Život je jenom jeden (TWD) ✔️

52. ŽIVOT JE JENOM JEDEN

(Hned ze začátku psaní jsem chvíli poslouchala ted celkem oblíbenou písničku Death Bed od Powfu 🔼)

KARINA :

Probudila jsem se celkem brzo, protože jsem stihla ještě východ Slunce. 

Leželi jsme s Darylem společně ve světle modře vymalované ložnici v manželské posteli. 

Včera jsme šli spát celkem brzo. 

Hned po tom, co jsme snědli nějaké další konzervy a natáhli je na provázky na verandě, aby nám když tak dali vědět, že se někdo blíží. 

Následně jsme "svázali" kliku u dveří provazem, aby nešly otevřít a šli jsme spát. 

Dlouho jsem ve "vyloženě posteli" nespala. 

Naposledy asi... čtyři roky zpět? 

Všechno to utíká strašně rychle. 

Jsem ale ráda, že to vypuklo, protože jinak bych se nechala dále šikanovat Robertem, nejspíš bych umřela a nikdy bych nepotkala Daryla. 

Právě ležel vedle mě a spal. 

Já se opatrně přetočila z boku na záda a podívala se na něj. 

Ležel na boku, byl na mě příjemně natisklý a objímal mě jednou rukou. 

Když spal byl strašně roztomilý. 

Vlasy mu padaly do obličeje a já mu je opatrně, abych ho nevzbudila dala na stranu. 

Bylo mi u něho strašně příjemně, ale i přesto jsem se opatrně vymanila z jeho "objetí" a oblékla si kalhoty. 

Ne, ovšem že se nic nestalo. ( :D )

Opatrně jsem ho políbila do vlasů a poupravila na něm peřinu tak, aby ho více zakrývala. 

Potichu jsem odešla do kuchyně, abych přichystala něco k snídani. 

Vaření a tak mi nikdy nešlo, ale našla jsem tady rozpustou kávu a zalila ji normálně studenou vodou, jak jsem to dělávala vždycky v létě před tímhle vším. 

Vytáhla jsem nějaké konzervy. 

Pro Daryla samozřejmě aspoň jednu masovou a já si vzala můj milovaný ananas. 

Každému jsem dala ještě nějaké fazole nebo co to bylo, tyčinky a k tomu burákové máslo a višňovou Colu na zapití, i když jsme už měli tu kávu. 

Chtěla jsem jít zpět za ním, ale uslyšela jsem kulhavé kroky. 

Pousmála jsem se a počkala až přijde do kuchyně. 

,,Dobré ráno." 

,,Tobě taky. Neměls zůstat ležet? Nařízení lékaře." dala jsem mu malý polibek. 

,,Mám se vrátit?" 

,,Ne. Když už jsi tady, tak se posad." doprovodila jsem ho k židli a sedla si na svou. 

,,Kafe?" 

,,Studené rozpustné. Nebyla jsem si jistá, jestli vůbec kávu piješ." 

,,Jo, díky." poposedl si a hned se natáhl pro šálek. 

Jen jsem se pousmála a také se dala do jídla.

DARYL :

,,Pomůžu Ti k pohovce." 

,,To je dobrý. To zvládnu." 

,,Já vím. Ale chci Ti pomoct." řekla a já ji tedy nechal.