Zničená drakem (Dokončeno)

51.kapitola

Kira

Probudil mě zvuk padající vody. Pomalu jsem otevřela oči. Ležela jsem na studené zemi přesněji na kameni. Pomalu jsem se zvedla, což byl špatný nápad. Ozvala se ohromná bolest hlavy. Sáhla jsem si na zátylek a ucítila tam krev.  Najednou na mě začal někdo mluvit. ,,Dobré ráno šípková růženko. Jak se nám spalo?" Byl to zase ten ženský nepříjemný hlas, který jsem slyšela u sochy. ,,Co se to děje? Kde to jsem?" Někdo zapálil pochodeň a mě se naskytl pohled na generála Dreaka a nějakou ženu. Dala bych všechno na to, že je to Morgana. Poté jsem se rozhlédla kolem. Byli jsme v nějaké jeskyni za vodopádem. Věděla jsem, že tady jsou, ale nepředpokládala jsem, že v jedné z nich skončím. ,,Co se mnou chcete udělat? A co tu děláte vy?" 

Dívala jsem se přímo na generála a čekala na odpovědi na své otázky. ,,No my s tebou nechceme dělat nic dokonce se tě ani nedotkneme jen to uděláme tak aby to vypadalo jako chyba někoho jiného." Nechápala jsem jak to myslí. ,, Jak to..." Nedořekla jsem to, protože  se ozvalo řinčení řetězu a Chrisův hlas. ,, Nechte mě být slyšíte?! Budete toho litovat až se z těch řetězů dostanu." Najednou se objevil přede mnou vypadal unaveně, hladově a hlavně zmláceně. ,,Chrisi?" řekla jsem překvapeně.,, Kiro? Jsi to ty?" Zamžoural do přítmí a když mě uviděl vyvalil oči.,, Proč je tady co po ní chcete?!" křičel na ně Chris. 

,,My, po ní nechceme vůbec nic, ale ty po ní budeš za nedlouho chtít kousek jejího těla, aby jsi zaplnil tři dny nenakrmeného draka." Pronesla ta žena. ,,Morgano, prosím nedělej to." žadonil Chris.,, Já jí přece nic nedělám, to ty jí zabiješ." Jen jsem se na Chrise vyděšeně podívala. ,,To neudělám." řekl rázně. ,,Ale ano uděláš, a pokud ne ty tak tvůj kamarád drak ano."  Pak mi kolem kotníku dali kus kovu napojený na řetěz a stejně tak Christienovi. Mezi nás dali zapálenou pochodeň a dali se na odchod. ,,Otec vám to spočítá generále!" Křikla jsem za nimi. On se zastavil a několika kroky se vrátil ke mě. ,, Nespočítá, když bude mrtvý." Sykl mi do ucha a zase se vzdálil. ,,Ne, to nemůžete." Do očí se mi nahrnuli slzy. ,,Prosím!!" Křičela jsem. ,,Tady tě nikdo neuslyší, křič si jak chceš. " řekla Morgana a zmizela za rohem. Jen co jsem si byl jistá, že zmizeli jsem se postavila. 

Nebyl to ovšem moudrý krok. Zamotala se mi hlava a zavrávorala jsem. To už se u mě se zařinčením řetězu objevil Chris. Dosáhli tak akorát k sobě. ,,Jsi v pořádku?" Já se na něj se zvednutým obočím podívala. ,,Jsem uvězněná v jeskyni s člověkem, který mi dvakrát zlomil srdce, tátovi hrozí nebezpečí a co tátovi, celé zemi a já se od tuď nemám jak dostat. Protože buď mě sežereš nebo upečeš a ani jedno se mi myslím nelíbí. Takže ne nejsem v pořádku. Kdybych se zachovala aspoň jednou jak mám nemuselo se nic z toho stát." Chytla jsem řetěz a prudce s ním několikrát trhla, ani se nehnul Chris mě chvíli jen pozoroval a pak řekl. ,,Ten řetěz je očarovaný, nedá se přetrhnout přepálit ani jinak poškodit, pouze odemknout kouzlem nebo klíčem." Naštvaně jsem se na něj podívala. ,,A to jsi mi nemohl říct dřív?" Založila jsem si ruce na prsou. ,,A poslechla by jsi mě?" Měl mě přečtenou. Jasně, že bych to i přes to zkusila na to jsem byla až moc tvrdohlavá.,, Ne, ale to ty už víš." 

,, Jak to, že nejsi drak? Když mě unesli byla noc." On se uchechtl. ,,Je ráno druhý den máme pár hodin než se proměním." Zoufale jsem si sedla na vlhkou zem a opřela se o studenou kamennou zeď. ,,Co s námi jen bude." řekla jsem do ticha. ,,To já nevím. Myslím, že jsme se zasekli na mrtvém bodě. Máme, aspoň čas si popovídat."  Já se jen uchechtla. ,,Ty vždycky najdeš na všem zlém i to dobré." Teď se uchechtl pro změnu on a sedl si kousek vedle mě a také se zády a hlavou opřel o kamennou zeď. ,,To je asi jediná věc, kterou se mi ještě nepodařilo zkazit. Jinak jsem zkazil úplně vše." Projel si rukou vlasy a zabodl pohled do země. ,,Tak to nejsi sám, já zkazila snad úplně všechno na co jsem se jen podívala." Ušklíbl se. ,,O tom pochybuji jsi princezna co ta by mohla zkazit?"  Podívala jsem se před sebe. 

,,Je toho spousta. V první ředě jsem od sebe odehnala člověka, který mi jako jediný rozuměl, pohádala se s otcem, zkazila zásnubní ples, a to všechno během tří dnů. Trumfni mě." Vyzvala jsem ho. ,, Opustil jsem dívku, kterou miluji víc než cokoliv na světě, nechal jsem se chytit mágyní, zničil jsem kus lesa a jako vrchol toho všeho nejspíš ublížím korunní princezně, protože se nedokážu dohodnout se svým drakem na tom co je pro nás nejlepší." Nastalo ticho a pak jsem se na něj podívala. ,,Vyhrál jsi, zkazil jsi víc věcí než já a ještě si zkazíš budoucnost, to nejsou moc zářivé vyhlídky." Oba jsme se zasmáli. ,,To máš zcela určitě pravdu, ale mám pocit, že ta budoucnost nebude mýt dlouhé trvání. Až splním to kvůli čemu jsme tady tak mě stejně zabijí."

Zvedl pohled ze země a stočil ho ke mě. ,, Nechci ti ublížit Ki." Pronesl polohlasně jako by nás někdo poslouchal.,, Neublížíš mi." řekla jsem rozhodně. ,,A to víš jak?" jeho otázka byla oprávněná a vracela se jako ozvěna.,, Neptej se mě jak to vím já to cítím." teď jsme se dívali na sebe a mlčeli.,, Myslím, že budoucí královně bych neměl odporovat. Ještě bych mohl skoncit v žaláři." Pousmál se.,, Ještě nejsem královna. A nevím jestli jí budu. Třeba se mě rodiče po tom co jsem udělala na plese zřeknou. Třeba jsou rádi, že jsem zmizela a ani mě nehledají."

,, Tvoji rodiče tě milují a nevzdají to dokud tě nenajdou. Zvlášť tvá matka, její odhodlání bych chtěl mít." pronesl uklidňujícím hlasem.,, To já také, kdybych ho měla tolik co ona, tak už je všechno jinak." Chris ke mě otočil i část těla a řekl.,, Jsi jedna z nejodhodlanějších lidí co znám. Kdyby jsi mohla, tak už dávno sedíš na trůnu."

Já se zasmála.,,To není tak jistý nejdřív bych se musela vdát a to půjde těžko, když jsem dala košem všem, kteří o mě stáli." On se na mě nechápavě podíval.,, Počkej ty sis se nezasnoubila?" zeptal se a koukal na mě unavenýma, vykulenýma očima. ,, Tak nějak jsem...utekla." pronesl jsem zaraženě. Chris se se pousmál a šibalsky se mu zablesklo v očích. Nad jeho výrazem jsem se na chvilku pozastavila. Všiml si toho a tak řekl.,, To mě mrzí, ale třeba je ještě naděje, princ Dominik to jen tak nevzdá."

Zamyslela jsem se nad jeho slovy. Víc by se mi líbilo, kdyby to nevzdal někdo jiný. Pomyslela jsem si , už už jsem se chystala, že to řeknu, ale on se zeptal.,, Proč jsi utekla?" Na tu otázku jsem neznala odpověď ani já sama. Možná to bylo, protože jsem se bála, možná proto, že jsem se nechtěla vzdát svých snů a citů k někomu jinému. Nic z toho jsem neřekla jen jsem se mu podívala zpříma do očí.

Moc se omlouvám, ale vůbec nebyl čas na psaní a tak vám posílám novou kapitolku až těď snad se líbila. Budu ráda za jakýkoliv komentář. Moc mě zajímá jaký z této kapitoly nebo přímo z téhle knihy máte pocit. Děkuji za to že jste stále se mnou.