Život je jenom jeden (TWD) ✔️

24. VŠE JE ZTRACENO

KARINA :

Rozloučila jsem se a šla do cely.

Chtěla jsem dát taky trochu prostor Rickovi a Darylovi. Určitě si rádi promluví o samotě.

Vyzula jsem si boty a vylezla si na mou postel, na které jsem se rozvalila.

Nějakou dobu jsem se snažila usnout, ale znáte takový ten pocit, když na sobě máte rifle s páskem atd a nepříjemně se v tom leží, ale vy jste líní si je sundat, a tak se v nich snažíte spát dál?

Tak to se mi právě ted dělo.

,,Bože." zavrčela jsem a slezla dolů.

Začala jsem si vyslékat naštvaně kalhoty a až jsem je měla vyslečené, tak jsem si chtěla vylézt zpět na postel, ale do cely vstoupil Daryl. Uviděl mě v tričku a kalhotkách.

,,Em... promiň."

,,V pohodě... v kalhotech se blbě spí..." řekla jsem rychle, než chtěl odejít.

Vylezla jsem si na svou postel a okamžitě si lehla.

Daryl si odložil jeho kuši a s velkým výdechem si lehl na jeho postel.

,,Unavený?" pousmála jsem se.

Jenom něco zabručel.

,,Daryle?"

,,Jo."

,,Kdy pojedeš zase pro zásoby."

,,Nevím. Až budem něco potřebovat... potřebuješ něco?"

,,Em... ani ne."

,,Tak to vyval. Neptala by ses, kdyby to nebylo důležitý."

,,Není."

,,Hej, jestli potřebuješ ty ženský věci, tak si zajdi za Carol."

,,Nepotřebuju žádný ženský věci." zamručela jsem a otočila se na druhý bok.

Kdyby věděl, že to tedka nějakou tu dobu nedostanu.

,, Jen jsem se zeptala." dodala jsem a doufala, že už to nebude komentovat, ale po chvíli...

,,Až pojedu, tak Tě můžu vzít s sebou."

Potěšilo mě to a jen jsem se sama pro sebe usmála.

Ještě jsem uviděla, jak sfoukl svíčku a poslední co jsem uslyšela bylo jeho zabručení ,,Dobrou." a zavrzání postele po tom, co si lehl.

Nestihla jsem mu odpovědět, protože se mi zavřely oči.

DARYL :

Probudilo mě vrtění na posteli nademnou.

Co to sakra...

Potom mi ale došlo, že tam spí Karina.

Vstal jsem a podíval se nahoru na ni. Asi se jen přetočila na druhý bok ve spánku...

Byl jsem ujištěn, že je v pohodě, a tak jsem si lehl zpět na postel a kontroloval si své šípy.

Naráz jsem uslyšel, jak se Karina rázem posadila a začala splašeně dýchat.

Hned jsem byl na nohách ,,Jsi v pohodě?"

Neodpovídala mi a snažila se si zklidnit dech. Jakmile se jí to podařilo, tak se na mě lehce usmála a slezla dolů.

Měla na sobě jenom spodní prádlo a tričko, a tak se mi při jejím slézáním dolů naskytl pohled na její hubené nohy.

Hned jsem se ale otočil a snažil se věnovat své práci, aby to nevypadalo, že ji očumuju.

Začal jsem tedy vracet mé šípy zpět do toulce,a le stále jsem jen myslel na to, že jsem si při pohledu na její hubené nohy vzpomněl na její problém - anorexii.

Po chvíli jsem se na ni zase otočil a to už na sobě měla kalhoty a dokonce i košili.

,,Dojdu nám pro nějaké jídlo. Ještě je hodně brzo a všichni ještě určitě spí."

,,Ne, díky. Nemám hlad." řekla nervozně.

Chtěl jsem začít moji přednášku o tom, že by měla jíst, ale ještě než jsem spustil, tak řekla ,,Není mi moc dobře."

A tak jsem jen chápavě přikývl a nechal ji být.

Prozatím.

,,A vodu chceš?"

Přikývla a potichu, abychom nevzbudili ostatní jsme sešli dolů k zásobám.

Karině jsem podal petku s vodou a sám jsem si vzal nějakou konzervu.

Šli jsme na chvíli ven.

Stáli jsme venku a obklopovaly nás dřevěné palety.

Slunce vycházelo a my ho jen tiše pozorovali.

Po chvíli jsme si sedli na zem.

Já jsem si otevřel konzervu a Karina s neutrálním výrazem hleděla na vycházející Slunce.

KARINA :

Seděla jsem venku vedle Daryla a sledovala vycházející Slunce.

Všechno bylo v pohodě, dokud jsem neucítila konzervu, kterou si Daryl otevřel.

Začal se mi zvedat žaludek a píchat mě v břichu.

,,Promin." pípla jsem a rozběhla se trochu dál ignorujíc Darylovo volání a asi tak dvacet metrů od něj jsem se vyzvracela.

Jakmile jsem pohlédla na ty zvratky, tak ještě jednou.

Když už jsem si byla jistá, že už zvracet nebudu, tak jsem si ještě dvakrát plivla na zem a potom si otřela hřbetem ruky pusu.

Otočila jsem se na druhou stranu od mého výtvoru.

Kolena se mi klepala, měla jsem zrychlený dech a bolelo mě břicho.

Tři metry odemě stál Daryl a váhal, jestli jít ke mně blíž a jestli vůbec něco říkat.

Nechtěla jsem aby to viděl.

Nechtěla jsem aby mě takhle viděl.

Narovnala jsem se a pohlédla do jeho modrošedých očí.

,,Promin." šeptla jsem.

Ráda bych mu vše řekla, ale nemůžu.

Nemůžu to jemu ani nikomu z nich udělat.

Už jenom to, že to ví Hershel mě ničí. Ten způsob, kterým se na mě dívá... Nechci aby se tak na mě díval i Daryl nebo kdokoliv jiný.

Už tak, že jsem tady jsou ve velkém nebezpečí, protože až to ta blondatá mrcha řekne Philipovi, tak teprve začne peklo.

A jak můžu proti někomu bojovat, když jsem v tomto stavu?!

Měla jsem zavřené oči a po obličeji mi začal stékat potok slz.

Naráz jsem kolem sebe ucítila dvě silné paže. Patřily Darylovi a tiskly si mě na jeho tělo.

Obmotala jsem své třesoucí se ruky kolem jeho pasu a se stále zavřenými oči jsem si položila hlavu na jeho hrud.

,,Promin." šeptla jsem do jeho hrudi.

,,Za co?" otázal se.

Kdyby věděl...

Neobjímal by mě tady. To, co ve mě rozte, je dítě dvou ničitelů... Nic nespraví ani Rickova výprava na kterou dnes společně s Michonne a Carlem vyráží.

Vše je ztraceno. Musím odtud pryč, než je všechny zabiju.

Vaše The Girl 91 ❤️