Zničená drakem (Dokončeno)

62.kapitola

,,Chrisi?" On se na mě zaraženě podíval a pak řekl. ,,Kdo jste? Kde to jsem?"  V ten  moment jsem jen koukala a naprosto nechápala. Eragon se praštil do čela a já i Lexi jsme se na něj podívali. ,,Iris mě varovala říkala, že pokud je magie použitá na na kletbu moc silná je možné, že se jí nepovede zrušit tak, jak by jsme chtěli." Zamračila jsem se. ,,A to jsi nám to nemohl říct dřív?!" Eragon se na mě podíval a naštvaně řekl. ,,Udělal jsem toho snad málo? Varoval jsem Iris i královnu dostal se do paláce a pomohl ti už několikrát. Riskuji pro tebe svůj život tak si to křičení nech." Uvědomila jsem si, že na mě padá nervozita. ,,Promiň nemyslela jsem to tak jen je toho na mě hodně." Najednou se ozval Chris. ,,Řekne mi už konečně někdo kde to jsem a kdo jste? A taky jak to, že mě bolí tak moc celé tělo?" 

Všichni jsme se podívali na Christiena, který se držel za žebra a opíral se o zeď. ,,Jsi v palácovém vězení, tělo tě bolí protože tě zaklela čarodějka, mučila tě a je toho ještě spousta. No a tohle je Eragon a tohle Lexi." Představila jsem své přátele. ,,Ano já vím je si pamatuji, ale kdo jsi ty?" Ukázal na mě zasadil mi tak bolestivou ránu bylo to jako by se moje srdce právě rozlomilo. ,,Já jsem Kira, jsem princezna Kira." Chris vykulil oči a pak se zarazil. ,,Výsosti omlouvám se za nezdvořilost." Chtěl se zvednout a uklonit, ale já mu to nedovolila. ,,Zůstaň sedět prosím, ještě si ublížíš." On se zarazil. ,,Chci vám projevit úctu vážím si vás výsosti. Od doby kdy jsem začal pracovat ve stájích jsem se s vámi chtěl setkat. Samozřejmě za lepších podmínek. Smím se zetat z čeho jsem obviněn?" Měla jsem na krajíčku nejen, že mě nepoznával ještě jsem mu musela říct co by ho mělo čekat a co údajně provedl. ,,Výsosti? Jste v pořádku?" Polkla jsem a snažila se uklidnit.,, Ano jsem neříkej mi výsosti stačí Kiro. A jsi zde za údajné stýkání s nadpřirozenými bytostmi." 

Chris jen překvapeně hleděl. ,,Já, ale to nemůžete nedělal jsem nic špatného já, já .... přijmu svůj trest."  Klekla jsem si k němu a dala mu ruce na ramena. ,,To neuděláš! Nedovolím ti to! zachráníme tě." Chris nechápal jeho zmatený výraz stále nabíral na intenzitě. ,,Proč se o mě tak zajímáte výsosti? Můj otec mě učil, že musím přijmout následky svých činů ať jsou jakékoliv. Proč bych vás měl zajímat." Já se jen smutně uchechtla. ,,Protože jsi pro mě moc důležitý Christiene. A teď musíš zmizet."  Postavila jsem se a otočila se k Eragonovi. ,,Vezmi ho k Iris a postarejte se o něj prosím." Eragon přikývl a Chris jen bezradně koukal. ,,Neboj se nic se mu nestane. teď už běžte vyčaruji tu dočasného Christiena aby hned nepřišli na to, že je pryč." Objala jsem ho. ,,Děkuji jsem ti moc vděčná." On se usmál. ,,To je maličkost. Teď už, ale běžte."  Přikývli jsme a vydali se pryč. Ještě jsem se podívala na Chrise, který už neřekl ani slovo jen mi přikývl a zkoumavě si mě prohlédl.

Vyšli jsme ven a vydali se do mojí komnaty. ,,Musíme najít Morganu." Pronesla jsem v zavřeném pokoji. ,,Ano je to teď ten nejdůležitější úkol." S Lexi jsme si sedli ke stolu a začali vymýšlet jak projít všechny tajné chodby a najít Morganu dřív než se stane něco špatného. Věděli jsme, že Morgana může být kdekoli a slyšet cokoli dokonce nás i překvapilo, že ještě nic nezkusila, kromě toho v té cele. Celou tu dobu jsem myšlenkami utíkala k Christienovi.

Z ničeho nic se rozrazili dveře a stál tam Matt.,, Mám špatnou zprávu." to byla jeho první slova, která pronesl při vstupu. ,,Co Chris zachránili jste ho?" Obě jsme přikývli a čekali co nám řekne. ,, Víly, elfové mágové a jiní tvorové útočí na všechny lidi, kteří jim přijdou do cesty prý jsou jako smyslů zbavení tvůj otec na ně chce vytáhnout s armádou. Někteří lidé tvrdí, že mají rudé oči a nic je nezajímá jsou prý tvrdohlavě vpřed." Lexi se zarazila. ,,To nedává smysl víly a ostatní nadpřirozená stvoření mají oči rozličných barev nemají je rudé. Něco se muselo stát." Uchechtla jsem se. ,,Morgana se stala." Lxi zakroutila hlavou. ,,Jak by mohla už je nějakou dobu tady a skrz brány by jí nikdo nepustil." Lexi se opravdu pořádné zamyslela. ,,Počkat! Existují kouzla, která se dají spustit na dálku. Například při použití nějakého slova nebo se dají vyslat tak aby byli účiná až v určitou dobu, ale nikdy jsem neslyšela o někom kdo by to dokázal použít a už vůbec ne o nikom kdo by to použil na tolik lidí."

,,Myslím, že máme velký problém." řekla jsem a chytla se zoufale za hlavu. ,,Myslím, že máme tolik problémů k řešení, že mě z toho začala bolet hlava." Lexi mi položila ruku na rameno a bylo to jako by mi tím říkala, že v tom nejsem sama. ,,Musíme zastavit otce, nesmí mezi sebou válčit. Ta válka by nikdy neskončila." Řekla jsem a postavila se. Pak jsem si upravila šaty a vydala se za otcem. ,,To si myslíš, že ho zastavíš jen tím, že tam přijdeš a řekneš mu ať to nedělá? Nezapomeň, že ho teď ovládá Morgana není to tvůj otec." Podívala jsem se na ní. ,,Co jiného bych měla děla, musím udělat aspoň to." 

Otce jsem našla u stájí akorát pokřikoval rozkazy což mu nebylo vůbec podobné. Poklepala jsem ho na rameno a počkala až se otočí. ,,Ano Kiro? Co potřebuješ?" Polkla jsem. ,,Chci tě poprosit aby jsi s nimi nebojoval. Nech je být nemohou za to jak se chovají jsou zakletí."  Otec se zhluboka zasmál. ,,Ani náhodou. Zabíjí můj lid ničí pole a vesnice a mám je nechat být? Mám je nechat zničit celou zemi? Zbláznila ses?!" Upřeně jsem na otce koukala. ,,Možná jsem se zbláznila, ale aspoň se nechovám jako ty. Nedovolím ti s nimi bojovat." Otec se na mě podíval a pak řekl. ,,A já ti nedovolím mi v tom zabránit. Stráže!" Vykulila jsem oči a nechápala co se děje. Stráže si stoupli vedle mě  a otec vydal rozkaz. ,,Odveďte jí do její komnaty a nikoho tam nepouštějte a nezapomeňte jí zamknout!" 

,,Otče prosím, zamysli se jaké to bude mít následky, když uvrhneš zemi do další války!" On měl, ale okamžitě argument. ,,A jaké si myslíš, že bude mít následky, když je nechám dál ničit svou zemi?" Pak nasedl na koně, kterého mu přivedli a naposledy řekl jen. ,,Zbohem." A v očích se mu zaleskla Morgana. Došlo mi na co tím narážela. Tohle byl ten okamžik kdy by měl otec zemřít já to , ale nedovolím...

Tak moc se omlouvám ale neměla jsem čas vydat kapitolku tak jí máte teď nemohu slíbit, kdy vyjde další, ale ještě tak tři do Vánoc vydám.