Zničená drakem (Dokončeno)

59.kapitola

Kira

Už jsem se pomalu loučila se životem Chris se narovnal a pak ke mně obrovskou rychlostí přibližoval svou tlamu. Z posledních sil a se slzami na krajíčku jsem zařvala. „Chrisi ne!" Když v tom se najednou ozvali kroky a pak něco ozářilo celou místnost. Pak něco trefilo Christiena a ten se otočil. Vydal se tím směrem, ale v polovině se zastavil a proměnil. Můj dech se začal pomalu zklidňovat, ale moje srdce stále bilo ohromnou rychlostí. Když jsem pak uviděla všechny své přátele uklidnila jsem se. Pak jsem se podívala zpět na Chrise, kterého podpíral Matt s Alrickem. Pomalu ho položili na zem a já se k němu rozběhla. Klekla jsem si k němu a potichu ho oslovila. „Chrisi, slyšíš mě?" Chris se jen lehce usmál, ale nevypadal úplně v pořádku. Vzhlédla jsem pak ke svým přátelům a řekla jsem. „Ani nevíte jak jsem ráda, že jste tady." Měla jsem slzy v očích, ale byla jsem šťastná.

„My jsme rádi, že jsme přišli v čas. Co to do něj vjelo?" Ukázala hlavou na Chrise, Lexi. Já se podívala na Chrise a pak zpět na své přátele. Mezi tím mi dala Lexi přes ramena svůj plášť.„Za to může Morgana, byla tu a něco mu provedla udělala nějaké kouzlo, díky kterému se neovládal, nepoznával mě a to jediné co chtěl bylo mě zabít." Pak se ozval Eragonův hlas.„Nevšimla sis náhodou jakou barvu měli jeho oči?" Okamžitě jsem přikývla, na barvu jeho očí nikdy nezapomenu. Byli tak sytě rudé, že jsem se jich opravdu bála. „Rudou. Doslova mu zářili rudou barvou." Pak už se začalo konečně něco dít. Eragon rozdělal okovy já objala Lexi s Lusy a pak jsem zjistila, že si s sebou přivedli poskoka Morgany to ve mně, ale už vřela krev. Došla jsem k němu a jednu mu nekompromisně vrazila. Pak jsem na něj ukázala a řekla. „Za to, že jsi jí pomáhal tě pošlu na šibenici nebo tě vlastnoručně zabiji." Najednou se zamnou ozvalo uchechtnutí. Otočila jsem se k Mattovi a Alrickovi a nechápavě se na ně podívala. „Musíš si stoupnout do fronty, tohle mu už slibovala Lexi." Pronesl Matt a já se pousmála a Lexi dodala. „My se podělíme." Pak už jsme konečně opustili jeskyni. Když jsem vyšla ven musela jsem nějakou dobu počkat než si moje oči přivyknou na denní světlo. Lexi mě přidržela abych nespadla, protože jsem opravdu nic moc neviděla.

Konečně jsme nasedli na koně a vyjeli domů. Čekali jsme až narazíme na nějaké naše strážné a předáme jim našeho vězně měli jsme jen tři koně a nás bylo devět. Rozdělili jsme se tak, abych já s Chrisem byla na koni spolu s Lusy a Lexi pak jel na koni i Matt a Alrick, Eragon vedl vězně. Šli jsme dlouho než jsme narazili na nějaké stráže. Podle toho co mi ostatní říkali jsem si myslela, že jich bude plný les. Když jsme na ně narazili byli jsme už téměř u paláce. Pak mi, ale ještě něco došlo. Poprosila jsem Lexi aby zastavila koně a otočila jsem se na Eragona. „Eragone?" Oslovila jsem ho a on ke mně vzhlédl. „Ano?" Bál se co po něm budu chtít. „Potřebuji aby si se vrátil za Iris a řekl jí, že jste nás našli informuj i královnu. Bojím se, že by tě mohl někdo v paláci poznat a to si nemůžeme dovolit nevím jak je na tom táta. Možná už ho má v moci Morgana a nevím co by ti mohl udělat, takže tě prosím vrať se k Iris řekni jí to co jsem ti řekla teď.

„Počkej, ale co Chris říkala jsi, že mu rudě zářili oči pokud je to co si myslím tak bude vůči tobě cítit pouze vztek. Nebude vědět proč, ale bude to tak. Musíme to napravit než bude příliš pozdě. Pokud mu to nedáme do jeho příští přeměny tak bude cítit vztek napořád." Uvědomila jsem si co se dělo a podívala se na Chrise, kterého držel Alrick. „A víš jak mu pomoct?" Alrick si sáhl na opasek a sundal z něj jeden pytlík. Pak v něm zalovil rukou a natáhl jí ke mně. Vzala jsem si tu věc od něj aniž bych věděla co to je a poděkovala. Když jsem ruku otevřela byl v ní kus papíru. Rozbalila jsem ho a našla na něm napsaná nějaká slova tázavě jsem se na něj podívala. „Tohle je recept na lektvar ,který ho zbaví vzteku vůči tobě. Musíte ho, ale vypít oba dva, aby to fungovalo a také ten lektvar musíte míchat přesně podle receptu. Ani já sám si ho nepamatuji přesně za sebou proto ho nosím stále u sebe." Jen jsem přikývla a schovala si papír do dlaně. Pak už řpedal lano Mattovi a vydal se pryč. O něco později si nás všimli stráže a vydali se k nám Alrick jim předal vězně a já je poprosila o doprovod. Jen co jsem vstoupila mezi zdi paláce narazila jsem na matku.

„Kiro! Jsem tak ráda, že jsi se vrátila měla jsem o tebe hrozný strach. Co se stalo?" Jen jsem se nadechla a začala matce vysvětlovat , alespoň část celého příběhu. Nastínila jsem jí situaci o zrádcích a Morganě v paláci a mezi tím jsme došli až k mé komnatě tam svou pozornost matka věnovala Lexi. „A kdo je tato dáma?" Zeptala se mě. Samozřejmě jsem jí nemohla říct přesný původ Lexi, proto jsem si to prostě vymyslela. „Tohle je lady Lexi je mojí přítelkyní a pokud s tím nebude problém ráda bych jí měla u sebe." Matka se na Lexi usmála a ta se jen uklonila.

„Jistě, že nebude žádný problém. Teď se uprav a sejdeme se u oběda. Budu ráda pokud se přidá i lady Lexi. „To se nemusíš bát bude mě doprovázet." Pak už odešla pryč. Vstoupili jsme do mého pokoje a bylo tu několik věcí co se mi úplně nelíbili. Nejprve to, že na dveřích od balkónu a oknech byli zámky a také v rohu pokoje stál strážný. Došla jsem k němu a začala mu klást otázky. „Proč jste tady a kdo vám přikázal zamknout okna?" Odpovědi se mi dostalo, ale nebylo to od strážného nýbrž od otce. „Je tady aby tě hlídal. A přikázal jsem to já máš s tím nějaký problém?" Prudce jsem se otočila. Kdo byl ten člověk a co provedl s mým otcem? „Ne nemám s tím problém. Ráda tě vidím otče." na to nic neřekl jen pokynul, aby všichni opustili komnatu.

Poté se posadil do křesla a upřel na mě zrak. „Jen jsem tě chtěl informovat, že už jsme našli vchod do té země těch tvých bytostí. Měl jsem v plánu tam vpadnout již dnes, ale když jsem zjistil, že jsi se vrátila chtěl jsem ti to oznámit, sám. A také jsem ti chtěl říct, že jsem"sira Christobalda" nebo bych snad měl říct Christiena. Nechal poslat do vězení. Je obviněn ze zrady a spiknutí s bytostmi, kterými jsou míneni čarodějové, elfové, víly a jiní jim podobní. Jen abys ho nehledala v zeleném pokoji."

„To nemůžeš, je zraněný potřebuje pomoc. A nemůžeš ho obvinit, když nemáš důkazy!" Zakřičela jsem na něj. On se prudce postavil a dal si ruce za záda. „Jsem král můžu dělat vše co chci." Mluvil chladně a jeho pohled byl ledový bez kousku citu. Nebyl to on Morgana už ho měla ve své moci. Pak se vydal ke dveřím, ale ještě mezi nimi se otočil a řekl. „Jsem rád, že jsi doma." Pak se za ním zavřeli a chvíli na to vešli do komnaty Lexi s Lusy. „Šli jsme se podívat na Christiena, ale řekli nám, že je ve vězení,ale neřekli nám proč. Co se tu děje?" Obě chtěli odpovědi, ale já měla plnou hlavu jiných problémů. „Teď se chci umýt a převléct pak vám všechno řeknu teď musíme, ale sehnat věci na ten lektvar. Nechci, aby mě Christien nenáviděl do konce života."

Po koupeli a probrání všeho co bylo důležité jsme se snažili sehnat vše co bylo na lektvar potřeba. Sehnali jsme všechno až na jednu rostlinu. Která vypadala dost důležitě. „Co s tím uděláme? Nemáme dost času na to, abychom se vydali za Iris. Ta rostlina se jmenuje aronie. Nikdo z nás, ale nemá tušení jak přesně vypadá. „Můžeme se zeptat nějaké kuchařky, třeba tu rostlinu zná." Napadlo Lexi. „Ano, to je skvělý nápad, ale ty se musíš převléct." Ukázala jsem na ní a ona jen nadzvedla obočí. „Proč to oblečení není špatné." Argumentovala Lexi. „Špatné není je pouze nevhodné." Lusy šla do kuchyně a já vybrala Lexi správné šaty. Když se na sebe podívala do zrcadla tak vykulila oči. „Co jsi to se mnou udělala vždyť to nejsem já." Zasmála se. „ Jen jsem z tebe dostala lady." Odpověděla jsem jí.

Najednou se mezi dveřmi objevil můj strážný, kterého jsem znala celý život. Došel ke mně a uklonil se mi. „Mám pro vás jistou informaci, která by vás mohla zajímat." Poodešla jsem s ním trochu stranou a pokynula mu aby pokračoval. „Zaprvé jsem rád, že jste zpět a za druhé mám právo se domnívat, že generál Dreak něco skrývá v jedné z tajných chodeb zde v paláci. Sledoval jsem ho předešlou noc a viděl jsem ho tam jít." Zpracovala jsem jeho slova a poděkovala mu. Pak se vydal pryč a Lexi ke mně přispěchala. „Co ti chtěl?" Byla zdravě zvědavá. „Prý generál Dreak neboli poskok Morgany něco schovává v tajných chodbách paláce." Lexi vykulila oči. „Tajné chodby? Myslela jsem, že to byl jen výmysl elfí královny sama jich má plný zámek." Zasmála jsem se. „Ano je jich tu mnoho a velká část je již zapomenuta. Teď, ale nejde o ty tajné chodby, ale o to co nebo bych spíš měla říct koho tam skrývá."

A je to tady Morganu mají na dosah Sebastien je v jejích spárech a Kira toho má moc. Jak tohle dopadne by mě tedy opravdu zajímalo. Kdyby jste měli nějaké dotazy nebojte se mi napsat buď sem nebo na instagram: elizabeth_bocanova