Zničená drakem (Dokončeno)

52.kapitola

Christien ( O tři dny dříve ...)

Jediná věc na, kterou jsem myslel, když jsem se toulal po městě pod palácem byla Kira to jak se na mě dívala , jak brečela a byla naštvaná. Viděl jsem jak moc jí ubližuji, ale beze mě to bude mít jednodušší, za tři dny si vezme prince a zapomene na mě. Jen z představy jak se jí dotýká princ Dominik mi bylo zle. Najednou se mihl mezi lidmi plášť, který jsem znal patřil Kiře. Šla do města? Proč? Hledala mě snad? Měl bych se jí jít omluvit, bez omluvy neodejdu. Už ne. Vydal jsem se za ní vběhla do uličky mezi dvěma starými domy. Doběhl jsem jí a ona tam stála zády ke mě, ale věděla, že tam jsem protože promluvila. 

,,Proč mě sleduješ Christiene neřekla jsem ti jasně, že se máš ztratit? Ani nevíš jak jsi mi ublížil." Mluvila naštvaně, ale stále se neotočila. Musela to být ona protože ten hlas patřil jí. ,,Kiro všechno mě to mrzí, ale bude to tak pro všechny lepší." Došel jsem až k ní a sáhl jí na rameno. ,,Kiro?" Neodpověděla, ale otočila se. Nebyla to, ale Kira, byla to jiná žena s Kiřiným hlasem než jsem stihl cokoliv říct vletěl mi do obličeje obláček nějakého prášku a v tu chvíli se mi podlomila kolena a ztratil jsem povědomí o tom kde jsem. 

Probudil jsem se v tmavé místnosti bez oken, vypadalo to jako nějaký sklep v rohu místnosti byla stará židle na druhé straně byli schody a různé dřevěné krabice. Chtěl jsem se zvednout, ale měl jsem kolem krku jakýsi kov a stejně tak kolem nohy na rukou jsem měl pouta a nemohl jsem se ani hnout. S daným řetězem jsem zápasil několik hodin, ale jako by byl nezničitelný. Později jsem jen unaveně opřel hlavu o zeď a čekal jestli někdo přijde. Čekal jsem hodiny, ale nikde nikdo až nakonec zavrzali dřevěné padací dveře vedoucí sem dolů a snesl se do místnosti kužel světla z louče. 

Sešla sem nějaká postava a zastavila se přede mnou. Byla to ta žena z města. ,,Co ještě mi to udělala okamžitě mě pusťte jsem sir Christobald nápadník princezny Kiry." Ona se zhluboka a kousavě zasmála. ,, Ale prosím tě, ani princezna ti na to neskočila Christiene. No nekoukej tak překvapeně vím kdo jsi i co máš za problém. My už se přece známe." Když řekla poslední větu došlo mi kdo to je. ,,Vy jste ta čarodějnice co mě proklela!" Vykřikl jsem naštvaně. ,, Jsem Morgana a to prokletí je tvé vysvobození. Trápil si se, že nemůžeš být s princeznou kvůli svému původu což zas takový problém nebyl dalo by se to zařídit, ale teď čelíš mnohem většímu nevyřešitelnému problému kvůli kterému jsi jí opustil a nechal jí tak samotnou bez ochrany." 

,,Co po ní chcete nechte jí být nijak vám nevadí, jestli chcete klidně mě zabijte, ale jí nechte být prosím." Morgana se ke mě sklonila a zašeptala jako bych to měl slyšet jen já. ,,S tebou chlapče máme jiné plány." Její dech smrděl jako zkažená vajíčka a její hlas se vrýval do uší jako skřípot. Nenaháněla ovšem hrůzu jen tím její zjev jinak působil vybraně mela šaty z drahé látky a učesané vlasy do přísného drdolu jaký nosila i madam René. Její slova jsem ignoroval bylo mi jedno co se mnou bude jen jsem doufal, že bude Kira v pořádku. Pak se zvedla a dala se na odchod.Na schodech se však ještě otočila a řekla.,, Doufám, že si tu těch pár dní užiješ s mým dobrým přítelem."

Když zmizela okamžitě se objevil muž vysoký a silný. Odložil si louč do držáku na zdi a křivě se usmál. ,,Zkusíme trochu vzbudit a naštvat toho tvého dráčka." Zasmála se a otočil se k jedné z beden. Začal v ní hrabat a  zvuky, které se z ní ozývali zněli opravdu děsivě. ,,Myslím, že pro začátek by mohlo stačit tohle. Vytáhl bič a mnoho jiných podobných nástrojů které položil na zem. Začal s tím že mě vytáhl na nohy a několikrát mě švihl bičem a pak začal se vším možným ovšem nejvíce bolely jeho pěsti které mířili do mého hrudníku a břicha. Když se mnou skončil vylil na mě kýbl studené vody.

Když odešel a ponechal mě zase na pospas tmě a samotě opatrně jsem se posadil bolelo mě celé tělo. Cítil jsem jak se nějaké rány snaží zahojit díky dračí regeneraci, ale nefungovala tak jak by měla. Pak se tohle celé opakovalo i následující dva dny bylo mi divné, že jsem se neproměnil i když jsem několikrát cítil jak se drak snaží dostat ven, při úderech chlapíka do mých žeber. Pak když mi je nejspíš zlomil jsem myslel, že shořím zevnitř a  byl jsem opravdu kousek od toho se proměnit, ale jak to přišlo tak to odešlo a zase jsem se neproměnil. Třetího dne přišli rovnou dva muži odpoutali mě od stěny a vedli mě ven denní světlo mě oslepilo a neviděl jsem ani na krok. Když jsem několikrát zamrkal zjistil jsem, že je nový den ráno. 

,,Kam mě to vedete?" Zeptal jsem se, ale žádná odpověď nepřišla místo toho mi nasadili pytel, který páchl jako shnilé brambory na hlavu a hodili mě do povozu, který se hned záhy rozjel jeho kodrcání se mnou házelo na všechny strany. Cítil jsem každý větší kámen na který jsme najeli odpovědí na na takový kámen mi byla rána do hlavy o stěnu povozu. Konečně jsme zastavili a já slyšel padající vodu. Vytáhli mě na nohy a stáhli mi pytel byli jsme u křišťálových vodopádů a jeden z těch mužů řekl. ,,Nebude to hezké? 

Tam kde to začalo tam to také skončí." Pak domě strčil a já se rozešel vpřed ten druhý držel řetěz za který mě táhl dovnitř do jedné z jeskyní. Nelíbilo se mi to a tak jsem na ně začal křičet.,, Nechte mě být slyšíte?! Budete toho litovat až se z těch řetězů dostanu."  Vešli jsme do jeskyně a ozval se mě známý hlas. ,,Chrisi?" přimhouřil jsem oči a podíval se do přítmí  a uviděl jí sedět na zemi. ,,Kiro? Jsi to ty? " Zeptal jsem se i když jsem si byl jistý, že tentokrát je to skutečně ona."  Otočil jsem se na Morganu a generála Dreaka , kterého jsem tu opravdu nečekal, ale něco mi říkalo už dřív, že bude zlý a zkažený." 

,,My po ní nechceme vůbec nic, ale ty po ní budeš za nedlouho  chtít kousek jejího těla, aby jsi nakrmil tři dny nenakrmeného draka."  Vyděšeně jsem se podíval na Kiru a pak na Morganu. ,,Morgano, prosím nedělej to." žadonil jsem. Věděl jsem, že použila kouzlo abych se nemohl proměnit, ale nečekal jsem, že mě bude chtít použít takhle. Ona se uchechtla. ,,Já jí přece nic nedělám, to ty jí zabiješ. Kira se na mě vyděšeně podívala. ,,To neudělám." řekl jsem rozhodně."  Morgana se podívala ze mě na Kiru a zpět. ,,Ale ano uděláš a pokud ne ty tak tvůj kamarád drak ano."  Pak mi sundali pouta a přidělali mi kolem kotníku kov zavrtaný do zdi.  Tohle nedopadne dobře. Pomyslel jsem si.

Tak tady je další kapitolka chtěla jsem, aby jste věděli jak se dostal Chris do Morganiných rukou a pak do jeskyně snad se vám to líbilo. Příští kapitolka už bude pokračování v jeskyni. Mám vás ráda a za případné komentáře předem děkuji.