Zničená drakem (Dokončeno)

64.kapitola

 Jela jsem jako o závod, nezastavovala jsem se a prostě jsem se drala kupředu. Konečně jsem se dostala k místu boje. Naskytl se mi pohled na krvavou vřavu. Víly, elfové, mágové a vojáci z našeho království se mezi sebou bili hlava nehlava, spousta z nich byla už mrtvá a mě to rvalo srdce. Tolik zbytečně promrhaných životů. Tohle muselo skončit. Rozjela jsem se přímo do středu a hledala jsem otce v jeho stříbrné zbroji. Problémem bylo, že i někteří elfové na sobě nesli stříbrnou zbroj a tak se otec těžce hledal. Snažila jsem se ještě při hledání vyhýbat šípům, které létali z obou stran a hlídala jsem si nohy, aby mě někdo z koně nestrhl. Konečně jsem ho zahlédla, byl několik metrů přede mnou. Stál mezi třemi elfy, kteří kolem něj obcházeli v kruhu, byla to ohromná přesila. Nešlo mi do hlavy proč se otec neproměnil a pak mi to došlo. Morgana musela být poblíž a bránit mu v tom, nejdřív musím najít jí, abych zastavila tohle krveprolití. Seskočila jsem z koně těsně vedle otce a srazila jsem elfa stojícího před sebou na zem . Nechtěla jsem ho zabít a tak jsem mu dala pouze velkou ránu do hlavy rukojetí meče.

Skácel se k zemi. Neměla jsem čas pozastavovat se nad tím, protože se na mě rozběhl další. Neměl v rukou meč ani jinou zbraň, ale kolem jeho rukou se točila magie. Vrátila jsem meč zpět na jeho místo a nechala své ruce vzplanout. „Tak pojď." Nechtěla jsem ho zabít jen zranit. Za sebou jsem zaslechla otcův smích zakončený slovy. „Jen pojďte na smrt!" Tohle nebyl on, vždy svůj lid chránil a nepouštěl se do zbytečných bojů. Svým ohněm a ledem jsem si kolem sebe vytvořila kouřovou clonu a uzemnila jsem další dva co po mě šli. Když clona opadla zahlédla jsem jak se v lese nedaleko mihl červený plášť byla jsem si jistá, že takový má jen pár lidí a Morgana je jedním z nich. Znovu jsem nasedla na koně a ohlédla se na otce. V tu chvíli se vedle mě objevil Matt. Pohlídám ho neboj. Pronesl a odrazil útok nějaké víly. „ Děkuji, ale dávej na sebe taky pozor." Pak už jsem se rozjela do lesa za mizejícím rudým pláštěm.

Běžela opravdu rychle. Dostali jsme se až na mýtinu s podivnými kameny. Seskočila jsem z koně a stáhla jí kápi. K mému překvapení pod ní byl jen fialový kouř, který se rázem rozplynul a v ruce mi zůstal jen plášť. „Vážně sis myslela, že mě tak snadno chytíš? Nenech se vysmát. Jsem nejmocnější mág, kterého jsi poznala a také poznáš. Sice tě nemůžu ovládat jako tvého otce a generála, ale můžu tě zabít." Pak se najednou mezi podlouhlými kameny objevila několikrát sama Morgana. Uchechtla jsem se. „To si můžeš zkusit." Ona se zasmála tím nepříjemným skřípavým smíchem a mě přejel mráz po zádech. „Už se třeseš strachem?" Zeptala se vyzývavě. „Tebe se nikdy bát nebudu." Najednou mi někdo proběhl za zády a řízl mě do ruky ze, které se okamžitě vyvalila krev. Instinktivně jsem si na ránu položila ruku a dál sledovala Morganiny dvojnice. Teď všechny drželi v ruce dýku na, které se leskly kapky mé krve. Morgana pak olízla čepel a děsivě se usmála. „Tvá krev je opravdu jedinečná. Drak, člověk, elf tolik chutí a tolik minulosti v jediné kapce." Naštvaně jsem po jednom odrazu hodila dýku. Tím to, ale proletělo jako duchem. „Proč se mi nepostavíš čelem? Proč se schováváš za magií. Jsi největší mágyně jak sama říkáš a bojíš se mě?" řekla jsem vyzývavě a podívala se na každý jednotlivý odraz zvlášť.

„Ještě si počkám obávám se, že máš v rukávu zase nějaký trik jak s těmi chodbami. Opravdu mistrně si odhalila můj maskovací manévr. Tleskám!" Pomalu zatleskala. V očích se jí nepřátelsky blesklo a já jen čekala na chvíli, kdy vystoupí ze stínů. „Tak si zahrajeme hru." řekla nakonec. „Nebudu s tebou hrát další hry už jsem jich hrála dost na to, abych věděla, že budeš zase podvádět!" Morganiny dvojnice se rozplynuli a zůstala jen ta poslední. Vystoupila z přítmí kamenní a zastavila se tak deset kroků přede mnou. „Tahle hra ovšem bude fér." Řekla a za mnou se mihl další stín, který mě pořezal na tváři. Máš rozostřené reflexi. Nejsi ve své kůži, že? Chceš vědět čím to je?" zeptala se s potměšilým úsměvem na tváři a nepřestávala si hrát s dýkou. „K čemu by mi to bylo? Snažíš se mě jen zdržovat. Na to nemám čas!" Rozběhla jsem se proti ní, ale k mému překvapení to byl také jen přelud, který se jevil jako pravý. „ Tak kde jsi!! Vylez z té díry a postav se mi!!"

Byla jsem vzteklá a jen jsem čekala na okamžik, kdy se za mnou zase mihne stín. Proběhl právě ve chvíli, kdy jsem se na něj připravila a srazila jsem ho k zemi. Byl to princ ze zimního království. Tasila jsem meč a dala jsem mu ho ke krku. „ Myslíš si, že nad ní vyhraješ?" Ušklíbl se, ale nevzpíral se. „Přidej se k ní vládni po jejím boku a budeš nejmocnější královnou." řekl mi jako by to byla samozřejmost. „Vymyla ti snad mozek?! Koukej se vzpamatovat!" Křikla jsem na něj a v tu chvíli se vedle mě objevila Morgana. „Ano Kiro přidej se ke mně. Byla by z tebe skvělá dvorní dáma mohla by jsi mít úplně všechno a úplně každého. Což mi připomíná, že by jsi něco měla vidět." Vykouzlila oblak ve, kterém se podobně jako v tajné místnosti objevil obraz Christiena, který se zmítal v horečkách. K němu se po zdech a zemi plazili úponky černé magie. Jen co se dotkli jeho kůže to místo zčernalo a Chris sebou cuknul pak se začal třást. Jen jsem to sledovala a čekala, že se tam každou chvíli objeví Lexi, ale zatím se tam neukázala a Chris se stále cukal. A pak se ozvala Morgana. „Vem dýku, kterou ti dávám z magie a zabodni si jí do srdce." On jako smyslů zbavený v ruce pevně svíral dýku, která se mu objevila v rukou a vrazil si jí do srdce. Padla jsem na kolena a upustila meč toho princ využil a pevně mě sevřel a meč mi dal teď pod krk on. „Lžeš tohle se nestalo!" Slzy mi stékali po tvářích a ruce se mi neovladatelně třásly.

„Ale stalo sleduj co se dělo dál." Mezi dveřmi se objevila Iris a Eragon, kteří se k němu vrhli. Eragon s ním zatřásl a Iris vytáhla dýku z jeho rány. Jen se na ní podívala a tiše zašeptala. „Už je pozdě, Morgana dokončila svou práci." Pak se dýka v jejích rukou rozpadla. Byla jsem zničená. Nemohla to být pravda nemohla jsem o něj přece takhle jednoduše přijít. „Tak co dávám ti poslední nabídku pak skončíš stejně jako on." Ukázala na mlhu vedle sebe. „Nikdy v životě se k tobě nepřidám ani, kdybys byla poslední člověk na světě!" Křikla jsem a použila jsem svou poslední sílu na seskupení magie, kterou jsem v sobě měla. Loktem jsem Prince odstrčila dozadu až dopadl na zem. Pak jsem Všechnu svou sílu poslala proti Morganě, ta, ale nezaváhala a naše magie se střetli. Můj oheň a led a její černá magie teď uprostřed tvořili obrovskou kouli magie. Každou chvilku se šoupla k někomu jinému. Teď vyhrávala ona, ale já jí to nechtěla dát zadarmo. Přidala jsem i druhou ruku a vložila do toho všechny své síly. Pak nastal ohromný záblesk magie a zvedl se prach.

Tvrdě jsem dopadla na zem, tak tvrdě, že jsem se musela chvíli vzpamatovávat ....

Tak jo je to tu nejspíše jedna ze dvou možná tří posledních kapitol. Možná vám jako Vánoční dárek dám poslední kapitolku téhle knihy a tak na Vás mám prosbu. Potřebovala bych vědět, kdo by chtěl další fantasy příběh a kdo by si chtěl dát teď nějakou docela od dechovku bez kouzel magie a jiných podobných věcí pouze romantický příběh. Dejte mi prosím vás vědět ať vím, který z již napsaných a připravených příběhů mám začít vydávat po tom co do vydám tenhle jen velmi nerada se budu loučit s Kirou, Chrisem, Sebastienem, Thálií a ostatními budou mi opravdu chybět.