Zničená drakem (Dokončeno)

1.kapitola

Zůstaneme tam, kde skončil příběh Thalie.

Následující rok byl rokem změn. Zrušili se nesmyslné zákony a na krvavou hranici se posílali jen vrazi a vzbouřenci. Mírová dohoda byla zrušena a byl uzavřen trvalý mír, lidé a draci se volně pohybovali, z jedné země do té druhé a vznikali lidé dvojí krve. Všichni byli rádi, že se vlády ujal Sebastien a Thalie. Když už jsme u Thalie, získala se zpožděním dračí znamení díky spojení se Sebastienem. Ale byli tu někteří, kterým se tato vláda nelíbila a také se jim nelíbilo, že má plné právo na trůn Kira, tedy adoptovaná dcera Thalie a Sebastiena.

A teď k malé tedy teď už velké osmnáctileté Kiře. 

Těší mě, jsem Kira Dragon. Jsem adoptovanou dcerou krále Sebastiena a královny Thalie. Říkám jim mami a tati, protože si své pravé rodiče pamatuji jen matně. Myslíte si, že život princezny je skvělý, ne, to není, nenávidím ho. Od malička se musím učit sedět rovně, několik jazyků, taky tanec a etiketu. Každý den je to stále dokola, pořád ta samá rutina, ráno vstát, upravit se a jít na hodiny. Myslím, že už všechno umím zpaměti.

Necítím se v paláci moc dobře. A hlavně ne v jedné místnosti s určitým obrazem, na tom obraze je můj nevlastní děda, bývalý král. Ten obraz vzbuzuje hrůzu a respekt. Jen ho vidím, mám z něj husí kůži. Prý byl zabit při korunovaci mého otce šípem do hrudi.
Tenkrát to bylo zlý, všem tu šlo o život, dokonce i otci.

Moje komnata je v nejvyšším patře paláce úplně na konci chodby, mám tam obrovský balkón a šatnu. V té šatně je strašně šatů, na každou společenskou akci a důležitou událost jedny. Stále tam jsou ale jedny krátké, červené s nadýchanou sukní, které nosím nejraději. Skvěle se totiž hodí k mým blond vlasům a modrým očím. Oči mám prý po svém pravém otci a vlasy po matce, Thalie mi o nich často vyprávěla. Také mi k osmnáctinám věnovala krabičku, která patřila matce, byl v ní krásný přívěsek, který nosím stále na krku.

A rodiči pro mě jsou Sebastien s Thalií.

,, Ki, zlato, jsi tam? Jdu na snídani a napadlo mě, jestli nepůjdeš se mnou." řekla máma.,, Ano, jdu." vyrazila jsem z komnaty a máma si odkašlala. Otočila jsem se na ní s nechápavým výrazem.,, Zapomněla sis boty." ukázala k mým nohám. Protočila jsem očima a vrátila se pro boty. ,, Ty je taky moc často nenosíš, tak proč bych je měla nosit já?" ona se na mě podívala a já už radši mlčela.,, Co je dnes v plánu, zrušili jste mi všechny hodiny?"

,, No, víš, musíme s tebou probrat tvé devatenácté narozeniny, jelikož jsi korunní princeznou, musí se provést určitý obřad, při kterém dostaneš nějaké dračí schopnosti. Sice nejsi drak, ale musíš mít na zádech znamení, které má tvůj otec. A já ho také získala později, jak jistě víš, můj otec byl drak, takže jsem člověk dvojí krve a ještě z královského rodu. No každopádně, abys mohla usednout na trůn, musíš tohle znamení mít, a proto jsme se rozhodli ti ho dát o tvých devatenáctých narozeninách."

,, A co ten obřad obnáší?" zeptala jsem se s upřeným pohledem na mámu.,, To ti vysvětlí otec." jen jsem kývla a vešla do jídelny.,, Dobré ráno, mé dámy." řekl otec s úsměvem. Máma k němu došla, dala mu pusu a řekla.,, Tobě také dobré ráno. ",, Také přeji dobré ráno." posadila jsem se ke stolu a pustila se do snídaně. Máma se naklonila uprostřed snídaně k otci, něco mu pošeptala a on jen přikývl.

Když snídaně skončila, šli jsme do otcovy pracovny. Posadili jsme se do křesel a služebná nám přinesla čaj a sušenky.

,, Takže Kiro, ten obřad zahrnuje toto: Předstoupíš přede mne a kněz tě polije svědcenou vodou, pak ke mě natáhneš dlaň. Já tě říznu do dlaně a část tvé krve nechám natéct do kalichu, ze kterého se ty pak napiješ hned jak tam odkápne i má krev." No a pak strávíš noc na posvátném dračím místě. Není to nic hrozného i jako naše biologická dcera bys to musela podstoupit. I když už bys měla dračí znamení. U tebe ale musíme probudit minimálně znamení."

,, Chápu a kdy bude má oslava?" zítra v den tvých narozenin a obřad den po tom. To bude úplněk." pronesl klidně otec.,, Jak chcete. Pokud mě teď omluvíte, zašla bych si do zahrady."
Oba kývli a tím mě propustili. Rychle jsem se hnala chodbami, div že mi nespadla korunka. Doběhla jsem k altánu na zahradě a posadila se.

,, Dobrý den, princezno." pronesl mě známý hlas.,, Ahoj Christiane." byl to můj nejlepší kamarád a také to byl drak. Takže zábava byla vždy zaručená.,, Co máme dnes v plánu?" obešel mě a usmál se. Jeho černé vlasy mu padali do obličeje a zelené oči jen zářili.

,, Ty víš, co bych chtěla dělat." Vzal mě za ruku a vytratil se se mnou do nejzazšího kouta zahrady, kde se proměnil v krásného stříbrno-černého draka, ale jeho oči zůstali stejné. Sklonil ke mě hlavu a já ho pohladila. Milovala jsem létání na jeho hřbetě. Každou chvíli, když byl čas, jsme byli v oblacích. Už jsme byli tak sehraní, že nám šli i otočky, kotrmelce a průlet pod nedalekým mostem. Zajímavé ale bylo, že vždycky jsme skončili na stejném místě a to u křišťálových vodopádů.

Chris pomalu přistál a já slezla. Když se proměnil, posadil se vedle mě na zem.,, Tak jak se těšíš na své devatenácté narozeniny?" optal se po chvíli.,, Já ani nevím, má proběhnout jakýsi obřad při, kterém mi dají nějaké dračí schopnosti, hlavně jim tedy jde o to znamení, co má otec i matka. Nevím, bojím se a zároveň se na to těším."

,, Určitě to zvládneš a celou dobu tam budu s tebou." řekl s úsměvem na tváři.,, Dobře." oplatila jsem mu úsměv, byl to můj nejlepší přítel a byl tu pro mě, kdykoliv jsem potřebovala vypadnout z paláce.,, Nad čím přemýšlíš?" Vytrhl mě z uvažování.,, Nad ničím, v pohodě." odpověděla jsem mu a postavila se, jelikož jsem měla náladu se s ním pošťuchovat, drcla jsem do něj a on jen zakroutil hlavou.,, Tak ty takhle jo?! Fajn zlochtám tě tak, že se počůráš." vytřeštila jsem oči a utíkala pryč.,, Prosím, ne, Chrisi prosím!" nakonec mě chytil a začal mě lochtat.

Tohle bylo úplně běžné, když jsme byli spolu bylo nám jedno, kdo jsme. Já nebyla princezna a on nebyl kluk ze stájí, nikdo neznal jeho rodiče, byl sirotek, o kterého se staral starý podkoní a tak mu říkají kluk ze stájí.