Zničená drakem (Dokončeno)

11.kapitola

A v ten moment se naprosto rozplynula všechna pravidla a zákony zapomněli jsme na to kdo jsme přesně ve chvíli kdy jsme se k sobě přitáhli a políbili se moje ruce automaticky vjeli do jeho vlasů. On svými rukami bloudil po mém pase a zádech. Když jsme se od sebe odtáhli já se blaženě usmívala, ale Chris koukal dost vyděšeně. Sice se usmíval, ale jeho oči křičeli o pomoc.

,,To je v pohodě nikdo nás neviděl." Uklidnila jsem ho. ,,Hmm nikdo nás nevidí říkáš? Tohle jsem chtěl udělat už dlouho." nechápavě jsem naklonila hlavu na stranu a pozorovala ho jak se ke mě znovu přibližuje. Jeho silné ruce mě chytli kolem pasu a přitáhl si mě k sobě a zase mě políbil. Mezi polibkem se usmál a řekl.,,Princezno právě porušujete nejméně dvě pravidla, jeden zákon a minimálně sto pravidel etikety." zasmál se.,,Jestli se vám to nelíbí můj milý podkoní můžu s tím okamžitě přestat." řekla jsem se smíchem v hlase. ,,Jen to ne prosím chci tu s tebou být ještě chvíli. 

Jeho přání bych moc ráda splnila jenže se někdo dobýval do mé komnaty. Rychle jsem od Chrise odskočila a doufala jsem, že ten dotyčný brzy odejde. Jenže on se ozval. ,,Princezno za chvilku je oběd a rád bych vás doprovodil ke stolu." Ozvalo se princátko za dveřmi. Chris se na mě podíval s otázkou v očích. ,,Je mi líto princi, ale ještě nejsem převlečená, přijdu na oběd později."

,,Dobře, ale budu to chtít vynahradit drahá princezno." Jen jsem nad tím protočila oči. Když se jeho kroky vzdálili dost daleko  Chris se zvedl odkašlal si a sahal po své zničené košili od krve. Tu jsem, ale dřív vzala já a odběhla jsem s ní do šatny. Tam jsem jí odložila a vytáhla jednu co jsem tam měla schovanou už delší dobu.( Neptejte se) Vzala jsem jí a vrátila se za Chrisem. Tomu jsem předala čistou košili a ten jen překvapeně koukal. ,,Děkuji." opatrně si ji oblékl a pak se usmál.,,Už půjdu kdyby něco víš kde mě hledat." sebral se a odešel. ,,Zatím." Křikla jsem než zavřel dveře pak jsem se převlékla a když přišla Lusy jen mi utáhla šněrovačku  a vytáhla z vlasů slámu. A mohla jsem jít na oběd moc jsem se neopozdila.Když jsem se posadila vedle rodičů. Matka se ke mě naklonila a zašeptala. 

,,Jak sis užila vyjížďku s princi slyšela jsem, že se k vám přidal i princ Dominik." Překvapeně jsem se podívala na matku. ,,Jak jistě víš s princem Mattem jsme přátelé už od malička a že je velice schopný jezdec na koni takže projížďka byla skvělá ovšem o schopnosti jezdit na koni se nedá hovořit u prince Dominika a jeho společnost mi také nebyla příjemná." když jsem domluvila vrátila jsem se k jídlu a ještě se zvládla usmát na prince Matta. 

,,Víš drahoušku už by byl možná nejvyšší čas aby sis našla někoho s kým bys vládla." V tu chvíli mi málem zaskočilo, ale snažila jsem se být klidná. ,,Proto jsi je tady nechala?" řekla jsem víc na hlas než bych chtěla a oba princové se na mě otočili. ,,Ano, ale uklidni se nechceme na tebe tlačit jen to byl nápad jak tě s blížit s někým kdo je tobě rovný." Tím mě naštvala tak jak ještě nikdy.,, A tím narážíš na Chrise?A z čeho jsi usoudila, že bych měla zájem zrovna a tyhle dva? Jo u Matta to asi chápu, ale Dominik?! Omluvte mě přešla mě chuť!" práskla jsem do stolu a rychlým krokem odešla z místnosti. Měla jsem na sobě ty šaty co jsem dostala k narozeninám od rodičů takže útěk byl celkem v pohodě mířila jsem rovnou do stájí.

Cestou jsem potkala Lusy a vrazila jsem jí do ruky svoje boty se slovy děkuji a vezmi mi je do komnaty. Ona jen přikývla a nesnažila se pokládat jakékoliv otázky. Jen co jsem vrazila do stájí všichni přítomní se mi uklonili, ale to jsem ignorovala mířila jsem za jediným člověkem který mě dokázal uklidnit. Mířila jsem rovnou k němu on se pomalu napřímil a vyděšeně se na mě podíval já jsem jen tiše řekla. ,,Potřebuji s tebou mluvit." moje mrknutí mu dalo jasný signál, že o nic nejde a, že má vymyslet něco jak se odtud dostaneme.
,, Jistě vaše Výsosti hned to zařídím prosím následujte mě." Touhle větou nás dostal ven ze stájí a daleko od nastavených uší služebných a lidí ve stáji.

,,Co se děje Kiro?" nebál se mě oslovit jménem, jen tak mi prostě řekl Kiro a nazdar. Nevěděla jsem jak mu to mám všechno říct a tak jsem ho jen objala a hlavu jsem mu zabořila do košile. ,,Potřebovala jsem vypadnout máma mi právě řekla, že tu oba prince nechala protože si myslí, že bych si měla najít někoho s kým budu vládnout." Chris mě pohladil po zádech a chtěl něco říct jenže to nestihl. Ozvali se stráže.,,Vaše Výsosti?! Vaše Výsosti kde jste?" prosebně jsem se podívala na Chrise. Ten mě chytl za ruku a vedl mě do zadní části zahrady kde se zastavil bylo to místo kde se vždycky proměňoval. ,,Nemůžeš se proměnit máš zraněná záda a když už se proměníš nemůžu na tobě letět." On se jen usmál a chytil mě za ruce. ,,Chceš na chvíli vypadnout nebo ne?" jen jsem kývla.,,No tak vidíš a navíc mi sedíš za krkem ne na zádech."

Než jsem stihla cokoliv namítnout tak se proměnil. Jen jsem se pousmála a pohladila ho po jeho dračí hlavě jeho zelené oči byli tak upřímné jako vždy. Vykasala si své nové šaty. Pak jsem se posadila a Chris pomalu vzlétl v ten moment jsem se podívala na palác a uviděla jsem matku jak stojí na balkóně. Jen co nás zahlédla zakroutila hlavou v zoufalém gestu. 

Dál jsem jí ale ignorovala potřebovala jsem být aspoň chvilku sama s sebou s někým kdo se ke mě nebude chovat jako k princezně. Proletěli jsme se nad korunami stromů pod mostem a udělali jsme otočku. Pak jsem Chrise pohladila aby věděl, že chci ke křišťálovým  vodopádům.

Chris tedy přistál, ale neproměnil se jen se položil do trávy tak aby na mě viděl až slezu. Posadila jsem se kousek od jeho hlavy a zadívala jsem se na  křišťálově čistou vodu. ,,Ani nevíš jak je těžký být ten na kom závisí osud celé země. Jednou bych chtěla aby ... abych ....." zarazila jsem se protože jsem se styděla a bála se to vyslovit nahlas.

,,Abys co?" promluvil Chris najednou v závalu vlastních myšlenek jsem si nevšimla, že se proměnil a tak mě docela vyděsil, takže jsem s sebou cukla.,, Promiň mohl jsem si aspoň odkašlat než jsem promluvil. Občas moje ústa fungují rychleji než já." Oba jsme se zasmáli. ,,Abych nebyla princezna aby se to všechno stalo kdysi jinak, aby nebyla žádná Monika a máma nezemřela." Chris se na mě podíval, ale nedíval se na mě nechápavě ,lehce se usmál a pak  řekl.

,,Kdyby se nestalo to co se stalo nikdy by jsme se nejspíš nepoznali." když to dořekl zadíval se na hladinu zvířenou vodopádem...