Jen jsem na ní zírala bez jediného slova. ,,Co vás trápí princezno?" zeptala se aby jsme se konečně dostali k problému. ,,Jde o moje schopnosti vůbec je poslední dobou nemám pod kontrolou." řekla jsem a pozorovala její zadumaný výraz. ,,Dobře tak mi řekni v jakých chvílích se tvoje schopnosti sami aktivují. Tím musíme začít aby jsme to mohli vyřešit." 

,,No u ohně je to jednoduché když se naštvu tak se aktivují. U ledu nebo vody nevím." Ona pokyvovala hlavou. ,, Dobře takže na to se dá zapracovat, teď ještě ten led kdy naposledy jsi něco zmrazila?" Podívala jsem se na Lexi. ,,No před chvilkou jsem málem zmrazila Lexi." Iris nadšeně tleskla. ,,O čem jste spolu mluvili na co jsi myslela?" Okamžitě na mě vysypala hromadu otázek. ,,Mluvili jsme o Christienovi. Je to..." ona mě zastavila.

 ,,Vím kdo to je a jaký k němu máš vztah. Zamrazila jsi část svého srdce bojíš se ho otevřít někomu dalšímu Christien ti ublížil a ti jsi proto tuhle část zmrazila část se všemi vzpomínkami na něj a když o něm začneš mluvit tak se tvoje podvědomí snaží zastavit tu bolest, kterou ti to způsobuje tím, že začne mrazit vše okolo."

Já na ní jen zírala naprosto přesně definovala jak se cítím. ,,A víte co s tím?" Opatrně jsem se zeptala. ,,Ale jistě, že." řekla s úsměvem. ,,Je to dost jednoduché aby jsi přestala mrazit všechno okolo stačí se otevřít novým lidem a příležitostem máš v paláci přece jen šest princů, kteří jistě stojí o tvojí přízeň zkus se jim otevřít a tvoje mražení se uklidní s tím ohněm je to těžší je několik cvičení které za pár dní zvládneme a můžu tě naučit jak využít tvoje schopnosti i jinak." 

Já se usmála a objala jí.,,Děkuji." řekla jsem ona mě poradila po zádech. ,,To je maličkost."  Pak mi ukázala nějaké cviky na uklidnění a koncentraci. V jednu chvíli jsem se rychle postavila a vyděšeně jsem se ptala kolik je hodin.Obě se mě uklidnili, že tady je čas pomalejší než venku sice to není o moc, ale o něco ano.

Později jsme se shodli na tom, že už to pro dnešek stačilo a, že bych se měla vrátit domů. Lexi mě doprovodila k bráně a mě napadla ještě jedna otázka. ,,Jak je možné, že tady žije jeden náš drak? Myslela jsem, že nám nevěříte."  Ona se usmála. ,,Tenhle drak zachránil život vílí královně projížděla se na svém jednorožci a kus skály se pod ní zhroutil ovšem ten drak byl poblíž a chytil jí i jejího jednorožce. Ona ho jako výraz díků povýšila do šlechtického statusu jako rytíře. A on tady už zůstal." 

,,To je zajímavé mrzí mě, že se musíte stále skrývat až budu královnou tak to změním otec nastolil mír mezi lidmi a draky a já ho nastolím mezi nadpřirozenými a draky s lidmi."  Lexi se usmála. ,,To je přesně ten důvod proč ti pomáhám." řekla a objala mě. ,,Jsi nadějí našich světů." Já se usmála. ,,Snad tebe ani váš svět nezklamu." 

Pak už jsem prošla zpět do temného lesa.  Vrátila jsem se stejnou cestou kterou jsem odešla.Když jsem se vrátila do své komnaty překvapeně jsem narazila na otce, který pochodoval po mém pokoji sem a tam. ,,Děje se něco otče?"  Otočil se ke mě a v jeho výrazu se zračili starosti.,, Víš jak jsem ti vyprávěl o těch stvořeních jako jsou jednorožci, víly, čarodějové a jiní tvorové?" Jen jsem přikývla. ,,Tak to nebyli jen pohádky tyto tvorové žijí mezi námi skrývají se mezi námi a teď dokonce někteří poddaní tvrdí, že je viděli ničit úrodu, takže nezvládají platit daň." 

,,Tak počkej vím, že tyhle tvorové žijí a jsou pravý, ale tohle by nikdy nedělali lidi se jen nezvládli o svou úrodu pořádně starat tak to svádějí na nadpřirozené bytosti a to není fér. Neútoč na tyhle tvory jsou bezbranní a již několik let utlačovaní jsou mírumilovný národ a nechtějí vyvolávat nepokoje a už vůbec ne válku. Nejdřív si ověř fakta oni nikoho a nic neohrožují žijí v harmonii s přírodou neničí jí, ale pomáhají jí."¨

Otec na mě překvapeně koukal. ,,A tohle všechno víš jak?" A vtu chvíli jsem se v duchu profackovala. ,,Četla jsem o tom a znám jednu takovou bytost." srdce mi bilo ohromnou rychlostí. ,,V jaké knize kde tu knihu najdu a chci aby jsi mi řekla kde se ten tvůj tvor ukrývá. Okamžitě pokud možno."   měl ruce zkřížené na hrudi a já jsem seděla na své posteli. ,,Ani jedno se nedozvíš neřeknu ti to a teď opusť mojí komnatu."

On, ale zůstal stát. ,,Jsem tvůj otec a neodejdu odtud dokud mi to neřekneš." Chceš to hrát takhle otče jak chceš. ,,Dobře, ale jestli dovolíš teď si dám koupel a pak bych šla spát jestli tu chceš pochodovat až do rána prosím já, ale hodlám spát." 

Šla jsem tedy do místnosti s kádí kde se za chvilku objevili Lusy s Beatrix.  Když jsem po koupeli vylezla otec už tam nebyl jen jsem se pro sebe usmála. Lusy s Beatrix jsem poslala pryč a posadila jsem se na balkón. Draci dnes létali níž než normálně a hlavy měli přilepené k zemi. Hledali nadpřirozené tvory. Dokonce párkrát slétli až na zem, ale nic nesebrali.Až hodně pozdě večer jeden drak slétl a když zase vzletěl nesl něco v pařátech. A pak přistál na nádvoří kam jsem, ale nedohlédla. 

Co se to tam zase děje? Tak jo omlouvám se ale včera jsem nestihla vydat nic měla jsem toho moc a tak slibuji že zítra jako omluvu vydám dvě. Zdraví vaše Elizabeth.