Život je jenom jeden (TWD) ✔️

40. HROB A FLASHBACK 6

DARYL :

Právě teď jsme se s Karinou vraceli ze společné večeře.

Po té chřipce nás polovina ubyla.

Kráčeli jsme věznicí, ve které už nebylo moc světla.

Skoro celou cestu jsme mlčeli.

To ticho prolomila až Karina...

,,Daryle?"

,,Hm?"

,,Zašel bys potom někam semnou?"

Bylo mi jasné, kam chce jít.

,,Jo. Jenom si vezmu kuši a ty něco teplejšího na sebe." rozkázal jsem a ona jenom přikývla.

Ne že bych jí nerad půjčoval vestu, to ne, ale nechci aby jí byla zima.

,,Sejdeme se venku?"

,,Jo." odpověděl jsem a Karina už s bundou v ruce šla ven.

• ~ • ~ •

Našel jsem ji přesně tam, kde jsem čekal.

Stála u hrobu jejího nenarozeného dítěte.

Od doby, co se to stalo u toho hrobu nebyla. Ani jednou.

Už je to více než rok a ona o tom nechtěla mluvit. Ted už ale byla zřejmě připravená.

Venku foukal vítr a způsobil, že její dlouhé vlasy létaly do stran.

Asi vycítila mou přítomnost a otočila se na mě s úsměvem.

Jakmile jsem k ní přišel, tak začala vyprávět...

,,Děkuju že jsi sem přišel."

Jen jsem přikývl a zahleděl se na hrob jako ona.

,,Mrzí mě, že jsem sem nepřišla dříve. Ale nemohla jsem. Víš, byla jsem strašně hloupá. Nedávala si pozor. To dítě za to nemohlo. Je to moje chyba že zemřelo."

Chtěl jsem říct, že ne, ale akorát bychom se pohádali a to by nebylo nejlepší, a tak jsem ji nechal pokračovat...

,,Často si říkám, že kdybych poslechla Hershela a řekla vám to... aspoň Tobě a Rickovi... nebo poslouchala jeho rady a více jedla, pila, celkově se o sebe více starala... mohlo bát naživu. Možná jsem ale nechtěla aby žilo. Myslím tím... vychovávat dítě v takovém světě plném strachu, bolesti, nástrah a smrti... Navíc ještě dítě dvou lidí, jako jsem já a Philip. Dvou ničitelů."

Ted už jsem do toho ale musel skočit...

,,Karino, co to říkáš? Jaké dítě dvou ničitelů? Ty jsi přece nic neudělala." chytl jsem ji za tvář tak, aby se mi dívala do očí.

,,On... ty ho neznáš." sklonila hlavu a já ji nechal.

,,On... zničí cokoliv, co se mu připlete do cesty. Zabíjí nevinné lidi. Je to psychopat, ale já si to uvědomila až moc pozdě."

,,Ale ty si přece nikoho nezabila." snažil jsem se ji přesvědčit.

Ona je přece dobrý člověk.

,,Zabila jsem Noru." šeptla.

,,Nora ale byla Tvoje sestra..."

,,Zabila ji má nepozornost. Má hloupost, která zabila i to dítě."

Mluvila jako tělo bez duše.

Žádné slzy, žádné známky smutku...

Jen to vyprávěla jako příběh někoho jiného a zírala na hrob.