Zničená drakem (Dokončeno)

32.kapitola

Rozhodla jsem se zajít ještě do zahrady abych se provětrala před tím než strávím celý večer mezi zdmi paláce. Vyšla jsem na zahradu a uviděla Christobalda jak se kroutí na lavičce ve snaze najít tu nejpohodlnější pozici na čtení. ,,Smím si přisednout?" Promluvila jsem na něj a on sebou trhl a zvedl ke mě zrak. ,,Jistě jen se posaďte " Posadila jsem se vedle něj a upřela na něj zrak. naklonil zlehka hlavu na stranu a přimhouřil oči. ,,Proč si mě tak prohlížíte výsosti?" Zeptal se najednou. ,,Omlouvám se, ale jen jsem něco chtěla zjistit."  On jen kývl. Potom jsme si povídali nějakou chvíli a já stále sváděla boj zda ho mám oslovit jménem a doufat, že je to skutečně Christien nebo se toho vzdát ... vzdát se naděje, že ho ještě někdy uvidím.

,,Jste v pořádku princezno?" Tak teď nebo nikdy. Řekla jsem si v duchu. ,,Christiene? Jsi to ty?" On vytřeštil oči a v jeho obličeji byl zmatený výraz. Na malou chvíli jsem si myslela, že jsem se spletla, ale pak jsem to uviděla, jeho tmavé zelené oči se rozzářili nabrali tu správnou barvu jeho vlasy byli černější než před tím a jeho tvář byla jeho, byl to skutečně on. Zalapala jsem po dechu a zakryla si ústa rukou. Nevěděla jsem jestli mu chci nadávat, praštit ho nebo ho obejmout. Ani jeden nic neříkal a tak prolomil ticho. ,,Talita říkala, že to nemusí fungovat tak dobře jak bych chtěl, když ..."  Zarazil se a podíval se na mě. Já jsem nevěděla co bych měla říct nebo dělat jen jsem zírala a sváděla onen vnitřní boj. 

,,Ki? Jsi v pořádku?" Postavil se a udělal dva kroky ke mě. Položil mi ruku na rameno a to mě probralo postavila jsem se na proti němu ovšem zdálo se mi, že jsem příliš blízko tak jsem udělala krok dozadu. ,,Ptáš se mě po roce co jsi zmizel a nechal jsi mi jen dopis ve, kterém jsi se se mnou loučil, jestli jsem v pořádku?!" Založila jsem si ruce na hrudi a zírala na něj. ,,Ki já se omlouvám vím, že to bylo dlouho, ale pak jsem tě viděl s Mattem a myslel jsem, že jsi s ním skutečně šťastná a nechtěl jsem sem jen tak přijít a zničit něco co mezi vámi bylo. Chtěl jsem se, ale přesvědčit, že jsi šťastná a tak jsem přesvědčil Talitu, aby mě začarovala a navíc nechtěl jsem aby mě někdo poznal." Jen jsem si ho prohlížela byl svalnatější než jsem si ho pamatovala a měl jiné rysy ve tváři a strniště na tváři pro mě bylo také novinkou. ,,Víš co Christiene? Teď nevím jestli tě mám praštit nebo tě obejmout celou dobu jsem si přála aby ses ozval nebo aby sis se vrátil tvrdila jsem, že se na tebe nezlobím, ale teď, když tě tady vidím zlobím se hrozně se zlobím, proč jsi to udělal proč jsi tam nepočkal a neřekl mi to, proč si napsal jen dopis? Kdyby jsi mi to vysvětlil objal mě a pak odešel bylo by to lepší!" 

Měla jsem na krajíčku byl jsem vzteklá, ale zároveň šťastná, že ho vidím. Moje pocity byli jako bouře, která nešla zastavit. Za chvilku jsem ucítila jak mi v rukou žhne oheň a led ho hasí. Christien ke mě přistoupil a chytil mě za ně. Vyděšeně jsem ucukla musela jsem ho přece spálit. Podívala jsem se na jeho ruce, ale nebylo tam nic. Zvedla jsem k němu zrak. ,,Jak to?"  On se usmál. ,,Když někoho miluješ je jedno jak silný je jeho oheň nikdy tě nespálí."  Jen jsem tam stála a nechala jeho slova znít jako ozvěnu v hlavě. ,,Kiro?" Promluvil, ale já neřekla ani slovo. ,,Ne já to nejde." Otočila jsem se a běžela do zámku ve dveřích jsem málem srazila Matta a na schodech jsem se protáhla kolem rodičů. 

Zabouchla jsem za sebou dveře komnaty v domnění, že jsem tam sama a lehla si na postel. ,,Co se stalo proč brečíš?" Lusiin hlas prorazil ticho vyplněné jen mými vzlyky. Posadila jsem se a stáhla jí k sobě na postel. Ona si odevzdaně lehla vedle mě a podívala se na mě. ,,Tak mluv." Pobídla mě. ,,Christobald je ve skutečnosti Christien a já jsem ráda jenže mě to i štve a ještě mi řekl, že mě miluje a já nevím co mám dělat podle platných zákonů si musím vzít prince nebo minimálně rytíře a to Christien není a pak nevím jestli si ho chci vzít a ...." Nekontrolovatelně se mi udělal knedlík v krku a já se zase rozbrečela. Posadila jsem se abych mohla lépe dýchat a Lusy mě objala. ,,To bude dobré nějak se to vyřeší uvidíš." Utěšovala mě a já jí slzami smáčela šaty. ,, Já neví mám co mám dělat, ale vím za kým jít. vyndej mi prosím věci na koně."  

Podívala se na mě překvapeně, ale nic neřekla jen udělal co jsem po ní chtěla. Dostala jsem se do stájí a osedlala si koně doufala jsem, že nepotkám nikoho z princů a hlavně ne Christiena vyjela jsem zadní bránou ven tedy spíš se vyplížila cestou jsem nikoho nepotkala což bylo štěstí. Cesta trvala chvilku, když jsem seděla na hřbetě koně. Před vchodem do země víl jsem sesedla a vstoupila po vlastních nohou vešla jsem a Lexi na mě udiveně koukala. ,,Nečekala jsem tě tady tak brzy." řekla místo pozdravu. ,,No potřebuji mluvit s Iris prosím." Lexi jen přikývla a ukázala směrem Irisina domku. 

,,Ty jsi brečela?" Zeptala se cestou. ,,Ano, ale to vysvětlím později." Zaklepala jsem na dveře Irisina domku u, kterého jsme se ocitli. Ve dveřích se během chvilky objevil Eragon. ,,Kiro ahoj." Pozdravil a pustil mě dál. ,,Ahoj Kiro nejsi tu dnes nějak brzy?" Zeptala se Iris která seděla nad nějakou knihou.  ,,Ano protože jsem s tebou potřebovala mluvit." Ona se na mě ani nepodívala. ,,Copak chceš mi říct, že se vrátil Christien? Tedy přesněji , že jsi ho odhalila?" Vykulila jsem na ní oči. ,,Ano... Chtěla jsem si o tom s tebou promluvit." Konečně se na mě podívala. ,,Tak se posaď vyneseš ,mi spaní, dáš si čaj?" 

Posadila jsem se naproti ní. ,,Ano prosím."  Otočila se na Eragona a on jen přikývl.  ,,Tak co by jsi potřebovala vědět?"  Polkla jsem a podívala se na ní. ,,Christien mi řekl, že mě miluje a také se dotkl mých hořících rukou a neshořel." Ona se usmála. ,,A ty chceš vědět jak je to možné, že?" Jen jsem přikývla. ,,Je jediné kouzlo silnější než prokletí, jiná kouzla nebo dary. Slyšela jsi to jistě v mnoha pohádkách." Začalo to dávat smysl úplně vše poprvé když jsem pozorovala plamínek na své ruce a Christien stál vedle mě téměř se ho dotknul a nic se mu nestalo. ,,Tím mi chceš říct, že mě skutečně miluje?"  Ona jen nepatrně přikývla. ,,A je toho víc co nevíš, bohužel ti to, ale musí říct sám." Koukla jsem se na ní. ,,Tak proč to začínáš když mi to nechceš říct."  

Odfrkla jsem si. ,, Protože ti to musí říct sám pokud bych to řekla já porušila bych přísahu kterou jsem mu dala." Vyhrnula si rukáv a na jejím předloktí zářil stejný znak jaký se objevil u Eragona, když mi slíbil, že nikomu neřekne o tajné chodbě. ,,Dala jsi mu neporušitelný slib?" Ona se uchechtla. ,,Ne jsem vázaná přísahou čarodějek to je jiné. Nemusím vědět ani vše jen mi stačilo být v přítomnosti čarodějky, která kletbu pronesla.Měla jsem s ní kvůli tomu spor a tak tu kletbu přenesla na mě abych nemohla Christienovi pomoct." 

,,Jde o kletbu? Proto se tak dlouho nevracel? Nemohl? O to jde, že  ano. Musím s ním mluvit." Zvedla jsem se, ale ona mě zastavila. ,,Ještě je tu jedna věc, kterou tě chci naučit, nebo se o to přinejmenším aspoň pokusit. Jde o kouzlo, kterým můžeš někomu zachránit, život pokud mu byl neprávem odebrán. Jen tehdy tohle kouzlo bude fungovat. Je na něj potřeba spousta síly a je velmi nebezpečné jak pro tebe tak pro toho kdo má být zachráněn. Musíš tomu, že mu byl život odebrán neprávem věřit celým srdcem a musíš tomu odevzdat i část sebe je možné, že přijdeš o své schopnosti." Pak mě naučila ono kouzlo. Vysvětlila mi, že normálně je na tohle kouzlo potřeba více čarodějek nebo speciální byliny která roste v zahradě vílí královny.

Tak tady je další kapitolka vím je to dneska zase pozdě a moc se za to omlouvám budu se snažit vydávat dříve.