KARINA :
Nějak jsem dokulhala do jedné cely s doprovodem Ricka, muže ve vestě a jakési holky s asiatem.
V cele byl stařec a... neměl část nohy. To mě trochu vylekalo. Jak se mu to asi stalo?! Měl bílé vlasy a vousy.
,,Tohle je Hershel. Náš doktor." představil mi ho Rick.
,,Karina Blake." podala jsem mu ruku. Potřásl si semnou.
Nevypadal zle. Spíše unaveně, ale i přesto se usmíval.
,,Posad se." ukázal na postel.
Chvíli jsem váhala, ale sedla jsem si. Odložil berle a sedl si na židli naproti postele.
Ve dveřích stál muž s vestou a asiat. Rick stál u postele a ta holka měla ruku na Hershelovém ramenu.
,,Spadla ze schodů po hlavě a po zádech... a má něco s kotníkem." řekl Rick.
,,Dobře. Podívám se Ti na kotník a pak mi ukážeš ta záda." řekl klidně doktor.
Nechtěla jsem aby viděl má zjizvená záda. Zakroutila jsem hlavou ,,Jsem v pohodě." řekla jsem, stoupla si a chtěla odejít, ale sykla jsem bolestí, když jsem udělala krok.
,,Nevypadá to, že jsi úplně v pořádku. Jen se Ti na ten kotník podívám. Obvážu Ti ho a dám Ti něco na ztlumení té bolesti."
Přikývla jsem tedy a posadila se.
Všechno udělal jak řekl. Jakmile jsem měla kotník obvázaný, tak mi dal zapít prášek a já jsem šla za doprovodu té holky do mé cely.
,,Já jsem Maggie." podala mi ruku u mé cely.
,,Karina." potřásla jsem si s její rukou.
Maggie měla hnědé vlasy pod ramena a vypadala mile.
,,No tak si odpočiň. Kdyby něco, tak budu dole."
,,Dobře." řekla jsem jí.
Ona mi ještě věnovala rychlý úsměv a odešla. Já jsem jí úsměv neopětovala.
Sedla jsem si na postel a manipulovala šedou zeď předemnou.
• ~ • ~ •
Nevím jak dlouho jsem zírala na tu zeď. Ale asi to muselo být fakt dlouho, protože zamnou přišla Maggie, at jdu s ní na večeři.
,,Děkuji, ale nemám hlad."
,,Karino... Musíš něco jíst. Určitě jsi dlouho nic nejedla. Aspoň něco si pojď dát. Aspoň se seznámíš s ostatními." usmála se na mě.
Nemohla jsem jí říct pravdu, a tak jsem šla s ní.
DARYL :
Všichni jsme seděli u stolu, smáli se a jedli.
Chyběla jenom Maggie, která zašla pro tu Karinu, at si taky dá něco k jídlu.
Zanedlouho obě přišly. Karina si sedla vedle Maggie.
Maggie jí podala trochu masa, ale ona se ho ani nedotkla. Jen tam seděla a dívala se na zem.
Řešili jsme zítřek.
Hershel chce začít sadit zeleninu, jelikož je tady velký prostor a dobrá půda.
Jakmile jsme to dořešili, tak někteří z nás si už šli lehnout.
Zůstal jsem tady já, Rick, Maggie, Glenn a Karina, která manipulovala zem.
,,Musíš něco sníst." promluvil na ni Rick.
,,Děkuji, ale nemám hlad."
,,Dobře, no. Kde jsi bydlela než tohle všechno začalo?"
,,Nechci se moc bavit o mé minulosti... ale bydlela jsem na konci Atlanty."
,,Jestli chceš být v naší skupině, tak mi na některé otázky budeš muset odpovědět."
Karina jen přikývla.
Rick se mi podíval do očí a já jsem to pochopil.
Naše tři otázky.
Lehce jsem přikývl a Rick hned spustil
,,Kolik jsi zabila chodců?"
Karina se nad touto otázkou zarazila.
,,Ééé-m. J-já nevím. Nikdy jsem je nepočítala."
,,Kolik jsi zabila lidí?"
,,Hodně." sklopila oči.
,,Proč?"
Karina se na chvíli odmlčela.
,,Abych ochránila ty, které jsem milovala. Ale nepovedlo se mi to." zase se zadívala na zem.
,,To je mi líto." prolomil jsem to ticho, které po její odpovědi nastalo.
,,Nemusí." zvedla se.
,,Asi si už půjdu lehnout... jestli vám to nevadí." Rick přikývl a ona odešla do své cely.
,,Co myslíš?" zeptal se mě Rick, jakmile jsem ji viděli zajít do její cely.
,,Myslím že jo." odpověděl jsem mu.
Myslím, že bude dobrým novým členem.
Vaše The_Girl_91 ❤️
ČTEŠ
Život je jenom jeden (TWD) ✔️
FanfictionLove story s Darylem Dixonem. Karina přežívá ve světě plném zombie, nástrah, smrti, bolesti, strachu a smutku. Co se ale stane, když narazí na věznici a v ní na nové lidi? Potká ji také štěstí, bezpečí a láska? Může obsahovat sprostá slova. Inspir...