Zničená drakem (Dokončeno)

20.kapitola

Když odešla sama jsem zamířila do své šatny, abych našla nějaké šaty, které by se na ples perfektně hodili mělo to být až za týden, ale i tak bylo potřeba abych si šaty vyzkoušela co nejdřív aby se mohli, když tak ještě upravit byli sice šité na míru, ale moje postava se časem trochu měnila. Teď jsem měla, no dejme tomu, že opravdu ženské tvary.

V šatně jsem narazila na dvoje, které mi padli do oka oboje byli tmavě modré což bylo velice příhodné vzhledem k tomu, že princové měli mít tmavě modré škrabošky. Já mohla mít minimálně modré šaty a škrabošku k tomu sladím.  

První jsem si zkusila šaty, které byli bez ramínek byly z lesklého tmavě modrého sametu a byli opravdu jednoduchého střihu. Se srdcovým výstřihem a v předu byli krátké do poloviny lýtek a  vzadu měli vlečku.  Moc se mi líbily byli lehké a vzdušné ovšem ty druhé mi také brali dech. Byli rovněž bez ramínek, ale tentokrát byli všude stejně dlouhé a sukně byla z tylu. Nahoře byli tmavě modré a čím níž jste se podívali tím světlejší byli až nakonec byli úplně bílé.

,,Tak které si vybereš? Tyhle jsou ti v pase širší museli by se zúžit." Ukázala na ty s tylem. ,,Myslím, že tyhle jsou dobré. Co myslíš ty Beatrix?" chtěla jsem znát její názor ona se na mě překvapeně podívala. ,,No já myslím, že vám sluší oboje takže je jen na vás které jsou vám pohodlnější." Skoro jako by to šeptala. ,,Děkuji,  ale ani tak jsi mi neodpověděla přesně které by sis vzala ty?" zeptala jsem se jí. ,,Ty co máte na sobě se podle mě hodí dokonale." řekla s opatrným úsměvem. ,,Dobře a co ty Lusy souhlasíš?" Koukla jsem na druhou stranu. ,,Naprosto." S úsměvem a špendlíky v ruce ke mě přišla a začala upravovat a naznačovat části, které se u živůtku museli ubrat aby mi šaty perfektně sedly.

,,Tak mi tedy jdeme už nic nepotřebuješ? " křikla na mě Lusy ode dveří které se o minutu později rozrazili a málem zasáhli obě mé komorné. Ten dotyčný sice zaklepal, ale nečekal na vyzvání. Lusy s Beatrix jen tak tak uskočili a uklonili se Mattovi, který se záhy ve dveřích objevil. Beatrix se jako první vzpamatovala z příchodu Matta a táhla zírající Lusy pryč z místnosti a zavřela za nimi dveře.

,,Vyděsil jsi moje komorné." zasmála jsem se. ,,To mě moc mrzí zvlášť ta hnědovlasá na mě koukala jako na přízrak." Já se zasmála. ,,Myslím že na  tebe spíš zírala jak na svatej obrázek myslím, že se jí líbíš."  On rádoby namyšleně zvedl nos nahoru.,,Jsem totiž pohledný mladý "princ"." Na slovo princ dal zvlášť důraz. 

,,Neboj na to jsem nezapomněla princátko. Co jsi mi chtěl ukázat, že jsi sem tak vletěl?"  On se rozhlédl po pokoji a  nakonec mě chytl za ruku a odvedl na balkón. A mě se tak naskytl pohled na krásný západ slunce. Bylo to jako by každý odstín oranžové dělil oblohu na menší kousek. Byla to prostě nádhera. Ve svých vínových šatech jsem se opírala o zábradlí na balkóně vedle Matta který stejně jako já fascinovaně zíral na oblohu.

,,Je to nádhera chápu, že si se o to chtěl podělit. Přijedou na turnaj tvoji rodiče s bratrem?" chtěla jsem to vědět, protože jsem je už celé věky neviděla a jeho mladšího bratra jsem naposledy viděla, když mu bylo sedm a teď mu bylo už jedenáct. ,,Psali, že se tu ukážou, ale nemám tušení jestli tu stihnou být už na ten maškarní ples." Odpověděl s pohledem stále upřeným na oblohu. ,,Snad ho stihnou bude to zábava. Oslavím tam zároveň svoje narozeniny takže to bude i můj narozeninový ples. Snad všechno vyjde tak jak bych chtěla."

,,Máš v plánu si z těch princů vybrat svého budoucího krále?"  Teď už se díval na mě. ,,No i ty mezi ty prince patříš pokud samozřejmě budeš mít zájem."  Otočila jsem k němu hlavu a prohlédla si jak vypadá ve světle oranžových odstínů západu slunce. ,,Jistě, že mám. Mám ovšem otázku budeš s někým z nás dostatečně šťastná? Vím, že tajně doufáš v Christienův návrat." 

,,Máš pravdu doufám, že se vrátí, ale myslím si, že minimálně s jedním bych dokázala být šťastná." S úsměvem jsem se dívala do Mattových očí. On se snažil odlehčit atmosféru a tak pronesl. ,,Doufám , že nemyslíš princátko Dominika." To mě zase rozesmálo. ,,Tak to ani omylem myslím prince s modrýma očima." nedořekla jsem to protože se zapojil do hovoru. ,,Tak to nám princátko a myslím, že i Simon vypadávají, ale stále zůstává princ ze severního království ten ledový drak myslím že Filip a  já moc jsi to nezúžila." 

Já jen protočila očima měl pravdu tři z pěti princů měli modré oči. ,, To sice ne, ale o dvou z nich nemůžu říct, že jim to nejvíc sluší v jezdeckém oblečení a s bahnem ve vlasech." široce jsem se usmívala. ,, Nemám ani tušení který z nich by to mohl být." usmíval se a zase se podíval na oblohu. ,,Tak to je škoda." Odpověděla jsem a taky se zahleděla na oblohu. ,,Myslela jsi to vážně. Dokázala by jsi být se mnou šťastná?" Odpoutala jsem pohled od už zmizelého západu slunce. ,,Ano myslela jsem to vážně. Od doby co tu Christien není jsi jediný kdo mě rozesměje obejme a dokáže se mnou normálně mluvit a co si budeme, ten tvůj úsměv a hnědý rozcuch je na tobě dost přitažlivý."  

On si prohrábl vlasy a překvapeně se na mě podíval.,,To jsem opravdu nečekal."  Potom mě objal. ,,Jsem rád, že zatím vedu tvou tabulku princů." já se usmála do jeho hrudi. ,,No jo asi máš buď ohromný štěstí nebo to je jen náhoda." 

Když odešel vzala jsem si svou košili na spaní a vlezla jsem pod peřinu. Otevřela jsem knihu a začala jsem si číst. Dnes jsem ani nepozorovala draky po nějaké chvilce mi začali padat oči a usnula jsem.

,,Vstávej šípková růženko je bílí den." Otevřela jsem oči a nade mnou stála Lusy. ,,Jé... ahoj." vylezla jsem z postele oblékla se a vydala se na večeři. U stolu jsem si povídala s Mattem i rodiči a bylo to velmi příjemné ráno. Později jsem se věnovala zařizování a plánováním plesu. Což už tak zábavné nebylo. Matt mi přišel pomoct tedy to mi tvrdil, ale po tom co začal skládat lodičky a draky z papíru s ním byla aspoň legrace. 

,,Nechceš toho už nechat a házet si třeba s tímhle?" ukázal jeden svůj létající výtvor z papíru, který vypadal jako malý drak. ,,To nejde musím to dodělat už zbývá jen pár dní." On se na mě podíval se štěněčíma očima. ,,Dobře už mě to stejně nebaví."  On se zářivě usmála a samou radostí mě objal. Já ho se smíchem odstrčila. ,,Pomačkáš mi šaty." řekl jsem rádoby starostlivě.  Pak jsme si pohazovali s jeho papírovým drakem. Chvíli jsme si házeli a pak se to stalo chytla jsem papírového draka a on začal hořet. 

Matt ke mě přiběhl a udusil hořícího draka.,,Já ... moc se omlouvám promiň." pak jsem kolem něj proklouzla ven. Slyšela jsem jak na mě volá. ,,To je dobrý Kiro nic se přece nestalo vrať se." Já se, ale nevrátila.

Už zase byla Kira rozhozená její schopnosti se dají ovládnout ale jen v případě, že bude vyrovnaná.

Další kapitolka jsme v polovině ještě nás to nejzajímavější čeká.